Zlé omyly hledajících
Jiří Vacek
Mnozí hledající povyšují zabezpečení záležitostí tohoto světa nad duchovní praxí, jako onen žák z kapitoly "Meditace bez očištění mysli nemá sílu." Myslí si, že se nic neděje, i když jde dokonce o meditaci s mistrem.
Šakti však na takové prohřešky reaguje. Zmíněný žák odjel ve čtvrtek za rodiči, což zřejmě považoval za důležitější než pokročit na stezce poznání sebe nebo je dokonce dosáhnout, jak se mu nabízelo. Co se pak dělo, je velmi poučné a velká výstraha pro každého.
Jelikož odjel, nedokončil týdenní meditační program. Nejen nic nezískal, ale určitě v neduchovním prostředí ztratil, místo aby pokročil nebo dokonce se poznal.
Pak uplynul týden a šakti to tak zařídila, že se za celý týden nedostal na meditaci s mistrem, což byla další velká ztráta. Myslet si, že na nás Bůh a cesta k němu počká, až budeme my chtít, a že když zanedbáváme stezku, nic se neděje, je opravdu neuvěřitelné. Pro ty, kteří znají nauku, je zřejmé, že žák byl potrestán za svou neúctu ke stezce, včetně meditace s mistrem.
Zřejmě si myslí, že návštěva rodičů má přednost před stezkou. Jiní i Ježíš, František z Assisi, Ramana Maháriši, Buddha a mnozí další si mysleli pravý opak a také v souladu s tím jednali. Proto také dosáhli.
Navíc, naši pozemští rodiče nejsou naši praví rodiče, ale těmi je Bůh. Přikázání „Cti otce svého a matku svou“, platí na prvém místě pro naše božské rodiče, tj. pro Boha a také pro mistra, který nás rodí v Duchu a nikoliv pro rodiče pozemské, kteří nás často dokonce od stezky k Bohu odrazují.
Stavět povinnosti k pozemským rodičům nad povinnosti k našim nebeským rodičům je velká a zlá škodlivá nevědomost. Naprostou přednost mají naši nebeští rodiče včetně mistra. Kdo myslí a hlavně chová se jinak, slouží jen velkému omylu a nikoliv stezce.
Bůh nás stvořil k obrazu svému, neboli jsme jeho zmenšenou kopií. Stvořil nás také ze sebe, protože nikde nic jiného nebylo než on. Proto je naprosto oprávněné tvrdit, že Bůh, což zahrnuje jak mužský tak ženský princip, je naším pravým rodičem. Proto také platí: Bohové jste! Odkud jinud bychom čerpali své božství, když ne z Boha jako ze svých rodičů. Proto je nejpřednější povinností se co nejrychleji k Bohu vrátit a být jeho skutečnými dětmi.
Pravda, že naši rodiče jsou doslova Bůh a jeho síla, je tak ohromná, že ji nejsme schopni ocenit a tím méně naplnit. Dávat přednost zevním rodičům a jejich světu, je ohromující nedostatek, který nám znemožňuje být pravými dětmi božími, je trikem největšího zla, jaké existuje, aby nás udrželo ve své moci.
Ve většině případů není třeba pozemské rodiče úplně zanedbávat, ale rozhodně není pravda, že starost o ně má přednost před stezkou k Bohu, což platí zejména tehdy, jde-li o vztah k mistrovi.
Zaměňovat pozemské rodiče za ty nebeské je vždy samozřejmě omyl, který se rozhodně nevyplácí.