Působení átmavičáry
Jiří Vacek
Když pozornost vědomí plynule a nepřetržitě proudí na vědomí, které je jejím zdrojem a kterým jsme, vědomí vlastního bytí, kterému říkáme Já jsem stále víc a víc sílí a my se s ním stále víc a víc sjednocujeme a prožíváme jako ono. Proto platí, že átmavičára je stezka od začátku až do konce.
Přestáváme být tělem a výtvory mysli a stáváme se nehmotným, neomezeným a proto svobodným Duchem.
Proto je nesmírně důležité neztrácet nikdy soustředění naší pozornosti na Já ve všech jeho projevech. Je to právě naše pravé Já, vědomí Já jsem, které nás svou mocí osvobozuje a uchvacuje. To platí jen tehdy, když zaměřujeme jeho oživující a posilující moc pomocí jeho pozornosti na ně samé.
Átmavičára je tak proces, ve kterém my, vědomí Já jsem osvobozujeme samy sebe mocí našeho vědomí Já jsem.
Proto také jen my sami se můžeme osvobodit a poznat naši pravou podstatu Já jsem pomocí moci, která je jí vlastní.
Druzí nám k tomu mohou pomoci, ale to hlavní, provádět átmavičáru, musíme my sami.
Proto je tak zásadní neustále se zaměřovat na své pravé Já jsem, ať jsme v klidu nebo činní, ať si je již uvědomujeme nebo nikoliv.
Pokud si své Já ještě neuvědomujeme, tak na své Já alespoň stále soustředěně myslíme s touhou a láskou po jeho objevení.
Pokud jsme již Já poznali, usilujeme ze všech sil, abychom jsme si je – Sebe – neustále uvědomovali.
Když ztratíme uvědomování vědomí Já jsem, je samotné ztratit nemůžeme, protože jím stále jsme, ale pouze si je neuvědomujeme, hned se do něho vracíme s rozhodnutím se v něm trvale uvědomovat a žít.
Proto, ať jsme činní nebo v klidu, neustále držíme pozornost vědomí obrácenou na Já jsem, kterým jsme a tak soustřeďujeme jeho moc na dosažení našeho cíle, jímž je trvalý život ve vědomí Já jsem.
Jedním z nezbytných předpokladů úspěchu ne této stezce je neochvějné přesvědčení, že hledané vědomí Já jsem jsme my sami. Pokud je hledáme někde jinde než v sobě a víc jako Sebe, nemůžeme je nalézt, protože nikde jinde není.
Je pravda, že je jen jedno jediné Já jsem, ale toto jedno jediné Já dává život všem sebou, svou existenci všem vědomým bytostem. Vědomí je tak jedno jediné, ale působí v mnoha bytostech.
Když jsem někdy na konci padesátých let hledal své Já, byl jsem tímto hledáním doslova posedlý.
Kromě velké touhy po Já jsem jiné předpoklady pro nalezení Sebe neměl. Vůbec ničemu jsem nerozuměl. Tím jsem se nenechal odradit a buď jsem přímo zkoušel átmavičáru nebo studoval hlavně Mahárišiho učení se snahou o pochopení toho, co říká.
Právě proto s pomocí Jarky Kočího jsem nakonec uspěl asi po roce úsilí na této stezce a dosáhl prvých záblesků vědomí Já jsem. Ty jsem všemi možnými způsoby rozvíjel a ustaloval. Toto úsilí mě na stezce udrželo a umožnilo pokračovat.
Není pochyb o tom, že popsané úsilí mně přineslo úspěch na stezce i když stále je ještě co dosahovat a oč usilovat.
Pro zdárné pokračování na stezce jsou podstatné dvě věci:
1) Trvalé spočívání v Já.
2) Na základě dosažených zkušeností z provádění átmavičáry prohlubovat pochopení nauky.
Jen takové celoživotní úsilí je zárukou, že náš pokrok života v Já jsem se nezastaví.
Největším pomocníkem na této stezce je právě to, co hledáme, samo vědomí Já jsem. Využívejme proto této pomoci co nejvíce.
A vězme, že jakékoliv přerušení hledání Já nebo spočívání v něm je již pádem, který ohrožuje všechno naše úsilí. Proto věnujme všechny své síly života ve vědomí Já jsem bez přerušení. Je stezkou ke spáse.