Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Píše nám zase jedno nešťastné ego. Je tak dokonalé, že o sebe nemá starost, ale o mistra ano. Posuďte sami.

Vážený pane Vacku

Přeji Vám, Vašim blízkým a spolupracovníkům krásné Vánoce a mnoho sil do další práce na poli duchovním.
Velmi si jí vážím.

A také bych měl jedno osobní přání. Přestaňte se prosím už konečně zabývat reakcemi na všechny ty, kteří Vás pomlouvají napadají a urážejí. Vždyť to nemáte zapotřebí! Nebo je v tom něco jiného? Že by ego ještě nebylo mrtvé? Pokud jste realizoval "Já", kdo se ohrazuje proti komu?

Jsem úplně na začátku a dovoluji si vyslovit doměnku, že neustálé reagování na pány z Avatáru, Dana, a já nevím kolik jich dohromady je, hodně poškozuje Vaše jméno a hlavně nahlodává důvěru lidí jako jsem já.
Nevím, jestli si to uvědomujete.....

S pozdravem …

(konec dopisu)

Kdo si přečetl Muktanandův článek o tom, jak jej jeho mistr vedl, pochopí, oč jde: o pýchu. Ta je spolu s nenávistí, závistí, hněvem, lakomstvím a některými dalšími sklony mysli neboli vásanami právem považováno za těžké hříchy, které jsou pro duchovní život smrtelné. Kdo jim podléhá, není schopen duchovně žít. K tomu ještě přistupuje hřích nejtěžší, což je sama existence ega, jeho stav bez Boha neboli hřích proti Duchu svatému, jeho neznalost. Přesto je pyšné ego spokojeno samo se sebou a místo sebe kritizuje mistry.

Pravda je, že mistr nepotřebuje získávat důvěru žáka. Je to přesně opačně. Hledající musí získat důvěru mistra. Musí jej přesvědčit o své opravdovosti a o tom, že čas a sílu, které mu  mistr věnuje, nepřijdou nazmar.

Právě toto je skutečný zájem hledajícího: získat si mistra, bez něhož není schopen dosáhnout spásy a nikoliv kritika mistra.

Pro ego jedinou jistotou spásy je mistr. Navzdory tomu místo, aby se od mistra učilo, jak dosáhnout své spásy, pyšné ego poučuje mistra.

Proč tak činí?

Ego se snaží neustále odvracet pozornost od sebe, aby se nemuselo zabývat svými nedostatky. Proto vytváří dojem, že jde o mistra a nikoliv o ně. Pravda je, jak je pro ego pravidlem, přesně opačná. Jde o ego, aby zmizelo a nikoliv o mistra. Ego svůj vztah k mistrovi stále obrací: nechce se od mistra učit, ale chce učit mistra. Vznáší nároky na něho, místo na sebe. Neusiluje o svou dokonalost, ale vyžaduje ji na mistrovi. Cíl toho všeho je jediný: odvrátit pozornost od sebe, od svých nedostatků a nečistot, aby nebyly odhaleny a ego nemuselo čelit trpké pravdě o svém zlu a ubohosti. Dokud nám vládnou smrtelné hříchy a jsme v egu, jsme ve stavu bez milosti boží. Stezka je nám uzavřena a duchovní pravdy, které mistr učí, buď nechápeme nebo je chápeme obráceně, což je ještě horší. Proto se ve Starém zákoně dočteme: „Zvrácenému jsem zvráceným Bohem“. Jelikož platí Mahárišiho: „Mistr je Bůh“, i mistr se takovým lidem jeví zvrácený. Kdo je pyšný, je i hloupý. Nemá dostatek rozumu, aby mohl střízlivě zhodnotit sám sebe ani mistra, a proto škodí sám sobě.

Viděno jinak. Spravedlivému člověku nevadí, když se někdo brání lžím a pomluvám, ale vadí mu pomlouvači. Jestli se někdo brání, je to jeho věc a nikdo nemá právo za obranu jej kritizovat nebo mu v ní dokonce bránit. Tím spíš, když to není obrana pro obranu, ale poučení o tom, kolik zla v sobě někteří takzvaně duchovní lidé mají a jak je toto zlo ovládá. Jestliže se někomu toto odhalování zla nelíbí, není jeho odpor k němu vyvolán právě působením zla, které v sobě tak mnozí i on sám chovají?

Není takové odhalování zla a jeho působení nesmírně poučné a přínosem pro naši stezku? Kdo je nechce slyšet, nechce se ani jej zbavovat. Nejhorší  pýcha není ta, která se povyšuje nad druhé, ale která vidí sama sebe jako spravedlivou, dobrou a čistou, a proto  se nemusí očišťovat, ale je oprávněna soudit druhé. Skutečnost je zcela opačná. Ego samo o sobě je základ všeho zla, jaké existuje a není na něm vůbec nic dobrého, spravedlivého nebo hezkého. Navíc právě proto, že je zlé, chová i mnoho zlých vlastností včetně těch nejhorších, jako je nenávist a pýcha. Dokud si tuto pravdu každé ego o sobě neuvědomí a nebude ze všech sil a upřímně usilovat o nápravu svého stavu, žádný mistr se mu nezalíbí ani před ním neobstojí. O takové žáky také žádný mistr nestojí, protože čas a sílu, kterou jim věnuje, přicházejí vniveč.

Ještě z jiného pohledu. Na našem webu každý může, aniž by nám něco platil, tedy zdarma, čerpat velké duchovní poučení. Náklady neseme my, ne on. Chtít nám proto předepisovat, abychom se drželi jeho přání, je, řekněme slušně, poněkud nevhodné. Ať prostě nečte, co se mu nelíbí. Jak jednoduché. Místo toho ego chce, aby druzí jej poslouchali. Právě to je jedna ze základních vlastností ega.

Nedělám si iluze, že pisatel dopisu pochopí. Někteří, co si přečetli Muktanandův článek, dopis kritika a moje vyjádření, snad pochopí. Právě pro ně píši. Nikoliv pro kritiky nebo dokonce nepřátele. Aby se upřímní hledající dokázali vyznat ve vřavě, kterou ega neustále vyvolávají.