Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, hledající

... Setkání s mistrem nebo s nositelem světla budí naše negace do vědomí, což mnohé mate. Není zvláštností, že tento jev vzbudí v hledajícím podezření proti osobě mistra nebo světce. Ve skutečnosti vše, co se takto projeví, je naše vlastní zlo, které jsme zahnali do podvědomí. Abychom se těchto negací zbavili, je nezbytné, aby nám vstoupily do vědomí. Jen tak s nimi můžeme pracovat a rozpouštět je. Jinak se na stezce neočistíme a náš pokrok se zastaví...

Jiří Vacek

... Mistr pomáhá těm, kteří mu uvěří, mnoha způsoby. Ty často nejsou ani vidět, což zdaleka neznamená, že nepůsobí. Tam, kde vidí skutečný zájem a žák se k mistrovi správně chová, tak mu například při společné meditaci věnuje zvláštní pozornost. Zaměří se svým vědomím Já jsem na žákovo Já jsem a tak je doslova křísí, aby si je žák uvědomil. To je ono pravé „vzkříšení“, které se zevní oslavou nemá nic společného. Tam, kde mistr naopak vidí nedůvěru, nezájem a nedostatek pravé touhy spolu s nesprávným chováním k mistrovi, tam se nenamáhá a takto v žákovi nemedituje. Jeho pomoc by zůstala nevyužita a mistrova námaha by byla marná. Veškeré chytračení žáků a předstírání, kterého se žáci dopouštějí, se vždy obrátí proti nim...

Jiří Vacek

Kdo chce na stezce opravdu uspět, musí v souladu s tím přijmout tomu odpovídající stupnici hodnot, která před jeho zájmy ve světě staví úspěch stezky. To hledající mnohdy nechápou a často se chovají přesně opačně... Úspěch na stezce je vždy zpravidla podmíněn určitým omezením ve vztahu ke světu a našemu postavení v něm. Proto musíme důležitá životní rozhodnutí zvažovat na prvém místě ke vztahu ke stezce. Jinak si nesprávnou volbou zpomalíme pokrok na stezce na velmi dlouho.

Jiří Vacek

Tak si stěžoval i Ježíš. Jeho okolí jej nejen neuznávalo, ale dlouho jej podezíralo z pomatení rozumu a kacířství. Tato zlá nevědomost, která hledajícím brání v čerpání pomoci na stezce od našich bližních, kteří dosáhli poznání Já, trvá dodnes a škodí všem. Někteří z těch, kteří s námi meditují, si nějak neuvědomují, jaká možnost se jim ve společné meditaci s námi nabízí. Aniž by cokoliv řekli, odjíždí do Indie nebo Tibetu a hledají mistry tam, ač je mají doma. Z jejich názorů vyplývá, že své chování nepovažují za nic závadného a meditace u nás berou jako běžné návštěvy. Opak je pravdou.

Jiří Vacek

Přemoudřelí hledající naříkají, že píši pořád to samé. To proto, že tito lidé vše znají, ale nic z toho pořádně nepraktikují. Navíc opakování je matka moudrosti. V základní škole se ovládnutí malé násobilky cvičí tak, že se až do nekonečna stále opakuje. I tak se ji někteří žáci nenaučí. Znalost duchovní nauky, aby byla účelně používána, vyžaduje stejný druh učení, jako je zapamatování násobilky. Máme ji znát nazpaměť. Kde tomu tak není, ani není možné nauku správně používat a využívat, a proto jednáme proti duchu nauky. Takže znovu a po x-té: Kdo opravdu chce dosáhnout poznání Já jsem, ten se bez pomoci mistra neobejde.