Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Hledání Sebe pomocí Já jsem TO

... Přímá átmavičára míří rovnou na samotné ryzí vědomí Já jsem. Děje se tak například obracením pozornosti na vědomí, které pozoruje veškerý projev. Na naší stezce tak činíme meditací na pozorovatele, který je vědomím. Chápeme se v ní ihned přímo samotného pozorujícího vědomí. Jiný přímý způsob átmavičáry je zaměření pozornosti vědomí na vědomí vlastního, ryzího bytí.

V nepřímé átmavičáře neznáme vědomí ani v jeho pozorující činnosti a neobracíme pozornost přímo na ně, ale pátráme po vědomí pomocí vztahu příčiny a následku mezi vědomím Já jsem a jeho projevem, například pránou. Sledujeme následek – například životní sílu a pátráme po jejím zdroji. Jelikož jím je vědomí, tak si je nakonec i uvědomujeme...

Jiří Vacek

... Děti mohou být zdrojem radosti a potěšení, ale jedině tehdy, když jsou splněny určité předpoklady. Silné existenční starosti i nepěkné vztahy mohou zabránit užívání si dětské přítomnosti. Proto „mít děti“ samo o sobě nic neřeší ani nevyřeší, nejsou-li splněny podmínky k tomu, abychom se jim mohli správně věnovat a užívat si pohody, ve které žijí.

Jiří Vacek, hledající

... Je opravdu vzácné, když nějaký hledající na mé upozornění, které vždy směřuje k jeho prospěchu, mně dá za pravdu. Většina je hned odmítne: „Nemáte pravdu“ a odpovídají proudem nepřátelských citů, které na mne vychrlí. Ego přece vždy musí mít pravdu. Menšina souhlasí, ale následuje ono příslovečné ale: v jeho případě se mýlím. Jen vzácně „mám pravdu“. Proto jen nerad a málokdy někomu něco říkám i když chyby, kterých se dopouští, jsou zřejmé. Raději mlčím. Škoda námahy a proč si dělat nepřátele...

... I nejchytřejší zlo je naprosto nesmyslné, protože může přinést vždy jen samo sebe: utrpení a nesvobodu. Kde by se v něm vzalo něco dobrého, když je zlé?