Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem člověka, je kvalitativně neboli podstatně shodné s Já jsem Božím. Vždy platí: Otec a Já (jsem) jsme jedno, ale vědomí Já jsem Otce je větší než mé. Rozdíl je ve (velikosti) množství, ale nikoliv v podstatě. V tomto pohledu vědomí Já jsem člověka je stejně božské jako vědomí Já jsem Boha. Z toho pro praxi poznání Boha neboli pro výstup k Otci či uvědomění jednoty vyplývá jedna důležitá poučka. Jelikož mezi Já jsem Boha a člověka není podstatný rozdíl, rozpětím prostoru našeho vědomí Já jsem je možné jej svou velikostí přiblížit Bohu. Zvětšením prostoru, který zaobírá naše vědomí Já jsem se přibližujeme Bohu. Obě vědomí se pak v prostoru míchají a slučují. Jsou rozlišené, ale nikoliv rozdělené.

Jiří Vacek

Já, vědomí Já jsem, přitahuje druhá Já ve vtělených bytostech a to tím více, čím jsou silnější. Já není neživé ani neinteligentní, ale je samou trestí života i Pravdy a kde ve světě je pěstováno a uctíváno, tam se projevují jeho božské vlastnosti. Jedna z nich je láska. Vědomí Já jsem je láska a touto svou láskou se v živých, vědomých bytostech navzájem přitahuje a spojuje. Toto samovolné působení je možné i vědomě využívat, posilovat a v souladu s Bohem Já jsem, který je i láskou, využívat.

hledající

... Váš prožitek je cennou zkušeností na stezce k Bohu. Duchovní Srdce je z hlediska hmotného těla sídlem naší božské podstaty, pomocí které navazujeme naše původní spojení s Bohem tím, že se uvědomíme jako sebe si vědomé vědomí Já jsem. Musíme na prvém místě vždy a za každých okolností pátrat po tom, kdo v nás pozoruje, a zároveň není ničím, co pozoruje, což platí i u prožitků světla a nejrůznějších projevů síly, včetně vizí. Toto pátrání nebo sebedotazování se provádí v Srdci se zastavenou myslí a se soustředěnou pozorností obrácenou na pocit vlastní existence. Pomocí otázky „Kdo jsem Já?“, „Co je mé pravé Já?“, očekáváme odpověď formou přímého prožitku nás jako vědomí Já jsem ten, který jsem...