Poznání Boha
Jiří Vacek
Základ Boha i člověka je společný. Je jím sebe si vědomá existence, vědomí Já jsem.
Uvědoměním si tohoto základu, vědomí Já jsem, člověk nejen poznává sama sebe, své pravé Já, svou podstatu, ale podílí se i na božím základu, vědomí Já jsem, s nímž je soupodstatný.
Soustředěním až do ztotožnění svého vědomí na neomezené vědomí Já jsem, člověk poznává nejvyšší Pravdu, jíž je nestvořené a neomezené vědomí Já jsem.
Nestává se Bohem, ale poznává boží podstatu a žije jí a v ní.
Poznání Boha je možné na základě společné podstaty Boha a jeho dětí. Proto se nejprve soustřeďujeme na poznání našeho vlastního Já jsem, které do nás Bůh vložil. Po dosažení jeho poznání, které je jeho uvědoměním, pokračujeme dále k poznání Boha uvědoměním si neomezené, společné a nestvořené podstaty boží i naší, vědomí Já jsem.
V nejvyšším poznání vědomí Já jsem člověka se poznává jako boží Já jsem. Vědomí Já jsem člověka se poznává jako totéž vědomí Já jsem, které jej proniká, oživuje i překračuje.
Proto, mocí společného základu Boha i člověka, jímž je vědomí Já jsem, si člověk může uvědomovat Boha v sebe si vědomém, nestvořeném a neomezeném vědomí Já jsem. Nestává se proto Bohem, ale prožívá božské absolutní vědomí Já jsem.
Já jsem člověka je stejné podstaty jako Já jsem Boha, ale Já jsem Boha je „větší“ než Já jsem člověka. Poznání Boha po dosaženém poznání člověka proto pokračuje v poznávání toho, v čem Bůh překračuje člověka. Děje se tak vždy na základě jejich společné podstaty a jejím poznáváním pomocí uvědomování neboli řízením pozornosti vědomí Já jsem.
Vědomí člověka je ohraničené vědomí Já jsem boží, které působí v člověku. Toto ohraničení není ani oddělené ani omezené Já jsem, ale je pouze funkční.
Jedno a totéž vědomí Já jsem dává sebe si vědomý život člověku i Bohu.
Vědomí Já jsem člověka je tou součástí vědomí božského Já jsem, kterou Bůh vkládá do stvořeného člověka. Ve stavu nevědomosti si člověk své jednoty s Bohem ve vědomí Já jsem není vědom.
Cesta k Bohu ve své podstatě není ničím jiným, než odstraňováním této nevědomosti o sobě ve vědomí Já jsem. Děje se rozpomínáním vědomí Já jsem člověka na ně samé obracením pozornosti na sama sebe ve vědomí vědomím, kterým je.
Bůh není pouze vědomí Já jsem. To je jeho podstatou, která v sobě obsahuje mnohé další božské principy. Nejdůležitější z nich je zřejmě láska a rozumná tvořivá moc.
Bible nám jmenuje dlouhý výčet těchto aspektů. Například: Já jsem (je) život, láska, pravda, cesta, dveře do království nebeského, alfa i omega neboli začátek a konec všeho stvořeného a další.
Právě v těchto božských principech člověk zdaleka není Bohu roven a snaha se mu rovnat je proto pádem do nevědomosti, která ničí jednotu boží a člověka.
Nejsou dvě Já jsem, ale pouze jedno jediné. To, co je různé, je jeho činnost a oblast působení ve stvoření, která je jeho dílem, která není od něho oddělená a nachází se v něm a nikde jinde.
Všeobecný zákon o moci přivrácení pozornosti vědomí a jeho posilující a oživující moci platí plně i zde. Kam tuto pozornost vědomí Já jsem správně obrátíme, s tím se spojujeme, to poznáváme a na základě tohoto poznání je i využíváme k prospěchu všech, ale vždy v souladu s jeho božskou vůlí.
Tato pokora a odevzdanost, postoj, který vyjadřují slova „buď vůle tvá“, je účinnou ochranou před pádem z Boha, z jeho božského tvoření.