Z došlé pošty, listopad 2020
hledající
Dobrý den,
Předem se omlouvám za poněkud zvláštní dotaz, který si dovoluji položit, ale netuším na koho jiného se obrátit. Vážený Mistře, nejsem žádný jogín, ale považuji se za gnostika. Při procházce se mi dostal zvláštní prožitek. V jednom momentu jsem zjistil, že se soustředím na srdce, kde jsem cítil Boží přítomnost a po vytržení z tohoto soustředění jsem si uvědomil jednu větu z Tomášova evangelia: „Zlomíš klacek, zvedneš kámen, najdeš mne tam“. Pak jsem se vrátil do plného vědomí, ale cítil jsem, že je něco jinak. Po chvilce při chůzi vytryskl z mého srdce široký pramen jisker směrem vzhůru. Nechápal jsem, co se děje a tak jsem po chvilce váhání vsunul do těch jisker ruku a ono to nepálilo, ale po chvilce jsem se ztratil fyzicky a vše fyzické se ztratilo i okolo mne. Ocitl jsem se uprostřed bílé jemné substance, jakoby bílé mlhoviny, kde jsem ale vnímal a dokonce jsem ji i viděl. Sice jsem nebyl v těle, ale viděl jsem i jsem myslel a vnímal tak, jak běžně vnímám. Mohl jsem tam i zůstat, ale trochu jsem se bál a tak jsem požádal o návrat a po chvilce jsem se vrátil do fyzického těla i fyzického světa.
Nevím, jestli šlo o samádhi a netuším, proč všichni vidí světlo, ale já jsem viděl proud jisker.
Níže bych poprosil o Vaše krátké vyjádření a prosím i o shovívavost k memu dotazu.
S úctou…...
* * *
Odpověď:
Vážený pane,
odpovídám na Váš dopis na pokyn pana Vacka.
Váš prožitek je cennou zkušeností na stezce k Bohu. Duchovní Srdce je z hlediska hmotného těla sídlem naší božské podstaty, pomocí které navazujeme naše původní spojení s Bohem tím, že se uvědomíme jako sebe si vědomé vědomí Já jsem.
Musíme na prvém místě vždy a za každých okolností pátrat po tom, kdo v nás pozoruje, a zároveň není ničím, co pozoruje, což platí i u prožitků světla a nejrůznějších projevů síly, včetně vizí. Toto pátrání nebo sebedotazování se provádí v Srdci se zastavenou myslí a se soustředěnou pozorností obrácenou na pocit vlastní existence. Pomocí otázky „Kdo jsem Já?“, „Co je mé pravé Já?“, očekáváme odpověď formou přímého prožitku nás jako vědomí Já jsem ten, který jsem.
Trvalé spočívání jako vědomí Já jsem je pravé samádhi, ve kterém dalším postupem rozšiřujeme své prožívání jak vědomí za a nad tvar těla do jeho původního neomezeného a beztvarého stavu, ve kterém vystupujeme k Bohu Otci a žijeme v jednotě s ním.
Přeji Vám mnoho úspěchu na Vaší duchovní stezce.
S pozdravem.......