Kudy vede cesta k Bohu a kudy nikoliv
Jiří Vacek
Cesta k Bohu nevede světem a zevními činnostmi, ale přesně opačně. Opuštěním světa a obratem do našeho nitra, kde v nás sídlí Bůh. Tam je nám nejblíže.
Teprve když jej v sobě nalezneme a začneme s ním doslova chodit jako starozákonní Henoch, můžeme se do světa vrátit, aniž bychom však Boha v sobě opustili.
Opačný postup, ve kterém pěstujeme zevní náboženství, aniž bychom v sobě nalezli Boha, nejen neúčinkuje, ale je naopak zdrojem nesčetných zel a utrpení. Nelze žít nábožensky bez základu každého náboženství, jímž je vždy Bůh sám, jeho přímá zkušenost v našem nitru. Pouhá vize nestačí.
Bez objevení přítomnosti boží v nás a jeho vědomí nelze plnit boží vůli a žít s Bohem opravdu v souladu. Zdrojem takového náboženství jsou lidé bez poznání Boha a nikoliv sám Bůh.
I pro ně platí: podle skutků poznáte je.
Pravdy jako „Bůh je láska“, milujte Boha, své bližní i sebe a hlavně odpouštějte a nesuďte, jsou jim zcela cizí. Ač jim Ježíš svým příkladem ukázal, jak mají žít v souladu s jeho učením, dělají pravý opak a ještě své zlé počínání vydávají za boží vůli a sebe svévolně pasují na zástupce boží na zemi.
Tím se skrytě, ale o to nebezpečněji staví na roveň Bohu. Právě to Starý zákon označuje za příčinu pádu Lucifera, který byl původně dárcem světla. Když se jej zmocnila pýcha v podobě přesvědčení rovnosti s Bohem, odpadl od Boha a stal se jeho nepřítelem.
Pokud někdo například zakazuje číst evangelia, nečiní tak ani z lásky k Bohu ani ke svým bližním. Na něj se vztahuje Ježíšovo varování: „Běda vám, vzali jste klíče od království nebeského, sami nevcházíte a druhým zabraňujete“.
Soudy typu: „Jóga je blud a škodí duši“, jsou jasným příkladem takového chování. Jógu uznává více než miliarda lidí na celém světě, kteří ji úspěšně praktikují o tisíciletí dříve, než se narodil Ježíš, ale v očích zaslepených pýchou vyvolenosti je škodlivý blud.