Pády mistrů
Jiří Vacek
Představa, že mistr nemůže padnout a dokonce, že si může vše bez újmy dovolit, je již sama obrovským pokušením a pokud je přijata, je již hříchem, pokusem rovnat se Bohu. Z bible víme, že právě proto padli i nejvyšší andělé. Prvotní Adam také padl, protože se domníval, že si vystačí bez Boha. Pravda je, že i nejvyšší stvořené bytosti podléhají zákonům stvořeného světa, zejména zákonu oživující moci vědomí a karmě.
Tak jako i mistr si může zlomit nohu nebo jinak poškodit tělo, tak může propadnout nespásným sklonům mysli a tak se připravit o spásu. Mistrovství nespočívá v životě nad zákony, ale v jejich dodržování a využívání k získání božského života. Proto duchovní vývoj mistrů nesměřuje k libovůli do překrucování zákonů božského života, ale k jejich stále hlubšímu poznávání.
V tomto úsilí je zejména důležitý rozvoj buddhi, která nás svou moudrostí, pokud z ní čerpáme a dodržujeme její rady, chrání před nebezpečím z nevědomosti a pýchy. Její rozvoj není proto nepotřebnou zbytečností, ale nezbytností. Kdo jí pohrdá, pohrdá i Bohem, který je v ní přítomen.
Latinské: „Co je dovoleno Jovovi (bohovi), není dovoleno volovi (zevnímu člověku)“, absolutně naprosto neplatí, ale pouze pro některé případy, ale vždy za jediného a zásadního předpokladu, jímž je, že nesmí dojít ke ztrátě božského vědomí. Samozřejmě, nohu nebo jinou část těla si můžeme poškodit i při jeho podržení. Oheň spálí stejně tak mudrce, jako nevědomého člověka. Uvedené latinské rčení chápejme asi tak, že například televizi by rozhodně žák usilující po poznání měl sledovat minimálně a raději se věnovat átmavičáře. Pokud někdo dokáže při sledování televize spočívat v Já a hlavně nezúčastněně, pak mu její sledování neuškodí. Zde platí, že když dva dělají totéž, není to vždy nutně totéž. I tak je nutné dát pozor, abychom neklamali sami sebe pod vlivem svých přání.
Nezávisí pouze na samotné činnosti, například na sledování televize, ale na závislosti na ní. Osobně se doma na televizi dívám, ale na seminářích nikoliv a vůbec ji nepostrádám. Když přijedu na Morávku, zpravidla ji mám na pokoji, ale dávám ji odnést pryč. Nikoliv proto, aby mě nepokoušela, ale proto, že zabírá místo na polici, kam dávám věci. Za všechna léta jsem se na ni na Morávce díval myslím pouze jednou a to na finále olympiády či mistrovství světa v hokeji.
Swami Ramdas, který se dlouhá léta postil, ve stáří, když se usadil v ášramu, rád jedl cukroví. Když se lidé divili, říkal: „Musím si vynahradit ty strašné půsty.“ Jara Kočí opět rád chodil do kina a po návštěvách. V Ramanášramu v pozdějších letech v hale, kde pobýval Maháriši, podle svědectví návštěvníků hrálo hlasitě rádio. Askeze, odpírání smyslových potěšení není samoúčelná, ale pouze prostředkem, který když splní účel, je možné odložit. To, když splní účel, zdůrazněme.