Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Po čem toužíme, to se musí i uskutečnit. Nač myslíme, tím se i stáváme. Jak myslíme, takoví i jsme. Toto je základní zákonitost, která platí o naší mysli vždy a plně. Mysl je mocná tvořivá síla. Pokud ji stále a trvale bděle neřídíme, tvoří chaoticky. Pokud myslíme z ega, pak čím je naše mysl silnější, tím víc nás znesvobodňuje a tím větší je naše nevědomost, nesvoboda a utrpení. Jen myšlením, které vychází z existence Boha a vede k Bohu, se můžeme vysvobodit a jen takové myšlení nás může uchránit od velkých omylů, pádů a utrpení.

Jiří Vacek

... To, co rozhoduje o stavu naší mysli, a tím i o naší svobodě, nejsou ani ty nejušlechtilejší, nejoprávněnější a nejvznešenější city (často jen zdánlivě), ale stav našeho vědomí: buď se s myslí ztotožňujeme nebo nikoliv. Jakékoliv ztotožnění s ní, je ztráta vědomí Já jsem, nevědomost a nesvoboda, což vše v sobě zahrnuje pojem „ego“. Cesta neleží v prosazování přání mysli, které vycházejí z nevědomosti o sobě, tedy z ega, a ze ztotožnění s myslí, ale v přesném opaku: v obnově sebe si vědomé existence ve vědomí Já jsem, která je prosta nesvobody totožnosti s myslí...

Maríči

(k článkům na www.jitrnizeme.cz)

Už delší dobu sleduji „geniální“ projevy pseudo-intelektuálky jisté Terezy Vackové na JZ, která pravidelně vyzývá pana Jiřího Vacka k odpovědím na její rádoby chytré otázky. Neměla jsem doposud důvod tyto texty brát vážně, protože, sice přetékají učenými výrazy z oblasti moderní západní filozofie, nemají hlavu ani patu, a vždy mi uniká, co vlastně chtějí říct, a pokud vůbec, tak čemu oponují...

Maríči

(k článku Miloše Tomáše na www.jitrnizeme.cz 27.12. 2005)

Protože tento nelidsky dlouhý a nudný text z pera Miloše Tomáše může chtít pozorně přečíst, natožpak komentovat jen blázen, obětovala jsem se k tomuto úkolu – přece mě tomášovci za blázna stejně vyhlašují! Text dokola opakuje jen nadávky na osobu pana Vacka (sprostý, drzý, ubožák, lhář, pomluvač), ale jeho téma by se dalo shrnout do jediné věty: pan Vacek  lže, jeho činy jsou zlé, nečestně zbohatl díky duchovnu a hlavně: nemá k vlastnímu názoru na Tomášovi a Drtikola absolutně právo. Protože Miloš Tomáš měl potřebu rozvíjet variace a kombinace na toto téma do nekonečna, ale hlavně z nich udělat opakující se refrény, udělala jsem mu tedy tu radost, že jsem polopatě odpovídala na jeho bez rozvážení a bez dokazování vylitý tok slov, a citacemi a svědectvími poukázala na jejich neoprávněnost...