Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Cesta k Bohu nevede světem a zevními činnostmi, ale přesně opačně. Opuštěním světa a obratem do našeho nitra, kde v nás sídlí Bůh. Tam je nám nejblíže. Teprve když jej v sobě nalezneme a začneme s ním doslova chodit jako starozákonní Henoch, můžeme se do světa vrátit, aniž bychom však Boha v sobě opustili. Opačný postup, ve kterém pěstujeme zevní náboženství, aniž bychom v sobě nalezli Boha, nejen neúčinkuje, ale je naopak zdrojem nesčetných zel a utrpení. Nelze žít nábožensky bez základu každého náboženství, jímž je vždy Bůh sám, jeho přímá zkušenost v našem nitru. Pouhá vize nestačí.

Jiří Vacek

... Je zcela nesprávné při jakékoliv meditaci nebo činnosti ztrácet vědomí Já jsem a jeho rozlišení od čehokoliv stvořeného. Například nevědomé pohlcení v provádění vnitřní pránájámy nebo v práně je zcela nežádoucí. Nejen duchovně neprospívá, ale posiluje naši nevědomost o Sobě...

... Stále směřujeme ke stavu, ve kterém vědomí Já jsem v sobě vše stvořené včetně naší osobnosti v sobě současně jak obsahuje, tak proniká...

Jiří Vacek

... Pokud směřujeme k Bohu, velké přání musí směřovat k jeho dosažení. I dobrá přání, pokud nesměřují přímo k Bohu, nám mohou v jeho objevení bránit. Dobré úmysly směřující do nebožského světa nás v něm mohou uvěznit a vést ke zrodům ve světě, kde nevládne Bůh. Proto je vhodné se k Bohu stále obracet o pomoc, ale spíše obecně než v určitých záležitostech a ponechávat na vůli boží, jak a jakým způsobem nám pomůže...

hledající

... Položil jsem si otázku, kdo jsem tedy já a kdo je Bůh? Snažil jsem se to pochopit. Uvědomil jsem si, že i ve vědomí existuje rozlišenost. I když jsme oba vědomím, on je přesto jako vědomí větší než já. On je jako moře a já jako malý rybník. Oba jsme voda, on je přesto větší. Při pohledu na přírodu mne napadl ještě lepší příměr. Je to jako strom. On je kmen a my jeho větve. Přestože je vše dřevo, kmen zůstává kmenem a větev větví. I když jsme na jednu stranu stejní, jsme přesto různí. Ani ve vědomí nejsme jedna nerozlišená kaše, jako že bychom byli Bohem, i když jsme jedno. Je to přesně tak, jak stojí v bibli – On je kmenem vinným a my jsme jeho ratolestmi...

Přejeme tímto všem našim přátelům, blízkým i vzdáleným, známým i neznámým, prosvětlené a požehnané vánoční svátky a stejně tak i celý nadcházející rok.

Děkujeme všem, díky jejichž pomoci budou i příští rok moci pokračovat veřejné meditace i vydávání nových knížek.

S přáním všeho dobrého,

Přátelé Jiřího Vacka

Jiří Vacek

Ramana Maháriši, když mluví o stavu sjednocování se s absolutním vědomím Já jsem, nazývá jej „ocean like river“ neboli „oceán podobný řece“. Řeka, osobní vědomí Já jsem se vlévá do neomezeného oceánu absolutního vědomí Já jsem, sjednocuje se s ním a skrze toto sjednocení se stává oceánem, jeho částí.