Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Přemoudřelí hledající naříkají, že píši pořád to samé. To proto, že tito lidé vše znají, ale nic z toho pořádně nepraktikují.

Navíc opakování je matka moudrosti. V základní škole se ovládnutí malé násobilky cvičí tak, že se až do nekonečna stále opakuje. I tak se ji někteří žáci nenaučí.

Znalost duchovní nauky, aby byla účelně používána, vyžaduje stejný druh učení, jako je zapamatování násobilky. Máme ji znát nazpaměť.

Kde tomu tak není, ani není možné nauku správně používat a využívat, a proto jednáme proti duchu nauky.

Takže znovu a po x-té: Kdo opravdu chce dosáhnout poznání Já jsem, ten se bez pomoci mistra neobejde.

Představa, že si nepravé já, ego, uvědomí pravé Já, je neudržitelná a směšná. Mistr svým odhaleným vědomím Já jsem pomáhá žákovi uvědomit si své pravé Já, vědomí Já jsem.

To se může zdařit pouze tehdy, je-li žák připraven neboli je tak očištěn, že v něm převládají výrazně dostředivé, k Bohu směřující síly.

Pokud žák pravidelně medituje s mistrem, mistrovo odhalené Já rozpouští jeho odstředivé síly. Tak jej očišťuje a připravuje na uvědomění jeho Já.

Ke zdaru tohoto mistrova působení je nezbytné, aby žák s mistrem co nejčastěji meditoval.

Někteří hledající výše uvedené pravdy nejsou ochotni ani schopni pochopit: považují meditaci s mistrem za něco jako společenské dýchánky. Proto meditaci s mistrem často vynechávají, protože mají něco důležitějšího, nebo se jim prostě z pohodlnosti nechce.

Když pak mistrovi s takovými hledači dojde trpělivost, velmi se diví, oč jde, když je jim mistr vzat.

Možná, že ani nevědí, kolik cenné duchovní energie meditace s takovými žáky mistra stojí a jak jej vyčerpává. Když pak mistrova oběť – a ona to oběť je, přichází pro nedbalost a nevědomost žáků nazmar, mistr o takovou zbytečnou námahu nemá zájem.

Mistři si tuto pravdu uvědomují a proto se proti takovému jednání, které jim zbytečně bere sílu, čas a zdraví, brání.

Někteří tak, že prostě se žáky nikdy nemeditují jako Aurobindo nebo Nisargadatta Mahárádž. Nebo žáky pečlivě vybírají a než se jich ujmou, těžce je zkoušejí.

Mistři také často jsou tak vyčerpáni, jako například Ježíš, a ucítí, jak píší evangelia, že jim „ušla síla“. Pak od žáků odcházejí „na horu“. Nikoliv dělat horskou turistiku, ale o samotě nebo s několika málo věrnými obnovit své síly.

Tam, kde mistr své tělesné zdraví nechrání, nakonec trpí a umírá na zhoubnou nemoc jako Rámakrišna nebo Ramana Maháriši.

Snad konečně ti, kteří se tak proti mistrovi proviňují, pochopí ve svém vlastním zájmu a změní své chování. Jinak nemají naději, protože pro ně je jóga jen koníček a nic víc.