Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Představa, že každý, kdo je na stezce, je dobrý, duchovní a blíží se Bohu, je všeobecně neodůvodněná. Petr Klíma výstižně říkal: „Světský člověk je zamrzlá žumpa, duchovní člověk je žumpa rozmrzlá.“ On to říkal peprněji, ale tvrzení je výstižné. Všichni obyvatelé této země se na ní ocitli, protože ze své svobodné vůle se odvrátili od Boha a ztratili s ním spojení. V důsledku toho se v nich vytvořilo nepravé já, ego. Ztratili své pravé Já, božské vědomí Já jsem a nahradili je ztotožněním s tělem a s myslí, které vytváří nepravé já. Tím se dopustili provinění, hříchu proti své božské podstatě, hříchu proti Duchu svatému neboli božímu. To je základní podstata pádu, která trvá tak dlouho, dokud není napravena rozpuštěním nepravého já, padlého Adama. Takže dokud není dosaženo rozpuštění ega a poznání Já, stále nejen nejsme dobří, tím méně duchovní, ale jsme zlí a ve stavu pádu. Nemáme proto ani ten nejmenší důvod ke spokojenosti se sebou, ale naopak k obrovské pokoře, jejímž základem je poznání našeho hříchu a žalostného stavu.

Omlouváme se za dočasný výpadek v pořádání našich veřejných meditací – jsme v procesu hledání nového místa, které by více vyhovovalo našim potřebám. Pokud byste měli nějaký tip na nějaké zajímavé prostory, neváhejte nám napsat na info@pratelejirihovacka.cz

Předem děkujeme.

Jakmile bude jasné, kde a kdy budeme v našich veřejných meditacích pokračovat, zveřejníme obratem jejich další termíny zde na našem webu.

Díky za trpělivost.

Přátelé Jiřího Vacka

Jiří Vacek

Na ty, kteří směřují k Bohu, číhá nebezpečí na každém stupni stezky včetně mistrovského. Ošidný je často přechod k mistrovskému stavu. Pokud je provázen euforií, její síla nás může svést k přecenění toho, co bylo dosaženo, a můžeme se domnívat, že jsme na konci stezky, že již není co dosáhnout, že jsme naprosto výjimeční. Jednou i Míla Tomášová mně tvrdila: „To nepřibývá.“ Měla pravdu, jenže tato pravda se nevztahuje ani na osoby mistrů, ale pouze na To samotné. Poznání Já není zdaleka vysvobození ani poznání Skutečnosti – Boha celého. Jeho tvořivá moc a moudrost zůstávají více či méně nepoznány. „To“ nepřibývá, ale pokud správně usilujeme, přibývá, prohlubuje se naše poznání. A právě v tom nám mohou podstatně pomoci mistrovské osoby, které dosáhly poznání před námi, nezůstali stát a usilují o rozvoj dosaženého stavu.

Jiří Vacek

Představa, že mistr nemůže padnout a dokonce, že si může vše bez újmy dovolit, je již sama obrovským pokušením a pokud je přijata, je již hříchem, pokusem rovnat se Bohu. Z bible víme, že právě proto padli i nejvyšší andělé. Prvotní Adam také padl, protože se domníval, že si vystačí bez Boha. Pravda je, že i nejvyšší stvořené bytosti podléhají zákonům stvořeného světa, zejména zákonu oživující moci vědomí a karmě. Tak jako i mistr si může zlomit nohu nebo jinak poškodit tělo, tak může propadnout nespásným sklonům mysli a tak se připravit o spásu. Mistrovství nespočívá v životě nad zákony, ale v jejich dodržování a využívání k získání božského života.