Pan Pařík si nedá pokoj
Jiří Vacek
Dostal jsem další dopis od pana Paříka, ač již jednou jsem mu odpověděl.
Od: Martin Pařík parik@avatar.cz
Komu: <rpettinger@iol.cz>
Odesláno: 26. dubna 2006 16:48
Připojit: Dopisy.doc
Předmět: Pro pana Vacka
Pane inženýre,
abych Vám ulehčil práci, zasílám Vám sumu svých článků na Jitřní zemi a opakovaně Vás žádám, abyste doložil svá tvrzení, že vím vše lépe než Maharši, že hlásám nepotřebu duchovního úsilí, očišťování a uklidňování mysli, že tvrdím: Stačí si pomyslet, že jsme TO, a rázem TÍM jsme a že každá námaha je zbytečná, že lidé ovládaní egem jsou krásní, že ego netřeba rozpouštět!!! Pokud slova, jež jste mi vložil do úst, nedoložíte citacemi z mých článků uvedených v příloze, sám jistě uznáte, že označení lžiguru, trapný pomlouvač a ubohý provokatér naprosto věrně vystihuje některé aspekty Vaší povahy.
Světu mír!
Martin Pařík
P.S. V textu "Skutečnost absolutní a podmíněná" líčíte na počátku svůj sen. Dovoluji si Vám nabídnout alternativu jeho výkladu:
Nepěkná dílna - Vaše duše. Dřevo - kvality, dispozice, zásluhy. Nemůžete najít vhodné dřevo, jen pár suchých, křivých haluzí - pokřivený charakter, nedostatek duchovních kvalit, rozlišování, pokroucené chápání nauky Maharšiho aj. mistrů, zcestné chápání nauky apod. Snažíte se, usilujete, ale nemáte charakterových předpoklady, lásku, pokoru, toleranci, soucítění, milosrdenství - z toho plyne zoufalství a strach. Svým snem vlastně podáváte obraz své duše, svého barda, své nevědomosti.
Vzpomeňte, pane Vacku, co jsem napsal v Doteku - Únik z duchovní vyprahlosti, osamění a strachu existuje vždy, není však snadný, zvlášť když se duše vzdaluje od "bodu obratu"... Konec dopisu.
Nechám na čtenářích, aby si sami srovnali názor pana Levita z Jitřní země na uvedený článek „Skutečnost absolutní a podmíněná“ s názorem pana Paříka.
Čtenář ať sám rozhodne, podle textu pana Paříka, kolik charakterových předpokladů má on sám u těch, jejichž nedostatek mně vyčítá: lásku, pokoru, toleranci, soucítění, milosrdenství atd. Zapomněl ještě jmenovat obyčejnou slušnost. Kdo provádí očistu, jak tvrdí pan Pařík, se takto nevyjadřuje.
Zlý člověk vidí všude jen zlo, které chce vidět. Je možný i jiný výklad mého snu. Dílna je mé duchovní pracoviště neboli oblast mého duchovního působení mezi lidmi. Nic pěkného. Jen těžko hledám dobrý materiál k práci neboli o dobře připravené hledající je nouze. Přesně jak líčím své zkušenosti s hledajícími v pamětech. Nic až tak moc radostného.
Nemusím číst oněch 30 stran jeho výlevů, které mně poslal. Část důkazů mých tvrzení obsahují jeho dopisy, které mně posílá včetně toho posledního.
Ramana Maháriši učí, že nemáme posuzovat mistra podle zevního chování, a že jen mistr opět pozná mistra. Jestliže pan Pařík v rozporu s tímto názorem Mahárišiho mě posuzuje opakovaně jako lžigurua, tak se předvádí jako chytřejší než Maháriši a již tím dokazuje pravdivost mé výtky, pokud si nemyslí, že je mistrem. Jaký důkaz ještě chce?
Jestliže mě takto vytrvale uráží, pak jen dokazuje, že co vytýká mně – nedostatek lásky, soucítění, chybí ve velké míře právě jemu. A nejen to. Chybí mu i základní schopnost vyměňovat si názory, aniž by urážel ty, co mají jiné názory než on.
Základem Mahárišiho učení je rozpuštění ega usilovnou átmavičárou. Spor s Tomášovci vypukl právě kolem jejich tvrzení, že ego není třeba rozpouštět, a že je dokonce božské. Tím popírají současně jak úsilí, tak podstatu Mahárišiho učení, že dokud není rozpuštěno ego, nelze očekávat podstatné výsledky na stezce.
Popírání Mahárišiho výroků o neúčinnosti návštěv duchovních přednášek také sem spadá.
Co tvrdí pan Pařík o úsilí, je zřejmé z jeho známého článku v Doteku 12/2003, cituji: „Úsilí je vlastností ega a klín klínem nevyrazíš“.
Opravdu nevím, co si mám o panu Paříkovi a spol. myslet. Trpí předčasnou sklerózou, že neví ani co kde napsal? Nebo jde o nebetyčnou drzost s jakou například popírá vlastní prohlášení M. Tomášové, že považuje Ramana Mahárišiho za svého učitele a sebe za jeho žákyni? Nebo jde o naprostý nedostatek soudnosti způsobený slepou nenávistí?
Opravdu si pan Pařík myslel, že budeme studovat těch 30 stránek lží, pomluv a urážek, které nám zaslal? Mimochodem, dosud se neomluvil ani za jedinou z těch mnoho lží, včetně té prvé, kde vyvolává nepravdivý dojem, že se F. Drtikol nezúčastnil komunistického puče v roce 1948, ač o tom sám Drtikol píše ve svém vlastnoručně psaném životopise. Právě toto je nebetyčná drzost: popírat nesporná fakta a tvrdit přesný opak toho, co dokazují. To se týká i celé řady dalších lží o neexistenci pronásledování StB a komunisty, o neexistenci strojopisných samizdatů a mnoha dalších.
Chudáci Tomášovi. Takové obhájce si opravdu nezaslouží. Nezaujatí pozorovatelé snadno usoudí, že strom se pozná podle ovoce. Opravdu se mezi nimi nenajde alespoň slušný člověk? A pokud pan Pařík sám náhodou, čemuž moc nevěřím, nemá na svědomí něco z toho, co mu vytýkám, pak se zcela jistě jedná o někoho z těch, kteří jako spolubojovníci patří k sobě: pánové Auro, Tomáš, Tereza Vacková, Dostál a někteří další. Pro ně platí jeden za všechny, všichni za jednoho.
Každý uvádí jiné nepravdy. Měli by si zvolit jednoho mluvčího, abychom si nemuseli pamatovat, kdo co řekl a neřekl, kdo s čím souhlasí či nesouhlasí. Doposud však všichni souhlasně mlčeli nebo dokonce tyto lži a pomluvy se zlou radostí šířili. Takže mají, co chtěli.