Přípomínky ke článku Vzpomínky pamětníka
Luděk Hudec
(viz Vzpomínky pamětníka)
Dobrý den,
již jsem se trochu dostal z únavy závěru knihy a virózy a tak jsem se podíval po nějaké době přestávky na Vače stránky. Přečetl jsem si články, dosud nečtené a na rozdíl od Vašich oponentů se vším souhlasím. Moje celoživotní snaha, hledání a studium potvrzují pravdivost Vašich přístupů. Ten článek o kontrole citů je zcela pravdivý v celém rozsahu. Přesně vystihuje chování některých "přátel", jak jsem ho během života sám zažil na vlastní kůži. To nepíši proto, abych Vás pochválil jako zaujatý sektář s vypraným mozkem, jak chce mým projevům (viz dřívější útoky na mou osobu od nich) podsouvat KV, ale píši jako člověk, který má ve svých 85 letech nějaké zkušenosti a chci posílit ve snažení poctivě hledající předáním svých zkušeností.
K doplnění toho, jak vypadala sociální spravedlnost za vlády komunistů proto uvedu své vlastní zkušenosti, které nejsou někým předané, ale mnou přímo prožité.
1. Když vznikla 1951 Vojenská technická akademie, tak jsem byl na ni převeden z Vysoké školy technické a pověřen výukou mechaniky. Přednášel jsem mechaniku, vedl cvičení, konzultace, napsal skripta a zkoušel posluchače na konci semestru. Dělal jsem tedy práci docenta. Měl jsem za to ze začátku plat rovných 1000 Kč měsíčně hrubého, včetně daně, tedy asi 700 Kč čistého. Asi po roce mě byl plat zvýšen na 1100 Kč hrubého. Moji posluchači, vojáci, měli kapesné 1500 Kč, ubytování, stravu a oblečení. Tedy skvělá sociální spravedlnost. Já jsem neměl v podstatě ani právo na byt. Protože jsem jako "bezpartijní inteligent" nebyl příslušníkem dělnické třídy a KSČ. Při žádosti o byt bych tedy nedostal žádné podpůrné body komunistických nohsledů. Má naděje byla tak na 20-30 let čekání v pořadníku, kde by mne bodovaní komunisté stále předbíhali. Např. mladý 20-letý dělník v ZKL dostal jako člen strany a dělnické třídy třípokojový byt.
2. V koncentračních táborech byli komunisté v kanceláři kápy a měli za úkol se vzájemně chránit, aby se vrátili domů a mohli nastolili diktaturu proletariátu ve službách Rusům. Nevraceli se Sokolové a příslušníci Obrany národa. Mně přiznal můj učitel hry na housle, který byl v Dachau v koncentráku, že jej zachránil komunista-kapo, protože v kanceláři zaměnil čísla a na popravu šel někdo druhý (tehdy mi řekl, že Francouz, ale kdo to byl opravdu? Čech Sokol, nebo důstojník armády?).
To jen tak drobné dokreslení, jak to za komunistů opravdu vypadalo, s jakou "láskou a sociální spravedlností" pracovali, překypovali.