Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Hana Janoszowská

Jsou i jiní hledající. Místo hledání chyb na mistrovi se soustřeďují na sebe a na svůj pokrok na stezce. Pravidelně meditují sami doma. I přes všechny povinnosti ke světu – rodina, práce – vytrvávají na stezce. Když mohou, zúčastňují se veřejných meditací a seminářů a jsou vděční za pomoc, kterou dostávají, ať již v podobě knih nebo vedení. Hlavně oceňují ono neviditelné, ale skutečné a mocné vyzařování vědomí Já jsem, které zachycují. Jeho působením  se prohlubují, a tak získávají, jak říkal mistr Hejhal, neporovnatelný zisk.

Tito hledající jsou radostí a dávají smysl všemu snažení, které stojí mnoho času, sil i zdraví. Je jich hodně, těžko říci přesně kolik, ale nejméně několik stovek. Neomezují svou účast pouze na naše setkání, ale scházejí se na mnoha místech v Čechách i na Slovensku pravidelně každý týden a skutečně spolu meditují. To nejsou „kecací salony“, jak takové setkání označil jeden můj přítel, ale skutečné duchovní pracovní společenství. Některé z těchto skupin vedou moji zdatní nástupci či nástupkyně, což je zárukou pokračování stezky poznání v obou republikách.

I kdyby se nenašel jediný hledající a tuto stezku nikdo nenastoupil, kdo by se opravdu vydal na cestu, měl bych dobrý pocit, že jsem „nepostavil světlo pod kbelík“, ale nabídl možnost dosažení vědomí Já jsem každému, kdo vážně usiluje a plní nutné podmínky.

Někteří z těch opravdových hledajících napíší čas od času o svých zkušenostech ze stezky. Jejich výpovědi jsou jasným svědectvím o působení mistra. To jsou skutečné důkazy. Ty platí a ne nenávistné útoky tmy na světlo. Současně jsou jak povzbuzením pro druhé, tak i velkým poučením pro jejich vlastní stezku. Proto jim popřávám tolik místa.

Právě včera po dopsání předešlé kapitoly „Již mě nebaví...“, jeden takový dopis jako potvrzení od šakti, přišel. Šakti mně často takovým způsobem potvrzuje, že co dělám, je v pořádku.

Vážený pane Vacek,

Zdravím Vás i paní Milušku. Opět musím to, co celé roky cítím a nosím v sobě, vyjádřit jednou větou: Děkuji Bohu i Vám za Vás samého. Výstižněji to neumím vyjádřit. Jelikož jsem málomluvná, tak asi ani můj dopis zřejmě nebude sáhodlouhý.

Jelikož jsem vdaná, dvě dospělé děti ještě doma, manžel materialista, bezmocná maminka, o kterou se společně staráme, tak to taky není až tak jednoduché. Ani Vaši fotku nemůžu mít nikde vystavenou. Ale Vy sám napomáháte i v takových situacích. Vždyť na čelní straně každého Vašeho životopisu je Vaše fotografie.

Medituji dvě až pět hodin denně, přesto, zdá se, poslední dobou na mě Bůh úplně zapomíná. Sice, když se do nitra zeptám, co dělám špatně, tak ještě hned tu první noc mám odpověď. Mám sen, že jste mě s paní Miluškou navštívili! Chtěla jsem Vás uhostit, ale nemohla jsem nic najít. Ani to kafe jsem Vám nebyla schopna uvařit. Takže dost jasně sděleno. Ještě nejsem dostatečně připravena.

Denně prosím, aby mi bylo pomoženo očistit charakter a podvědomí a aby mi bylo pomoženo zvládnout toto čištění. Aby mě nesmetlo. Měla jsem sen. Sedím v hledišti v nějakém letním kině. Přímo na mě se řítí nějaké havarující letadlo či helikoptéra. A mi nezbývá než pozorovat. Není kam utéct. Nakonec se nějak hladce snese na zem a pilot vyjde úplně v pořádku. Ihned po probuzení jsem věděla, že se bude konat velké čištění a že se to musí jen pozorovat. A hned v tu chvíli to začalo. Chtělo se mi křičet na celý svět, brečet, příčiny nebylo. Trvalo to několik dní. Ošklivé, ale dalo se upozorovat. Bylo toho jen v takové míře, abych to zvládla. Bylo to vyprošeno.

Vloni až do vánoc jsem jezdila na meditace za Sárou. Sára pak asi většímu času trávila v Olomouci. Přestala jsem chodit. Ale společné meditace mi velice chyběly. Na jaře jsem poprosila do nitra, aby mi bylo pomoženo. Asi za dva dny jsem dostala vnuknutí: Zavolej Romanovi. Tak jsem zavolala, poprosila a teď jezdím do Olomouce. Jak obrovská milost mi zase byla dána!!! Nesmírně děkuji. A potom, že tu není komunikace s Bohem.

Vyšel teď 11. díl Vašeho životopisu. Takové skvosty, jakých se nám i touto formou dostává, snad není nikde. Proto děkuji s vděčností nejen za sebe, ale i za ty ostatní. Kdykoliv jakékoliv problémy nastanou, vždy mi vyvstanou nějaká Vaše povzbudivá a moudrá slova. Mám-li třeba nějaké pochybnosti - …pochybování je přirozené a normální… - a dodá mi to sílu. Když jsem totálně vyčerpaná (ze sádhany) - …„ kdo vytrvá, úspěch je mu zaručen…“. A tak bych mohla pokračovat dál a dál.

Neméně obrovským přínosem jsou dopisy, které zveřejňujete. Danu Rýznarovi odpovídá Ramana Maháriši: „….díváš se pouze jedním okem…“ – vždyť to platí i pro mě, abych se více ponořila do nitra, a proto zvyšuji ještě úsilí.

Mnohem lépe se mi daří pouštět se světa, když nám neustále připomínáte „…zasahovat do světa čím jak nejméně…“. Teď vidím, kolik zbytečností se dá ještě házet za hlavu. A neustále přicházím na nové zbytečnosti, které do teďka zbytečnostmi nebyly. Není lepší se místo toho ponořit do nitra?

Píšete, že Duch svatý je vanutí z Otce na Syna. Jak nádherně se na toto medituje! A když k tomu přidám odevzdanost (takovou, jakou umím a jsem jí schopna), pak už ten stav ani neumím vyjádřit.

Je nesmírně cenné a přínosné, jaká poučení prostřednictvím svých knih sdělujete. Děkuji Vám, pane Vacek. Myslím, že to, co se nám od Vás dostává, a jakým způsobem dostává, tuto výhodu myslím už nemají nikde!

Pane Vacek, přeji Vám i paní Milušce ještě hodně zdraví a těším se na shledanou v Bystřici p. H.

S úctou a láskou Hana Janoszowská

Přicházejí i podobné SMS. I jogíni se modernizují. Mám s nimi práci navíc. Pokud nechci, aby zmizely v nenávratnu, musím je přepisovat. Proto mám raději dopisy.

SMS 26.7.06

Satsang s mistrem jako vy a vaše slova je praktická ukázka Šivy a Šakti, to je jedinečnost vašeho mistrovství; doslova se mi při vašich slovech rozpustilo tělo, je zakoušeno také jako vědomí. Moc děkuji a moc se těším na knihu.

Jirka Krutina

Za dopis a radost, kterou mně způsobil, jak si dobře vede na stezce, jsem poděkoval a navíc: každý, kdo si takto vede a v dobru se připomene, dostává ode mne – a to platí doslova – proud vědomí Já jsem – jako posilu.

Takže si každý může vybrat: buď mistra kritizovat nebo dokonce sprostě urážet nebo poslechnout jeho rady a vydat se pod jeho vedením na cestu zpět k obnově našeho božského stavu. Co se skutečně vyplácí – zda hloupá kritika nebo práce na sobě a pomoc mistra, může každý posoudit sám. Má k tomu svědectví a důkazů víc než dost. Je pravdou, že každý volí to, kam jej jeho srdce táhne. Rozhoduje čistota srdce. Kdo si je zašpiní, spláče nad výdělkem.