Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Michal Hájek

V mém článku na našem webu „Píše Michal Hájek“ jsem Míšovi odpověděl na jeho kritiku naší praxe, kterou mně zaslal mailem. Míša ji rozeslal asi padesáti lidem.

Ještě v průběhu semináře na Morávce v lednu jsem dostal jeho další dopis. Níže jej uvádím.

Ahoj Roberte

Prosím Tě, nepředal bys tento dopis panu Vackovi? Je to důležité. Trvalo by mě to dlouho vytisknout a poslat poštou, tak bych byl moc rád, kdybys mu to ukázal. Pokud by tě to obtěžovalo tak dej vědět a já to nějak udělám.

Předem děkuji.  zdraví Míša

_

Milý pane Vacku

Píšu znovu v krátké době a se zcela jiným poselstvím.

Co se stalo. Ten dopis, co jsem Vám poslal posledně, jsem následně poslal i pár známým ze sangy, s kterýma jsem jezdil dlouho meditovat, aby znali moje postoje. Poslal jsem to i Jirkovi Krutinovi s kterým jsem si posléze vyměnil pár dopisů. Po jeho posledním dopisu z konkrétního podnětu jsem si přečetl Kauza Vacek, četl jsem to celé, ode dneška až o rok zpět. Dříve jsem se tomu zarputile vyhýbal, nechtěl jsem s tím nic mít. Taky jsem četl Váš web, kterému jsem se poseldní dobou také vyhýbal. Co jsem viděl na KV mě způsobilo otřes, byly tam opravdu neuvěřitelné urážky a jistým způsobem mě to otevřelo oči. Byly tam strašné věci jak o Vás tak o Jirkovi Krutinovi. Nakonec taky o všech lidech co Vás brání. Naprosto jsem proti tomu a to že jsem to tak nechal a nepostavil se na Vaši stranu je neodpustitelné!

Já jsem to prostě před tím pořádně nečet a všechno co se týkalo KV jsem paličatě ignoroval. Myslel jsem si, že jste to začal a je to Vaše věc a to, že jste mě pořád strašil a snažil se vypudit mě rozčilovalo. Měl jsem za to, že je to nespravedlnost. Jenže to, kdo to začal, nebo nezačal je naprosto irelevantní! Měl jsem se jako za svého učitele za Vás postavit …a taky za všechny lidi v sanze, které mám tak rád a nechal jsem je očerňovat. Já myslel, že oni na KV brání Tomášovi a Drtikola jako svoje učitele a měl jsem pro ně pochopení, ale to na KV, je prostě projev pýchy a agresivity. Mě už bylo divné, že vůbec založili ten web a přispívají tam pravidelně články, což jsem nechápal a myslel jsem si, že jsou to prostě moulové.

Takže já jezdil s Vámi meditovat, užíval prospěchu Vašeho vlivu, Vaší sangy a při tom jsem o Vás nechal říkat ty nejhorší věci a ještě jsem se u toho samolibě usmíval. Z toho se mi chce smát a brečet zároveň. A už naprosto chápu, jak jste mě musel vidět, jako opravdovýho nevychovance a parazita. Taky chápu to, jak jste proti mně šel a z této perspektivy je to naprosto oprávněné.

Teď se mi tím drasticky změnila perspektiva a vím, že jsem udělal zlou chybu. Snad mě tenhle směšný přešlap duchovně nezničí. Každopádně se budu snažit to napravit a udělám co budu moci, protože je to správné. Na svoji omluvu bych rád řekl, že i před tím jsem věřil, že to co dělám je správné, ale zjevně nebylo. Tento dopis bych rád s dovolením poslal všem těm, kterým jsem poslal ten můj předchozí dopis pro Vás, aby viděli změnu mého postoje. Napíšu taky do KV a vyjádřím se k tomu – pozdě, ale přece.

Změnu svého postoje Míša opět rozeslal oněm padesáti známým s úvodem, který cituji:

Ahoj lidi, omlouvám se že Vás zase otravuju se svým směšným skandálem, ale došlo k určité změně. A to, že jsem si konečně přečetl většinu webu Kauza Vacek a zhrozil jsem se, co za hrůzu to je. Jestli byl můj předchozí postoj alespoň pochopitelný z mojí perspektivy člověka, co se nechce účastnit hádek, přesto to není naprosto omluva toho, že jsem se nepodíval a nepostavil se proti těm nadávkám na KV. Takže jsem to nedal jak se říká a musím to napravit. Navíc taky ty lidi, kromě našich učitelů shazujou vás, kamarády, který jsem považoval za svoji pravou rodinu, takže i k vám jsem se nezachoval správně. Přijměte moje upřímné omluvy.  Taky prosím, jestli jste ty moje dopisy někomu přeposlali, přepošlete jim i tento email, aby bylo jasno. Níže posílám dopis panu Vackovi a Jirkovi Krutinovi pro lepší pochopení. Snad se z téhle šlamastiky dostanu, moc dobře mi z toho není:)

Mějte se prima a "soráč":) Míša, 13.1.2011

Příloha: omluvný dopis panu Vackovi.

Míša se omluvil i Jirkovi Krutinovi:

Co Ti chci ale hlavně říci, že jsem měl z KV otřes. Já myslel, že hájí Tomášovi a ujeli si na tom, tak jsem měl pro ně pochopení, ale tohle jsem nečekal! Osobní urážky jedna za druhou, Miloš tam chválí neoadvaitu a pak příšernosti typu: stařec,co si dal na stehna nahé vnučky, z čehož snad chtěli vyvodit, že je pedofil? Já nevím … já jsem brečel studem, že se tohle děje a já s tím nic neudělal. Takže jsem zažil otřes a kolaps svýho postoje o kterým jsem byl už přesvědčený.

Musím Ti něco říct, já byl před panem Vackem ve dvou duchovních skupinách. U swamiho Mahešwaránandy a pak u Minaříkovců. K minaříkovcům jsem chodil nějaký čas a byl jsem za to moc vděčný, ale jednou se mě ptali, kdo se mi líbí za duchovní učitele a já zmínil pana Vacka (už jsem ho četl v té době) a Tomášovi. No a oni je nepěkně zkritizovali,  pana Vacka jako obyčejnýho pisálka, v Tomášových prý už nebyl Duch dlouho před smrtí, Šivananda byl pro ně všivánanda atd. Já jsem to prostě nedokázal akceptovat a odešel jsem od nich, což bylo pro mě moc smutný, páč Minařík byl můj vzor. Proč to píšu – jde o to že jsem strašně háklivej na tenhle postoj: my jsme dobrý a ti druzí jsou blbí. To je vždycky příznak samolibého kolektivního ega. Potom jsem byl u pana Vacka, měl jsem ho moc rád a byl jsem s tou naukou moc spokojený, myslím, že ten jeho systém je v republice nejlepší. Pak jsem ale viděl v jeho životopise tu kritiku Tomášových a protože jsem je měl rád a cítil jsem z toho samolibost, zaťal jsem se a rozhodl se v tomto za ním nestát. Pak se to rozrůstalo mezi nimi ve vážný konflikt a já to ignoroval, nechtěl jsem s tím nic mít. Já to zařadil do jeho osobních postojů spolu s třeba s tím, že nemá rád němce a má rád maso a podobně. Prostě i duchovní učitelé mají svoje osobní životy a názory. Tam je ten pohled asijský (Marpa – Milarepa) , jako nikdy nepochybovat o mistrovi a odevzdat se mu a když řekne, tak skočit ze skály a pak ten západní, kdy člověk zůstává rozumný a když nějakej učitel dělá podivnosti, tak se s ním rozloučit a jít jinam. Já jsem ten západní typ. Navíc je na světě spousta skandálů různých mistrů, co se prostě šeredně spletli. Na internetu je toho kupa. A to ne že by byli od začátku divný. Oni třeba učí spásnou nauku a pak najednou začnou manipulovat lidma ve svůj prospěch, nebo si z žákyň udělají konkubíny, což svádí na tantru apod. Proto se člověk musí mít hodně na pozoru. Takže jsem byl podezřívavý. Pak se to čím dál víc vyhrocovalo s tomášovci a mě bylo jasný, že jsou tomášovci sprostí, ale myslel jsem si, že je pan Vacek rozzuřil. Že je za to zodpovědný a měl by to zastavit. A nemyslel jsem si nikdy že Ty, Jirko, tím žiješ, myslel jsem ale, že pan Vacek tím žije určitě. U Tebe jsem tvůj postoj chápal, páč jsi neznal Tomášovi a přišel jsi doprostřed bitvy a bylo naprosto přirozený, že ses do toho vložil a bránils svýho učitele. Já prostě neviděl tu kritiku Tomášových jako spravedlivou  a vždycky se snažím se zachovat v každé situaci sparvedlivě, ať se jedná o kohokoliv. To je snad pochopitelné, ale vůbec to neospravedlňuje to, že jsem se pořádně nepodíval, co se o něm píše a nereagoval na to. Mohl jsem snad nesouhlasit s jeho kritikou Tomášových, ale měl jsem ho přesto bránit proti urážkám a tebe taky a ne to ignorovat. Teď mě to šeredně mrzí. Mě opravdu už poslední dobou rozčilovalo, jak proti mně pan Vacek šel na seminářích a poslední kapkou bylo, že tam kradu pomoc mistra. Tak jsem mu chtěl napsat, co si o tom myslím. Já myslel že vážně sektaří a je tím posedlej atd. Ale teď to vidím z jeho perspektivy, že mě opravdu viděl jako jejich sympatizanta. A když pořádá seminář a sedí tam s náma a jezdí tam někdo, komu nevadí, že se o něm píše jako o bláznovi a já nevím co ještě, je to přinejmenším trapné. Takže teď ten jeho postoj úplně chápu. A kdyby mě dělal cokoliv, stále má takový zásluhy, že si zaslouží moji obranu. To samý s tebou, medituješ s lidma, píšeš knížky, mě odpovíš na každej blábol a já tě za to ani nebráním. To sem ale kretén!

To jsem ti chtěl říct a moc a moc se omluvit. Je mi teď opravdu trapně a hodlám to nějak řešit. Určitě napíšu do KV, taky panu Vackovi a lidem, co jsem jim poslal ten dopis.

 zdraví Míša

* * *

Co k tomu říci?

Zase jeden z dlouhé řady důkazů mého tvrzení, které nikdo nechce slyšet: každý na této zemi má v sobě silnější nebo slabší síly nepřátelské Bohu. To platí v příslušné míře i o hledajících mysticích, jogínech, buddhistech a bohužel i o světcích a dokonce o některých mistrech.

Důkaz je dán tím, že jsme se narodili ve světě, který je od Boha odpadlý.

Jakékoliv osobní přesvědčení typu „jsem dobrý, dokonalý, mám vždy pravdu“ včetně „jsem schopen rozpoznat, kdo je mistr“ a jim podobná, „nemusím proto provádět očistu, je se mnou vše v pořádku,“ je jen klam ega a důkaz toho, že nám vládnou síly zla a nic víc.

Kdo tomuto klamu propadne, je ve vleku jednoho z nejhorších, smrtelných hříchů, jímž je duchovní pýcha. Dokud se jí alespoň ve větší míře nezbaví, nemá naději na jakýkoliv pokrok. Síly zla jej ze své moci nepustí.

Míša měl to štěstí, že s námi hodně meditoval a zúčastňoval se několika týdenních meditací s námi do roka. Společná meditace s mistrem byla tou silou, která mu pomohla prohlédnout. Není to v tomto smyslu jeho zásluha, ale duchovní síly meditace skupiny s mistrem.

Také stojí za povšimnutí, jak šálivé mohou být naše city. Jak snadno „mají pravdu a jsou dobří“ ti, které máme rádi. U těch, které rádi nemáme, opět vidíme negace, i když tam nejsou. Nemohou mít pravdu, protože je nemáme rádi.

Míšův případ je názorným příkladem, že stezka je opravdu boj dobra se zlem, který se na prvém místě týká nás samých. Našeho zla a boje s ním v našem nitru. Kdo toto neví, jeho rozum je zastřen právě tím zlem, se kterým má bojovat. Pokud se necháme zaslepit, není nám pomoci.

Proto základním předpokladem úspěšného boje se silami zla v nás, je opuštění přesvědčení o naší čistotě, dobrotě a duchovní výši.

Na Míšových článcích také bylo názorně vidět jeho ztotožnění s myslí. Mnoho hledajících si dost dobře neuvědomuje, že když mluvíme o mysli a ztotožňování se s ní, nemluvíme o samotné schopnosti myslet, ale o každém jednotlivém výtvoru mysli zvlášť - o každé myšlence, citu, představě. Právě ztotožnění se s každou naší myšlenkou je jakési miniego, které oživujeme svým vědomím. Tím mu dodáváme – této myšlence, citu i sílu a proto jsou nám doslova tak „drahé.“ Jsme v nich chyceni my sami a draze za toto chycení v našich citech i názorech platíme utrpením.

Neztotožňovat se s myslí vyžaduje proto neustálou práci na sobě, která nikdy nekončí ani skončit nemůže. Neztotožňovat s myslí se musíme neustále a zrušit sám sklon se takto chovat. Znovu zdůrazněme, že to znamená neztotožňování se s jakýmkoliv výtvorem mysli – citem, myšlenkou, touhou, ale neustále si udržovat odstup Já, pozorovatele od ne-já, všeho co je pozorovatelné a také trvale rozlišovat. Křesťané mluví o rozpoznávání duchů, což je křesťanský pojem pro jógickou vivéku.

Jak má Míša pokračovat? Tak jak bylo řečeno. Hlavně trvale držet pozorovatele a trvale se neztotožňovat s tělem ani s myslí. Zejména nesmí upadnout do jiného extrému, jímž by bylo uspokojení nad sebou a svým počínáním: „Hleďte, jak jsem vzorný, přiznal jsem chybu, dokázal se omluvit atd.“ to je opět ego, které je vždy zlem, ať je dobré či zlé.

A že si Míša připadá „hloupě“ a podobně? To je jen dobré. Právě to je správná pokora pro ego: „Jsem hloupé, protože sloužím zlu místo dobru, Bohu a tak si připravuji zlý osud.“

Plné uvědomění, že na egu není vůbec nic dobrého nebo dokonce hodného obdivu, je základní předpoklad jeho rozpuštění a tím i našeho vysvobození se z jeho zlé moci.