Jiří Vacek - duchovní učitel

Martin Zouhar

Vážený pane Paříku, reaguji na Vámi napsaný článek - "O jednotě a zlu. Nad novou knihou Jiřího Vacka", jenž byl uveřejněn 10. srpna 2007 na kauza-vacek.blogspot.com

Úvodem poznamenám, že můj vztah k J. Vackovi a jeho následovníkům je tento - občas se účastním meditací, konaných v městě, kde bydlím, pročítám si články na www.jirivacek-satguru.cz, protože v nich nacházím duchovní podporu pro mé duchovní snahy navrátit se k Bohu.Upřímně musím přiznat, že jsem v tomto ohledu poslední dobou polevil, proto mám jen pramalé výsledky. Zároveň vlastním dvě knihy od J. Vacka a považuji je za hodnotnou duchovní literaturu díky konkrétním návodům pro praxi. Mnoho dalších jsem již přečetl a jsem s nimi též spokojen.

Knihu, jež je předmětem Vašeho článku, jsem zatím nečetl, reaguji tedy převážně na vyznění Vašeho textu, v souladu s mými dosavadními zkušenostmi s dílem J. Vacka. Co se týče blogu KV, navštívil jsem ho před čtením Vašeho článku pouze několikrát.

Nyní k reakci samotné:

1) „Nad novou knihou“

Podtitul evokuje zamyšlení, objektivní posouzení. Avšak něco takového jsem v článku nenalezl, protože výběr emotivně zabarvených slov je v rozporu s recenzí, tak jak ji chápu já - Vaší chybí nestrannost. Nabízí se otázka, co je záměrem tohoto textu? Jak jsem již uvedl, recenzi v něm nevidím.

2) „Pan Vacek je plodný autor“

Ano, jsem tomu povděčen, neb díky jeho knihám (ať už překladům, vlastním dílům či výběrům jako například „Zázraky meditace“) jsou mi neustále připomínány mé opakující se prohřešky proti stezce k Bohu, na něž neustále zapomínám, přehlížím je, protože chci, protože pořád mám raději ego a jeho svět... Na mne přesně platí, jak uvedl v jednom článku na JV-satguru, že denní studium duchovní literatury je potřebné proto, že zapomínáme.

Nedávno jsem se opět pustil do „Královské jógy“ a s lítostí jsem zaznamenal, jak moc směřuji svou pozornost vně, a proto si neuvědomuji sebe. Proto se témata knih J. Vacka opakují! Jednou jsem se o opakování zmínil kamarádovi; ten reagoval ironicky na tento způsob: Ano, to je ta pravá pokora, s jakou se má k duchovní literatuře přistupovat. Styděl jsem se. Můj postoj k opakování byl postojem ega, které to již jednou četlo a cítilo se, že vše již tedy zná. Ale zůstalo jen u slov, která nejsou tím nejdůležitějším!

3) „Pan Vacek však vidí vůkol samé zlo...“

To, že největší zlo je nevědomost vzhledem k Bohu (a z něj vyplývající důsledky v projevu), je dle  mne pro každého opravdu věřícího výchozí stanovisko. Zatím jsem nezískal vážný důvod zavrhnout názor, že snahou pana Vacka je pomoci odstranit toto zlo, kterým jsem ztížen i já. Doufám, že budu plně s to využít a tak i docenit návody, které poskytuje ve svých knihách.

4) K úryvku z knihy H. W. L. Púndži

Pan Vacek několikrát zdůraznil, že pokud nežijeme ono světlo vědomí, žijeme v temnotě. Pak tedy potřebujeme návod, jak žít světlo vědomí, jak se zbavit této temnoty.

Pane Paříku, jakožto hledající, ptám se Vás, žijete Vy zmíněné světlo vědomí?

Knihy J. Vacka nepovažuji za špínu, viz. v úvodu. Pan Vacek jen nemluví a nekáže, ale také pořádá mnoho meditačních akcí. Sám jsem se několika zúčastnil a z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že na mne měly pozitivní vliv. Dostává také mnoho dopisů, kde se hledající svěřují, k jakým zkušenostem jim (do)pomohl právě díky svým meditacím, knihám a mistrovství! Dosáhnu-li díky němu, nebo někomu jinému, takové zkušenosti, bude mi potěšením svěřit se dotyčné osobě, jako poděkování i podpora pro další hledající, bude-li poděkování zveřejněno.

Závěrem chci shrnout, že Vaše pojednání rozhodně není napsáno objektivně a bez citového zabarvení, přestože se mi zdá, že se mělo jednat o recenzi, zhodnocení. Dovoluji si vyjádřit své pochyby o tom, že by byl text přijat jako recenze v nějakém profesionálním časopise do kulturní rubriky.

S pozdravem Mgr. Martin Zouhar, 31.8.2007

PS: Dopis je zároveň zaslán na www.jirivacek-satguru.cz.