Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Po přečtení velkého popisu zločinů, spáchaných Němci za války na Češích, jako je například článek o Pankrácké sekyrárně, se musíme oprávněně ptát, za co se vlastně omlouváme jejich pachatelům a proč. Jaký je za tím záměr a cíl? Komu to prospívá?

Sekyrárny, kde Němci Čechům usekávali hlavy, nebyly jen v Praze, ale i v Drážďanech a v Berlíně. V Praze bylo i další, ještě větší popraviště na střelnici v Kobylisích. Tam přiváželi Němci Čechy na popravu celými autobusy. Popravovalo se i na Zámečku u Pardubic a v Kounicových kolejích v Brně. Tam se na popravy Čechů za vstupné 3 marky chodily dívat i nevinné Němky. Popravovalo se i v malé pevnosti v Terezíně ještě pár dnů před dnů před německou kapitulací.

Lidice, Ležáky a mnoho dalších vesnic na moravsko-slovenském pomezí, to byly velké hromadné popravy, při kterých byly často ženy i s dětmi házeny do hořících domů. Největší hromadnou popravou bylo vyvraždění několika set českých dětí, žen i mužů v Českém Malíně na Volyni. Když Němci z vypálené obce odešli, na spáleništi nacházeli ti, co přežili, opálené kosti svých rodinných příslušníků.

Bylo období, kdy denní tisk pravidelně na prvých stránkách otiskoval oznámení o popravách Českých vlastenců. Každý seznam obsahoval zpravidla několik desítek popravených. Jednoho dne jsme se dočetli, že byl popraven bratr mé matky, můj strýc.

Největší hromadné vraždění českých dětí, žen i mužů pak probíhalo v koncentračních táborech, jako byly Mauthausen, Osvětim a další. Větší počet jejich poboček bylo i v našem pohraničí.

Tisíce vězňů koncentračních táborů denně umíraly na konci již prohrané války na pochodech smrti. Esesáci je hnali o hladu, v mrazu a nedostatečném oblečení. Také je vozili bez jídla a pití nelidsky namačkané v otevřených dobytčích vagonech. Ti, co již nemohli, esesáci na místě utloukli. Němečtí obyvatelé těmto zločinům nejen nebránili, ale sami se na vraždění vězňů podíleli. Hitlerjugend, Hitlerova německá mládež s nadšením lovila uprchlé vězně. Předávali je esesákům k zavraždění, na kterém se často sami podíleli.

V našem pohraničí je velký počet masových hrobů těchto vězňů. Z nějakých podivných důvodů se o nich nemluví, stejně jako například o vyvraždění několika set dětí, žen a mužů v Českém Malíně. Sudetští Němci se za války chovali stejně jako všichni ostatní Němci a mnozí ještě mnohem hůře. My, co jsme pod Němci žili, jsme dobře znali rozdíl v chování říšských a našich Němců. Ti naši byli mnohem horší. Byli nenávistí k Čechům plně posedlí. Jeden z nich dostal například falešným předstíráním skupinu mého otce i jeho samotného do německého kriminálu na dva roky do konce války. Plně využil, že mluvil plynně česky. Proto jako tlumočníci gestapa podávali gestapákům neocenitelné služby.

Zamysleme se nad velkým počten sekyráren, vězení, popravčích střelnic, gestapáků a nacistických soudců a všech Němců, kteří se na vraždění Čechů podíleli. To zdaleka nebyli jednotlivci, ale několik tisíc lidí, kteří se vražděním živili. Ostatní Němci toto vše věděli a schvalovali je. Někteří mlčky, většina veřejně. Jediný Němec neodmítl službu v popravčích četách, ač mohl a to bez trestu.

Za takového stavu se dnes někteří čeští politici omlouvají krajanským spolkům sudeťáků a vyslovují lítost nad tím, že jednání Němců vyvolalo obrovské oprávněné rozhořčení a v některých případech i ojedinělou odvetu.

Zamysleme se hluboce nad duševní úrovní Němců 5. května 1945. Válka je prohraná, do bezpodmínečné kapitulace 8. května zbývají 4 dny. Místo pokojného předání moci do rukou Čechů vraždí jenom proto, že Český rozhlas již nehlásí německy, ale pouze česky.

Český rozhlas v české zemi začne 5. května hlásit výhradně česky, když dlouhých 6 let musel hlásit v Čechách (!) nejprve německy a pak teprve mohl česky. Němci na tuto „drzost“ odpoví dobýváním rozhlasu a vražděním v něm a kolem něho. Pražské povstání nezačali čeští vlastenci, ale Němci svým nesmyslným vražděním v Českém rozhlase. To, co se pak dělo v Praze, za to plně zodpovídají Němci. I za těch téměř 2000 padlých českých obránců Prahy. Během povstání Němci vraždí i malé děti a jejich matky ve velkém. Výrostci z Hitlerjugend na Žižkově ve škole Pražačka na Žižkově, jak hlásí povstalecký rozhlas, vypichují zajatým obráncům Prahy oči.

Uplyne pár let a již se my omlouváme Němcům. Proč a za co? Těm, kteří nám nezaplatili ani korunu reparací a navíc nás 21. srpna 1968 jako velcí spojenci Kremlu znovu napadli a dočasně okupovali.

Zač se omlouváme? Zřejmě za to, že nás Němci mohli 6 let okrádat, vykořisťovat, zavírat, mučit a vraždit bez jakýchkoliv zábran a omezení. Všichni, až na nepatrné a nepodstatné výjimky, se na této Říší plánované a postupně již v průběhu války uskutečňované genocidě českého národa dobrovolně zúčastňovali nebo s ní souhlasili. Byli plně přesvědčeni, že jako rasově nadřazení lidé mají plné právo takto jednat, protože méněcenní Češi nemají právo žít stejně jako Židé a další slovanské národy.

Právě toto přesvědčení všechny tyto zločiny umožňovalo. To, že toto vraždění nepřestalo ani v poslední dny války, je toho jasným důkazem. Za to, že se jim nepovedlo, jak měli po vyhrané válce v plánu, Čechy vyvraždit a „český prostor“ na trvalo osídlit Němci, opravdu nemohou.

Všechny tyto omluvy, tyto nářky na českou odvetu a její zveličování, spolu se zamlčováním nacistických zločinů, mají jediný cíl: odvrátit pozornost od jedné základní skutečnosti: Říše plánovala úplnou genocidu Čechů a trvalé obsazení Čech a Moravy Němci. Jejich lživá demagogie má náš národ postavit na roveň většině Němců, kteří přijali za svůj názor nacistický rasismus a poslušně se snažili v tom Hitlerovi pomáhat až do posledního dne válečného stavu. Naši, sudetští Němci nejsou výjimkou, ale naopak: provinili se velezradou na demokratickém Československu ve prospěch totalitního, nacistického Německa. Jsou jako příslušníci wehrmachtu, zbraní SS, gestapa a dalších nacistických organizací plně zodpovědní za smrt statisíců těch, kteří bojovali za demokracii a lidská práva – ať už v domácím nebo zahraničním odboji i za celou okupaci. Stavět je na roveň s jejich oběťmi, je ukázka naprosté morální nedostatečnosti.