Jiří Vacek - duchovní učitel

Peter Wilberg

(pozn. reakce na článek Jiřího Vacka Od Ramany Mahárišiho k P. Wilbergovi?)

Vážený pane, účelem mého nedávného článku „O mystifikaci ‚Já‘ v neo-východních kultech meditace“ bylo vznést důležité otázky velmi obecného významu, nikoli Vás osobně posuzovat jako jednotlivce. Proto v něm nikde nezmiňuji Vaše jméno. Je škoda, že Vám na základě jediného mého článku, a to přestože jsem napsal mnoho různých esejí, připadá zcela přijatelné neinformovaně a obhrouble posuzovat můj charakter (a vynášet soudy o Marxovi a Martinovi Heideggerovi).

Jiří Vacek

Poznání Sebe, našeho pravého Já – to je ten obraz Boží, který do nás Bůh vložil, když nás stvořil, je významným obratem na naší Stezce. Není koncem stezky, spíše je začátkem opravdového duchovního života. Právě proto Ježíš říká, že Já jsem, vědomí Já jsem, což je naše pravé Já, jsou dveře do království nebeského. Ale nemůžeme zůstat stát ve dveřích, musíme jít skrze ně dále a na základě toho poznání Sebe, té soupodstatnosti naší a Boží, dosáhnout návratu k Bohu. K tomu, abychom se poznali, musíme provádět zkoumání Sebe, kterému Indové říkají átmavičára.