Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

Nejdražší pane Vacku,

na včerejší meditaci u Vás mi něco došlo jasněji. Mluvil jste o momentálních zdravotních těžkostech, které se přidávají ještě k těm dlouhodobým, kdy je vidět, že každý krok je pro Vás námahou a to ještě pečujete o zdraví paní Milušky a stále dodržujete pravidelný meditační program…kdo má možnost vidět to „na přímo“, nemůže zůstat nedotčen…

Jiří Vacek

Mistr má vždy pravdu, i když ji nemá - to je přece nesmysl - ale není.

Mistr nejen má pravdu, ale on je dokonce pravdou, protože nejvyšší pravda je:

Já jsem je Pravda.

Jiří Vacek

Zjistil jsem ohromující pravdu. Většina hledajících chce mistra, ale skoro nikdo nechce být jeho žákem. Chtějí mistra vlastnit a na svém mistrovi, kterého si přivlastnili, budují svou duchovní výši neboli takový mistr jim slouží nikoliv k dosažení cíle stezky, ale k posilování jejich duchovní pýchy a ega.

Takoví žáci nechtějí pomocí mistra dosáhnout, ale pyšnit se tím, jak velkého mistra mají. Proto neposlouchají jeho rady a neusilují na stezce, ale  naopak manipulují s mistrem podle svých přání. To je také vysvětlení, proč je mnoho povolaných, ale málo vyvolených.

Jiří Vacek

Jeden z nepěkných omylů žáků je, že si mnoho z nich myslí, že si může vůči mistrovi cokoliv dovolit i včetně toho, co se běžně společensky považuje za neslušné. To je velký omyl. Podstata vztahu mistr – žák je duchovní a odehrává se v úrovni, která je žákovi běžně nedostupná. I když mistr na takové jednání zevně často nereaguje, ještě to zdaleka neznamená, že nereaguje vnitřně. Žák dokonce ani nepozná, že mu mistr odmítá duchovní pomoc, což je totéž, co ztráta mistra. Skutečně nevím, odkud se bere v žákovi přesvědčení, že se může k mistrovi chovat, jak jej napadne a že mistr je povinen takové chování snášet. V praxi takové prohřešky mohou znamenat ztrátu úrovně poznání a nakonec i vysvobození v tomto životě.

Přátelé Jiřího Vacka

Jiří Vacek

... Stavět povinnosti k pozemským rodičům nad povinnosti k našim nebeským rodičům je velká a zlá škodlivá nevědomost. Naprostou přednost mají naši nebeští rodiče včetně mistra. Kdo myslí a hlavně chová se jinak, slouží jen velkému omylu a nikoliv stezce. Bůh nás stvořil k obrazu svému, neboli jsme jeho zmenšenou kopií. Stvořil nás také ze sebe, protože nikde nic jiného nebylo než on. Proto je naprosto oprávněné tvrdit, že Bůh, což zahrnuje jak mužský tak ženský princip, je naším pravým rodičem. Proto také platí: Bohové jste! Odkud jinud bychom čerpali své božství, když ne z Boha jako ze svých rodičů. Proto je nejpřednější povinností se co nejrychleji k Bohu vrátit a být jeho skutečnými dětmi. Pravda, že naši rodiče jsou doslova Bůh a jeho síla, je tak ohromná, že ji nejsme schopni ocenit a tím méně naplnit. Dávat přednost zevním rodičům a jejich světu, je ohromující nedostatek, který nám znemožňuje být pravými dětmi božími, je trikem největšího zla, jaké existuje, aby nás udrželo ve své moci...