Jedno jediné vědomí Já jsem
Jiří Vacek
Já jsem, vědomí Já jsem člověka, je kvalitativně neboli podstatně shodné s Já jsem Božím. Vždy platí: Otec a Já (jsem) jsme jedno, ale vědomí Já jsem Otce je větší než mé.
Rozdíl je ve (velikosti) množství, ale nikoliv v podstatě. V tomto pohledu vědomí Já jsem člověka je stejně božské jako vědomí Já jsem Boha.
Z toho pro praxi poznání Boha neboli pro výstup k Otci či uvědomění jednoty vyplývá jedna důležitá poučka.
Jelikož mezi Já jsem Boha a člověka není podstatný rozdíl, rozpětím prostoru našeho vědomí Já jsem je možné jej svou velikostí přiblížit Bohu. Zvětšením prostoru, který zaobírá naše vědomí Já jsem se přibližujeme Bohu. Obě vědomí se pak v prostoru míchají a slučují. Jsou rozlišené, ale nikoliv rozdělené.
Právě pro tento stav je určen příměr, který používá Ramana Maháriši: Řeka, která se vlévá do moře, je podobná moři.
V denní praxi této stezky, když dosáhneme poznání svého Já, což je vědomí Já jsem, postupujeme k poznání Boha a ke sjednocení s ním tak, že rozšiřujeme v nás, v našem těle prostor, který naše Já jsem zaujímá.
Na počátku poznání Já je v nás bodové, je soustředěné v určitém bodu, pak je začínáme postupně poznávat jako určitý prostor, který stále meditací na ně rozšiřujeme.
Předpokladem tohoto postupu je ustálené poznání našeho vědomí Já jsem. V meditaci se s ním plně sjednotíme tak, že se v něm a jako ono uvědomujeme a z tohoto bodu počínáme prostor vědomí Já jsem rozšiřovat.
Cílem je splynutí obou vědomí Já jsem v jediné. V něm se nachází rozlišené, ale nerozdelené jedno jediné vědomí Já jsem, což je ono moře, do kterého řeka vědomí Já jsem vtéká, mísí se s ním.
Tak skrze naše božské vědomí Já jsem se vracíme do neomezeného oceánu Bytí Já jsem.
Pak je jedno jediné vědomí Já jsem vším, všude a ve všem.
O použité metodě poznání uvědoměním čtenář nalezne v jiné kapitole.