Jiří Vacek - duchovní učitel

PK

V roce 1997 jsem se zúčastnil exkurze do Památníku Pankrác v areálu pankrácké věznice. Jeho součástí je i Pankrácká sekyrárna, kde nacisté od dubna 1943 do dubna 1945 prováděli popravy gilotinou osob obviněných z tzv. protiříšské činnosti. Památníkem nás prováděl jeho tehdejší vedoucí PhDr. Aleš Kýr, který zároveň poskytl velice poutavý a zajímavý výklad o tom, co se tam v té době dělo. Jelikož uběhlo už hodně let, nejsem ji jistý, zda si všechna podstatná fakta pamatuji správně, takže tento článek je kombinací mých vzpomínek a údajů publikovaných v české Wikipedii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Pankrácká_sekyrárna), ze kterých částečně čerpám.

Sekyrárna je soustava několika navzájem propojených místností, kde každá sloužila svému účelu přesně podle německé důslednosti. Všechny jsou celé vykachličkované, aby se dala dobře uklízet krev po provedení poprav.

Cesta na popravu pro odsouzené začínala v zasedací místnosti, kde bylo odsouzeným oznámeno rozhodnutí o vykonání rozsudku smrti stětím. To se dělo před pětičlennou komisí, které předsedal funkcionář NSDAP. Odsouzení byli přiváděni ve spodním prádle s rukama spoutanýma na zády.

Popravy pak probíhaly ihned po přečtení rozsudku v sousední popravčí místnosti s gilotinou, která byla od zasedačky oddělena pouze závěsem. Jelikož Němci přiváděli k rozsudku více vězňů najednou, pak je po jednom odváděli ke gilotině, zatímco zbytek stál u zdi v zasedačce, ti čekající slyšeli celou popravu. Dr. Kýr říkal, že prý se stávalo, že než ti poslední přišli na řadu, za tu chvíli jim zešedly vlasy z té hrůzy.

Na uvedeném odkazu je podrobnější popis celého „technického“ postupu při popravě gilotinou, zde ho vynechávám. Po provedení popravy hlava odpadla do připravené bedny, pomocník kata ji zvedl hákem a ukázal komisi jako potvrzení o vykonání rozsudku.

Od gilotiny pak vede další vchod do tzv. rakvárny, kam se odnášela mrtvá těla. Podlaha zde se mírně svažuje směrem doprostřed, kde je odpadní otvor. Kolem něj se poskládala těla popravených krkem k odpadu. Průvodce nás upozornil na kanálky v podlaze v blízkosti odpadu vzniklé chemickou reakcí s krví. Jsou dodnes velice zřetelné. V místnosti je možno vidět i původní bedny, do kterých pak byly ostatky uloženy před transportem do krematoria – podlouhlé jako rakev na trup a pak ve stylu truhly, kam se ukládaly hlavy po několika kusech.

Pod dohledem příslušníků gestapa pak proběhl transport do krematoria a poté vsypání popele do jam.

Na konci války se Němci pokusili před opuštěním věznice po sobě uklidit důkazy. Gilotinu rozebrali, hodili do Vltavy a prostory popraviště se pokusili zničit výbušninou, ale nepodařilo se jim to. Vrchní kat – Němec jménem Weiss - stihl utéci do Německa, ale byli zadrženi jeho čeští pomocníci. Na základě jejich výslechů se později podařilo gilotinu v řece najít a zrekonstruovat a také přesně zdokumentovat, jak to vše během těch 2 let probíhalo. Rovněž byla zadržena kniha, kde si Weiss vedl po německu důsledné a podrobné záznamy o provedených popravách. Je jich zaznamenáno 1075, ale prý jich nejspíš bylo více. Kromě toho zde kromě gilotiny byla také traverza s háky, kde se popravovalo oběšením, ale k tomu žádné přesné údaje nalezeny nebyly.