Duchovní indukce
Jiří Vacek
Každý, kdo jen trochu studoval fyziku, setkal se s jevem, kterému říkáme indukce.
Spočívá v tom, že když do jednoho vodiče elektřiny vpustíme elektrický proud, začne v druhém vodiči, pokud je dostatečně blízko, také probíhat elektrický proud.
Obdobně se to má s našimi mistry. Když spočívají ve vědomí Já jsem a my s nimi meditujeme, to samé vědomí, jaké září v nich, začne zářit i v nás, pokud jsme mistrovi dostatečně blízko tělesně a hlavně duchovně.
Jiný vhodný příměr působení mistra je: svíčkou, která hoří, je možné zapálit svíčku, která nehoří, je-li k tomu připravená.
Indukce i příměr rozsvícení svíce jasně ukazují možnosti obrovské milosti, kterou můžeme, jsme-li připraveni a správně se chováme, obdržet od mistra.
Je jen na nás, zda jsme připraveni uvědomění Já pomocí mistra dosáhnout nebo nikoliv.
Veškeré nepravé holedbání ega, která vše ví lépe a nechtějí plnit požadavky na správné žákovství, mají jediný výsledek: Mistr se od žáka odvrací a jeho snaha v dosažení se mu vzdaluje. Často na celou inkarnaci, což je skutečně větší neštěstí, než jsou ta zevní. Nevědomostí zastřené ego pýchou žáka odmítá pochopit, že rozhoduje mistr, a nikoliv on. Dokud nepochopí, zavírá si svou nedostatečností cestu dál.
Uvedené příklady jsou příměry, ale velmi přesné a moudré. Jelikož v celém stvoření platí jediná a jednotná zákonitost, není důvod uvedené přirovnání odmítat.
Blaze tomu, kdo je natolik duchovně očištěn a chápe plně, jaká obrovská příležitost se mu nabízí, je-li schopen ji správně využít.
Většina hledajících je však tak plně v moci odstředivých sil a vlastní pýchy, že není schopna uvěřit. Je to obrovská škoda. Ne pro mistra, ale pro ně.
Chytrost ega je draze zaplacena utrpením a nesvobodou neochotnou milost mistra přijmout.