Kdo jsem, co jest mé Já a odkud jsem, z čeho toto vědomí povstává
Jiří Vacek
Ten, kdo jest, se ptá, kdo jest a proto si uvědomuje, že je nehmotné, nestvořené vědomí Já jsem.
Kdo se v tomto poznání Sebe dostatečně upevní, táže se, odkud nebo z čeho jeho pravé Já, vědomí Já jsem pochází.
Jen vědomí může být opět zdrojem vědomí. Stejné pochází ze stejného. Osobní vědomí jedince, které si uvědomuje a jímž žije, to jest uvědomuje se, pochází z vědomí neosobního, absolutního.
Je jen jedno vědomí, ale je rozlišené z pohledu svých účinků. Vědomí jedinců je tímto rozlišeným absolutním vědomím, které dává vědomý život lidským i jiným bytostem.
Nestačí proto si uvědomit pomocí dotazování „kdo jsem?“ své osobní Já, ale je nezbytné pomocí otázky „odkud mé Já pochází?“, si uvědomit vědomí absolutní, jehož částí všechna osobní vědomí jsou.
Jinými slovy cesta pokračuje z poznání Já imanentního k vědomí transcendentnímu.
V praxi se tak děje rozšiřováním prostoru vědomí, ve kterém své Já zakoušíme. Jinak řečeno: prvotní zkušenosti vědomí Já jsem prožíváme ve svém těle a omezené na ně.
To vyžaduje rozpuštění nevědomosti, že Já se nachází v těle a je na ně omezeno. Pravda je přesně opačná. Vědomí se sice v těle nachází, protože je všude a ve všem, ale není na ně omezeno. Nenachází se v těle, ale tělo existuje ve vědomí.
Popsaný postup je uvědomění jednoty vědomí osobního i absolutního. Jsou podstatně totožné, ale rozlišené ve své oblasti působnosti. Osobní vědomí oživuje osobnost, vědomí absolutní je zdrojem vědomí osobních a také absolutní, nejvyšší Skutečností.
Tento postup je oním výstupem Krista k Otci, uvědomění átman jako součásti brahman.
Cesta poznání nekončí poznáním našeho pravého, ale pouze osobního Já, ale pokračuje praxí, ve které si tímto Já uvědomujeme jednotu s Já absolutním.
Tak jako si při hledání našeho pravého Já klademe do nitra otázku: „Kdo jsem, co jest mé Já“, tak si v úsilí po poznání vědomí absolutního klademe vnitřní, nevyslovovanou otázku po zdroji našeho Já: „Odkud mé Já pochází?“
Odpověď přichází jako zkušenost, přímý prožitek neomezeného a nestvořeného vědomí. Já jsem, ve kterém se nachází svět, ve kterém žijeme svou stvořenou osobností.
Tím se nestáváme Bohem, protože „Otec je větší než Já“, ale sjednocujeme se s ním ve vědomí na základě soupodstatnosti vědomí osobního a absolutního. Pak na nás platí biblické: „Pravím vám, bohové jste. To slovo nemůže být zrušeno“.
Pak obě vědomí ve vzájemné jednotě a shodě působí společně a dávají nám svůj božský život.
Bůh přestává být nedosažitelným Pánem, který je nám vzdálen a stává se přítomností, ve které se plně projevuje ve všech záležitostech.
Zdůrazněme, že konečné poznání brahman, Otce, je možné pouze na základě poznání našeho osobního pravého Já. Je jeho objevováním v jeho pravé, neomezené podstatě.
Nejdříve musíme vědět „kdo jsem“ a pak teprve na základě poznání Sebe zjišťovat náš zdroj „odkud jsem, co je mým zdrojem“.