Odpověď M. Paříka panu Zouharovi
Jiří Vacek
(k článkům na kauza-vacek.blogspot.cz a článku M. Zouhara na našem webu)
Šídlo v pytli neutajíš, ego a jeho nevědomost také ne. Velký „znalec“ Mahárišiho učení pan Pařík opět prozradil, co je zač.
V odpovědi panu Zouharovi 31.8.07 píše, volně cituji: „Nepatlat se ve svých prohřešcích, nemáme se zabývat zlem ega, když žádné ego vpravdě neexistuje. Proč na ně stále myslíte? Jak ho chcete rozpustit?“.
Tak pan Pařík neví, jak rozpustit ego, ač R. Maháriši neučí nic jiného: „Rozpustíte ego átmavičárou. Dokud je nerozpustíte, nelze dosáhnout podstatného duchovního pokroku“.
Maháriši nás také učí, jak je nezbytné zabývat se svou myslí a rozpouštět nespásné vásany pomocí vičáry, vivéky a vajragji. M. Pařík nás od toho odrazuje: je to jen patlání.
Od toho všeho nás pan Pařík, který jedině ovšem podle sebe – rozumí Mahárišimu a umí posoudit, kdo jeho učení komolí a kdo ne, odrazuje. Opět nehlásá nic jiného než: „Ego není zlé, neexistuje, je božské. Úsilí o jeho rozpuštění není třeba, stačí si pomyslet – „Já jsem Bůh“. Nespásné vásany jsou neškodné. Není je třeba rozpouštět, patlat se s nimi.“
Tak tohle je správný výklad učení Ramany Mahárišiho – samozřejmě jen pro ego. Pro upřímné hledající platí to, co říká mistr sám. Ne jeho někteří „jedině správní vykladači“. Největším dobrem pro zlo je, když se ujme přesvědčení: „Žádné zlo neexistuje“. Kdo takové přesvědčení šíří, je přítel zla, nikoliv dobra. Je-li pan Pařík skutečně v jednotě, ve které je vše – a hlavně on sám Bůh, jak může v tomtéž článku psát „o Vackových záměrných lžích a pomluvách“? Kde se v jeho božské jednotě toto zlo bere? Jak může sám Vacek nebýt v jednotě? Jak může Vacka nazývat Megaegem, když tvrdí, že ego neexistuje? O čem vlastně Maháriši mluví, když říká: „I u džňánina, tedy toho, kdo poznal Já, „ego vzniká znovu a znovu“? O něčem neskutečném? A proč, když je neskutečné?
Pan Pařík je názorným příkladem, co se s hledajícím stane, když nekriticky přijme názor o svém egu: „já jsem TO a není oč usilovat“ a zamění tuto pracovní poučku, kterou má svou usilovnou praxí uskutečnit, za samo dosažení. Povýší své ego na Boha a chová se jako on: nemá potřebu se „patlat“ se zlem v sobě, usilovat, ale již vše dosáhl, ví a zná vše naprosto bez pochyb.
Pak popírá učení skutečných mistrů, jako je Ramana Maháriši o úsilí a nutnosti rozpustit ego. A odvrací upřímné hledající od praxe, kterou učí a ještě se tváří jako jeho stoupenec a neomylný vykladač. Dokonale maskované samo zlo.
Za těchto okolností není vůbec náhoda, proč na nás útočí. Hlavní snahou zla vždy bylo, je a bude uhasit světlo, kdekoliv bylo zažehnuto. Tma se se světlem nesnáší.