Píše Michal Hájek
Jiří Vacek
Dnes (7.12.) jsem dostal dopis od Míši. Na deseti stránkách líčí jednu mou špatnou stránku za druhou a obhajuje tomášovce.
Hned v úvodu svého dopisu pan Hájek prozrazuje obrovskou duchovní nevědomost. Je přesvědčen, že toho, kdo poskytuje duchovní pomoc druhým, tato pomoc nic nestojí, že on má na ní plné právo a to bez jakýchkoliv podmínek a závazků. Něco takového si může myslet jen naprostý duchovní nevědomec a navíc vysoce sobecké ego.
Tím se plně prozrazuje: co je a oč usiluje.
Také jeho rozlišující schopnost, vivéka, je nulová. Nejen nikomu nevyčítám, že brání svého mistra. To je vždy správné, samozřejmě za zásadních podmínek: že nelže, ale vyjadřuje se věcně, slušně a bez zlých emocí.
Pan Hájek také nechápe, že je rozdíl mezi kritikou osoby a jejích názorů. Osoba je věc jedna, názory je věc druhá a jen nevědomci a zlí lidé plně ovládaní egem berou kritiku názorů jako kritiku osoby a vyjádření rozdílných názorů jako projev nepřátelství k osobě.
Toto nerozlišování osob a názorů odhaluje silné ego neboli ztotožnění vědomí Já, kterým jsem, s názory naší mysli, kterými nejsme. Bytost ve stavu ega ztotožněná s výtvory své mysli, které zaměňuje za sebe, proto jakýkoliv nesouhlas se svými názory považuje naprosto nesprávně za útok na sebe. Pro své nevědomé ztotožnění s tím, co není, s egem, jedná proto nesprávně a ve zlu.
To je velmi názorný příklad, jak nás zlé ego ovládá k naší škodě.
Máme považovat všechny výtvory naší mysli – naše názory, city, nápady, záměry za předměty, za ne-já a také tak je z postoje sebe si vědomého pozorovatele hodnotit pomocí rozlišovací schopnosti, vivéky.
To vyžaduje bezpodmínečně dobrou znalost nauky, uplatňovanou podle jejího Ducha, v jejím duchu a nikoliv mechanicky podle litery.
Ztotožňovat se s každou naší myšlenkou, názorem, citem je velké zlo a působí obrovské škody v prvé řadě nám samým, protože to je trvalé vytváření ega a jeho posilování. Kdo brání své názory ve ztotožnění s nimi, brání ego. Čím dříve tuto pravdu pochopíme, tím lépe pro nás samé.
Pan Hájek nezná ani základní poučky stezky, nezná nauku. Neví, že cílem stezky je rozpuštění ega, jaká je zákonitost vztahu mistr – žák. Nemá ani tušení, že svým nesprávným a neduchovním způsobem uvažování nerozpouští, ale posiluje ego.
Proto také nemůže správně rozlišovat ani rozpouštět ego a jeho postup na stezce je nejen zastaven, ale stále víc a víc upadá do moci ega.
Pokud nezačne důkladně studovat nauku, rozlišovat a rozpouštět ego, je ztracen. Jedině velké utrpení, které si připravuje, jej může přesvědčit, že usiluje zle.
Jen meditovat a nerozlišovat, jak je uvedeno a naopak vytvářet ztotožňováním se s výtvory mysli ego a bránit je, je cesta ega a vede do pekel. Je opakem pokory i toho, k čemu máme směřovat.
Záhadou zůstává, proč celá dlouhá léta medituje s námi na našich seminářích a roky chodil meditovat přímo k nám do bytu.
Proč nemedituje s tomášovci, ale s námi, když tomášovce chrání?
Prostě ví, kde hledat skutečnou duchovní pousilu, ale odměňuje se za ní nepřátelstvím, lhaním a pomluvami.
Například nestydatě lže a pomlouvá nestraníka pana Hudce, že spolupracoval s komunisty a skutečného komunistu Drtikola chválí. Z celého dopisu přímo křičí „já jsem jedině spravedlivý a vše vím dokonale správně a lépe než ostatní“.
Ještě se tváří dotčeně, když jej mezi námi neradi vidíme.
Doufám, že konečně u něj upadneme v nemilost a plně se zapojí do duchovní praxe s tomášovci. Měl to udělat již dávno.
Co je udivující? Tito lidé čerpají naši pomoc, ale současně povznešeně brání tomášovce. Marně si lámu hlavu, jak je možné, že jim nevadí, že jak jsem mnohokrát dokázal, stále lžou. Například tvrdí: Jsem zbabělec, protože jsem články v M.Path nepodepisoval. Přitom je každý článek podepsán. Každý se může podívat a ověřit si pravdu. Prý porušuji autorská práva. Každý se může podívat, že první knížka Avataru s Mahárišiho učením vyšla bez souhlasu Ramanašramu. Porušili tím jeho i naše nároky. Lžou, že jsem zneužíval naše přátele: vyráběli prý naše MC kazety zadarmo a my je prodávali. Opět: na každé kazetě je výrobce firma pana Potočka. Každý se může podívat a přesvědčit se osobně, jak tomášovci záměrně a nestydatě lžou, aby nás před nekritickými důvěřivci zostudili. Jiný účel takové lhaní nemá.
Tyto lži Míšovi a dalším „spravedlivým“ nevadí.
Co je snad ještě horší: nevadí jim strašlivá sprostota, s jakou o nás píší a to dokonce anonymně. Celý svět se shoduje na mravním odsudku anonymních pomlouvačů, ale těmto „ušlechtilým“ nevadí. Necítí potřebu ani protestovat proti sprostotě na naší adresu typu podvodníci, darebáci, zloději, duševně méněcenní a blázni.
Jak je možné, že nás přesvědčují tito lidé o své slušnosti, ale sprostota a lži tomášovců jim nevadí? Jak je to možné? Jediné vysvětlení je, že jsou vnitřně také takoví a svou vznešenost jen předstírají. V jejich nitru je zlo typu inkvizitorů či zapálených soudruhů, kteří odsuzovali do vězení nebo na smrt druhé ve jménu Boha nebo proletariátu.
Vystavují se tím obrovskému nebezpečí, že je toto zlo zničí. Buď takřka vzápětí: Slánského a Clementise, kteří nastolili vraždění nestraníků, oběsili vlastní soudruzi.
Přesně tak odměňuje zlo ty, kteří se dají do jeho služeb. Hrozí jim strašlivé utrpení a smrt. Ta duchovní je daleko horší než tělesná. Od té nikoho nezachrání ani meditace, která není provázena očistou a pokorou. Bez nich stezka není stezkou k Bohu, ale cestou zla a zle zákonitě končí.
Pan Hájek je dokonce tak nevědomý, že ani neví, že naše myšlenky a city, všechny výtvory mysli, jsou skutečné a mocné tvořivé síly. Diví se, proč nesouhlasím s jeho návštěvami našich meditací, jestli snad „krade“ naši sílu.
Svým způsobem ji opravdu krade, protože není určena jemu, ale upřímným hledajícím, našim přátelům. On se na jejím vytváření nepodílí, ale pouze ji bere a to nehodně: bez vděčnosti a úcty.
On ji nejen krade, ale co je horší, svým myšlením ve zlu a nevědomosti, které názorně předvádí ve svém dopise, vytváří síly nepřátelské Bohu a duchovnímu pokroku. Tyto síly, kterými znečišťuje duchovní prostředí našich meditací, musí ostatní a hlavně přítomní mistři pracně rozpouštět.
Za naše dobro se nám odměňuje svým myšlením ve zlu.
Lidé Hájkova typu jsou ony „lišky na vinici Páně“, jak o nich mluví Ježíš. Nikdy nic ve prospěch těch, kteří usilují o Boha, neučinili. Vychytrale, jako pravé lišky využívají dobrodiní duchovního života, které druzí ve prospěch všech na svůj úkor připravují a místo vděku hodí blátem a nenávistí. Jak skončí, Ježíš také říká. Ať si to dobře přečtou.
Pomyšlení, že takovým lidem, jako je on, věnuji svůj čas, sílu a zdraví, je skutečně povznášející.
Nechci naše stránky zatěžovat Hájkovou zlou nevědomostí. Ať je otiskne na KV nebo je snad možné si je přečíst na jeho stránkách na internetu. Jako odstrašující příklad zlé nevědomosti jsou užitečné. Ukazují, co vše si lidé pod stezkou k Bohu také představují. Číst je třeba s rozlišující moudrostí.
A pozor, toto není obrana. Nepotřebuji se bránit. Píši poučení pro ty, kteří pravdu hledají, abych jim na příkladech, jako je pan Hájek ukázal, jakých chyb se hledající dopouštějí a kudy cesta nevede.