Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Odezva byla takřka okamžitá. Jeden stálý odběratel našich knih volal hned druhý den po vydání. Bylo mu na konci války 10 let a byl z Domažlic, jako Jirka Krutina. Vyprávěl, že rodina také zachránila jednoho Poláka.

Ten utekl z transportu smrti tak, že ve vagonu, ve kterém byli již několik  dnů bez jídla a pití, dal na sebe tři mrtvá těla spoluvězňů. Vylezl na ně k okénku a vysoukal  se z něho ven. Rodina se jej ujala a měsíc jej schovávala před Němci. Všem za to hrozil trest smrti.

Pak začaly přicházet SMS.

Pane Vacku,                                                           

mnohokrát děkuji za knihu Němci. Prosím, vyřiďte můj dík i Jirkovi Krutinovi. Toto téma se mě velmi dotýká. Můj příběh je velmi složitý, než aby se vešel do SMS. Zjistila jsem, že Vaše paměti i tato kniha mi poskytly další poznatky. Považuji vás za velmi moudrého muže a cením si toho, že pomáháte nezištně.

Znovu děkuji, že mohu s vámi na dálku meditovat a cvičit podle  vašich knih.

Dana Akritidisová, 18.12.2010

Paní pochází z mnohonárodního příbuzenstva. Sama má německý původ. Její ruští bratranci jí neměli rádi a ona nevěděla pořád proč. Kniha jí to objasnila.

Dnes v pondělí (20.12.) volal Leošek Kubínů. Nemohl knihu dočíst pro vzpomínky, které na německé hrůzy vyvolala. Je také jejich přímým pamětníkem – přes 80 let.

Vzpomněl si, jak mu dva „nevinní“ chlapci v uniformách Hitlerjugend prohledávali kapsy. Jedné příbuzné hrozil transport do koncentráku. Měl i další vzpomínky.

* * *

Další SMS                                                                               

Dobrý den,

Dočítám knihu Němci. Považuji ji za velice potřebnou a žádoucí. Je nesmírně důležité nezapomenout tato fakta. Také postupným vývojem praxe vidím, že nedílnou součástí uvědomění a spočívání v Já je právě schopnost takto jasně rozlišovat dobro a zlo, to jak v sobě, tak ve světě. Moc za tuto knihu děkuji. Je velkým přínosem.

V duchu vás tiskne Michal, 20.12.

* * *

Dnes jsme na jedné straně ujišťováni, že Němci se změnili, že jsou jiní. Možná někteří.

Jiní se nezměnili. Výroky poslankyně německého parlamentu typu: „Češi málo trpěli, za Hitlera žili v bezpečí“, mluví samy za sebe. Sudeťáci si dál nárokují zrušení Benešových dekretů, návrat majetku atd. Němci stále tvrdí, že Karel IV, Smetana, Tyrš a Fügner a další byli Němci. To nejsou bezvýznamnosti, ale výplody německého rasismu, které mají dokázat méněcennost našeho národa.

To, že mnoho německých poslanců hlasovalo v Evropském parlamentě proti vstupu České republiky do EU, je jasným aktem nepřátelství proti České republice a popřením německé viny na obrovském ničení českého národa a jeho vyvražďování. Házení viny na nás, jejich oběti, je obracením pravdy na rub.

Takže i když se snad část Němců změnila – nakonec v Evropě se ani na vládní úrovni německé zločiny obhajovat nemohou, značná část Němců Čechy stále nenávidí a jsou našimi nepřáteli.

Toto nepřátelství i přes dnešní uspořádání velkého Německa proti nám, představuje trvalou hrozbu a ohrožení zájmů všech Čechů. Taková je pravda. Podceňovat toto nebezpečí ve světle našich dějin i posledních dvou světových válek, které Němci spolu s Rakušáky vyvolali, by bylo krajní nedbalostí.

Proto je také nutné čelit německé propagandě, která se snaží zvrátit výsledky 2. světové války, kterou vyvolali Němci a také prohráli. Jejich faleš je zřejmá z toho, že za války porušili všechny existující zákony i lidská práva a teď, když prohráli, sami se jich dovolávají.

Podceňovat tuto propagandu  by bylo zhoubné. Němci a jejich přátelé dobře znají nacistické heslo: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ a také se jím řídí.

Pokud nechceme, aby německé lži byly přijímány za pravdu, je nezbytné jim čelit pravdou takovou, jaká je.

V tom se typický Němec plně odhaluje takový, jaký je.

Čeští novináři  a autoři, kteří je v tom podporují, se staví po bok známému válečnému kolaborantovi Emanuelovi Moravcovi.

Plně se s ním shodují v názoru na prezidenta Beneše. Člověka, který se po T. G. Masarykovi nejvíc zasloužil o vznik našeho svobodného státu a kterého Hitler hned po W. Churchillovi nenáviděl ze všech lidí nejvíce, nazývají darebákem. Kam se tím zařazují, je zřejmé.

Knihu „Němci“ jsme hned po vydání zaslali prezidentu republiky, prof. V. Klausovi s následujícím dopisem.

V Praze dne 16.12.2010

Prezident republiky ČR                                 

Pan profesor Václav Klaus

Pražský hrad

Vážený pane prezidente!

Dovolujeme si Vám zaslat naší publikaci "Němci". Je plně v souladu s Vaším názorem o asymetrii vztahu Čechů a Němců, jak je šířena ve sdělovacích prostředcích. Za toto vyjádření i obranu práv našeho národa při podpisu Lisabonské smlouvy vám velmi děkujeme.

Oceňujeme tak Vaše celoživotní zásluhy o náš stát.

V úctě autoři:

Ing. Jiří Vacek, Ing. Jiří Krutina

Pan prezident odpověděl obratem zasláním vánočního a novoročního přání s vlastnoručním podpisem a poznámkou:

„P.S. Děkuji za aktuální knihu“.