Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

... Těch knížek od Vás mám vícero...dost jsem jich taky rozdal. Ostatně před již dvaceti lety to začalo, pro mne, právě knihou od Vás. Byla to Vědomá nesmrtelnost. Tu knihu jsem takříkajíc zhltnul, a pak mne napadlo opakovat si v duchu “nejsem tělo, nejsem mysl”... Byl jsem tehdy sám na pokoji na kolejích. Něco se ve mě stalo, začalo to ve mě působit a nešlo to zastavit. Dostal jsem velký strach, že tohle nezvládnu a že se musím určitě zbláznit, takže jsem se v duchu rozloučil s rodiči. Pak jsem se šel projít, bylo mi jasné, že každý musí na mě vidět, že jsem totální cvok. Večer to pořád ještě působilo, ale napadlo mě, že bych to prostě neměl řešit a to mi přineslo určitou úlevu. Byl to životní zlom. Zanedlouho poté jsem se rozhodl jet do Prahy a zkusil jsem Vám zatelefonovat...

Jiří Vacek

Ten, kdo jest, se ptá, kdo jest a proto si uvědomuje, že je nehmotné, nestvořené vědomí Já jsem. Kdo se v tomto poznání Sebe dostatečně upevní, táže se, odkud nebo z čeho jeho pravé Já, vědomí Já jsem pochází. Jen vědomí může být opět zdrojem vědomí. Stejné pochází ze stejného. Osobní vědomí jedince, které si uvědomuje a jímž žije, to jest uvědomuje se, pochází z vědomí neosobního, absolutního. Je jen jedno vědomí, ale je rozlišené z pohledu svých účinků. Vědomí jedinců je tímto rozlišeným absolutním vědomím, které dává vědomý život lidským i jiným bytostem. Nestačí proto si uvědomit pomocí dotazování „kdo jsem?“ své osobní Já, ale je nezbytné pomocí otázky „odkud mé Já pochází?“, si uvědomit vědomí absolutní, jehož částí všechna osobní vědomí jsou.

Mountain Path, Sádhu Óm

22. díl, viz přehled všech dílů

... Proto, i když začneme provádět pradakšinu kolem Arunačály z jakéhokoli důvodu jiného, než je naprosté vyhlazení našeho ega, Arunačála pozvolna očistí naši mysl a tím nám dá schopnost porozumět, že vymýcení našeho ega je jediným cílem, který je smysluplný. Arunačála nikdy neopustí jakéhokoli z jejích uctívatelů, především ty, kteří pradakšinu provádí, protože nakonec obrácením naší pozornosti do nitra přiměje každého z nás spatřit to, co je třeba...

Jiří Vacek

... Z duchovní literatury je pro mne nejcennější ta, která je ryze praktická, což znamená, že obsahuje jasné návody „jak na to“. To platí zejména tam, kde rady a poučení, které dostáváme, jsou úspěšně ověřené praxí mnoha hledajících. Čtením duchovní literatury, které má být jejím studiem, to jest domýšlením a přemýšlením, nedostáváme pouze praktické rady pro naši praxi, ale současně přijímáme i duchovní energii a sílu pro jejich provádění v našem životě. To je zejména pro méně pokročilé, kteří nemají vedení někým pokročilejším, velmi důležité. Je velkou pomocí a přínosem...

Jiří Vacek

Základ Boha i člověka je společný. Je jím sebe si vědomá existence, vědomí Já jsem. Uvědoměním si tohoto základu, vědomí Já jsem, člověk nejen poznává sama sebe, své pravé Já, svou podstatu, ale podílí se i na božím základu, vědomí Já jsem, s nímž je soupodstatný. Soustředěním až do ztotožnění svého vědomí na neomezené vědomí Já jsem, člověk poznává nejvyšší Pravdu, jíž je nestvořené a neomezené vědomí Já jsem. Nestává se Bohem, ale poznává boží podstatu a žije jí a v ní.

Mountain Path, Sádhu Óm

23. díl, viz přehled všech dílů

... Abychom se naučili tomu, čemu nás ticho neustále učí, musíme obrátit veškerou naši pozornost do nitra a k tomu je nezbytná hluboká láska a touha směřující k našemu cíli, která převáží nad vším ostatním. Bez lásky (bhakti) není možné následovat stezku sebepoznání (džňána), jež je praxí věnování pozornosti pouze nám samým, a bez usilovného a vytrvalého věnování pozornosti sobě samým se není možné naučit tomu, čemu nás ticho neustále učí v našem srdci, což jest, abychom pouze byli. Stezka lásky (priya či ánanda) proto přechází v obracení pozornosti na naše Já, což je stezkou vědomí (čit), a věnování pozornosti našemu Já pak přechází v pouhé tiché bytí, což je stezkou bytí (sat)...