Archiv
Nalezené příspěvky
Srovnání přímé stezky Ramana Mahárišiho a L. Púndži
8. 4. 2006
Jiří Vacek
Ramana Maháriši učí stezku poznání sebe pomocí átmavičáry neboli obracení pozornosti na naše pravé Já. K dosažení tohoto cíle je třeba vytrvalé, celodenní úsilí v provádění átmavičáry, které může trvat roky, než je úspěch dosažen. To je nepochybně jeho neměnné stanovisko; je obsaženo ve všech jeho spisech i ve zprávě F. Humphreysiho, jak bylo uvedeno. Jeho stezka je džňána jóga. Hnací silou této stezky je moc pozornosti vědomí, kterou hledající cílevědomě obrací na ně samé.
L. Púndža rovněž usiloval, a to denně 25 let. Kráčel stezkou lásky k Bohu, bhakti jógou. Její hnací silou je láska k Bohu, která, byť i nevědomě, obrací rovněž pozornost na Boha, a proto nás k němu přivádí. Podstatný rozdíl mezi oběma stezkami je, že žák stezky poznání pracuje s pozorností vědomě a je správně poučen o jejím cíli. Bhakta se chápe moci pozornosti vědomí pomocí své lásky k Bohu, nevědomě a svůj cíl, Boha, chápe předmětně.
Hlavní poznatek ze srovnání stezek poznání a lásky
8. 4. 2006
Jiří Vacek
Bůh je ve své podstatě absolutní, neomezený a beztvarý sebe si vědomý subjekt, vědomí Já jsem. Stezka poznání Já, džňána jóga míří přímo k uvědomění si tohoto subjektu: vědomí Já jsem, který je i naším pravým Já. Je proto stezkou přímou. Míří přímo ke sjednocení se s absolutním Já jsem. Je-li její nauka dostatečně zvládnuta, rozpouští i naše chybné názory o Bohu, které nám brání v jeho dosažení...
... Stezka lásky vychází z předpokladu, že Bůh existuje, je od nás oddělen nebo mu dokonce přisuzujeme tvar. K Bohu nás přivádí síla lásky, která nás k Bohu přitahuje a spojuje nás s ním. V některých případech se nám dokonce Bůh ve tvaru, jaký mu přisuzujeme, zjevuje. Někdy vnitřně, jindy dokonce i zevně...
... Konečného poznání Boha bez tvaru neboli pravého Já, vědomí Já jsem, oba druhy hledajících dosahují pomocí mistra, který si Já uvědomil. Toto je pravidlo, které nemá výjimek. Pokud se zdá, že existují, hledejme vysvětlení v předchozím životě...
Přechodné stavy poznání
8. 4. 2006
Jiří Vacek
Stavy blaženého ryzího vědomí, které přicházejí samovolně, jsou velmi pěkné. Často trvají i týdny, ale zpravidla nakonec zmizí. Případy, kdy zůstanou trvale, jsou řídké. Po jejich zmizení jsme opět tam, kde jsme byli před jejich objevením: v egu. Skutečnou hodnotu mají jen ty trvalé. Proto je nesmírně důležité vědět, jak se do těchto stavů vracet, a jak se udržují. Zde vědět znamená i umět do nich vstupovat ze svého rozhodnutí.