Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Obrátili se na nás zájemci o naše knihy. Chtěli je zaslat expres, aby je měli dříve, než odjedou za jógou do Indie, protože si knihy chtěli vzít sebou. Jindy byl jeden z přátel svědkem, jak se Ind, který se zdržoval v republice, divil, jak je možné, že poskytujeme zájemcům možnost studia posvátných indických textů, jako je Tripura a další. Oni se prý k nim v Indii nedostanou, protože jsou drženy v tajnosti a přístup k nim je velmi obtížný. Náš přítel Ind Shivpuri z indického velvyslanectví nalezl také svého mistra v Čechách. Byl jím Jarka Kočí.

Jiří Vacek

... Ježíš v tomto výroku mluví o tom, co Indové nazývají satsang. Proto se hledající mají scházet a společně meditovat, aby tak získali velkou duchovní podporu. Uvědomit si božské vědomí v nás musí každý sám za sebe. Každý může a má vstoupit na stezku, ať má nebo nemá mistra. Bez vlastního úsilí nemůže uspět. Je však jeden úsek stezky, který hledající sám nezvládne: je jím uvědomění jeho Já jsem. To je bez pomoci toho, kdo si již Já uvědomil, nedosažitelné. Tuto pomoc může právě získat ve společné meditaci. Bez velkého úsilí a poctivé práce na sobě není nikdo nabízenou pomoc schopen přijmout a uvědomit si Já jsem...

Jiří Vacek

... Proto je nesmírně důležité neztrácet nikdy soustředění naší pozornosti na Já ve všech jeho projevech. Je to právě naše pravé Já, vědomí Já jsem, které nás svou mocí osvobozuje a uchvacuje. To platí jen tehdy, když zaměřujeme jeho oživující a posilující moc pomocí jeho pozornosti na ně samé. Átmavičára je tak proces, ve kterém my, vědomí Já jsem osvobozujeme samy sebe mocí našeho vědomí Já jsem. Proto také jen my sami se můžeme osvobodit a poznat naši pravou podstatu Já jsem pomocí moci, která je jí vlastní. Druzí nám k tomu mohou pomoci, ale to hlavní, provádět átmavičáru, musíme my sami...

Jiří Vacek

Ramana Maháriši často přirovnává jedince, který dosáhl cíle stezky k „ocean like river“, neboli k řece, která se podobá oceánu. Co tím míní? To, co je společné řece, která se vlévá do oceánu a oceánu samotnému, je voda. Ta v uvedeném příměru zastupuje absolutní vědomí. Voda, která tvoří řeku a vodu oceánu se mísí a splývají v jeden svou činností rozlišený celek – absolutní vědomí Já jsem. Přesně to se odehrává v jedinci na konci stezky. Vědomí, které je životem jedince, poznává vědomí absolutní pomocí jejich společné jednotné podstaty, kterou je vědomí Já jsem. Jedinec svým vědomím vplývá do vědomí oceánu a voda oceánu přijímá do sebe vodu řeky. To vše je přirovnání, které se vztahuje k vzájemnému spojování obou vědomí, vědomí jedince s vědomím božím.