Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Přesně toto Miloš říká o učení Ramany Mahárišiho, které jsem zveřejnil ve svém štědrovečerním článku „Pozorování pozorovatele". Píši tam, jak si může každý ověřit v příslušném článku: „Jsme ryzím vědomím Já jsem. Jako toto vědomí si uvědomujeme Sebe, své Já i vše stvořené, což je celý svět, předměty a nezapomeňme i prázdno, nepřítomnost čehokoliv uvědomovatelného, předmětného."

Tyto nejvyšší pravdy, které nás Ramana Maháriši učí a s ním všichni praví mistři, jsou pro Miloše jen bezduchá klišé a nesmysly.

Tím Miloš sám podává jasný a nezvratný důkaz, že nesouhlasí s tímto učením Ramany Mahárišiho a víc: je jeho nepřítelem, protože považuje za nutné proti němu útočit jako proti nesmyslům, klišé a blábolům.

Není to poprvé, co on a jeho sekta nesouhlasí s Mahárišim. Například nesouhlasí s tím, že jen mistr pozná mistra a tím, že nemáme posuzovat mistry jako osoby. Nesouhlasí s Mahárišim s tím: „Lidé chodí na duchovní přednášky, ale vracejí se z nich stejní, jací na ně přišli." Způsob, jakým Maháriši učil své žáky při práci v kuchyni stezce odevzdanosti, rovnou Tomášovi prohlásili za „hitlerismus."

Nyní prohlašují otevřeně podstatu jeho učení o Já za bezduchá klišé, nesmysly a bláboly.

Do toho plně zapadá i neochota tomášovců jasně odmítnout papežovo učení: „Jóga je blud." Místo obrany jógy jsme se od nich dočkali jejího znevažování typu: „Jóga není taková ani maková" nebo „jóga je taková, jakou ji kdo praktikuje." Jakoby jóga nebyla jasná, ucelená a přesně definovaná duchovní nauka, která vede k poznání a vysvobození. Zveřejňování útoků na naše společenství z řad „pravých křesťanů" i sloužení katolické mše za duše v očistci za E. Tomáše o něčem vypovídá.

To vše mluví jasnou řečí. Pokud ji někdo nechápe, jediné vysvětlení je, že chová stejné názory.

Ve svých článcích na našem webu často odpovídám na potřeby přátel. Snažím se jim pomoci v jejich obtížích, se kterými se ve své praxi setkávají.

Stejný účel měl i článek, na který reaguje Miloš „Pozorování pozorovatele". Někteří z přátel byli zmateni tím, že o naší praxi átmavičáry mluvíme jako o pozorování pozorovatele. Míla Tomášová se někdy vyjadřovala podobně: „Obrátit pozorovatele na pozorovatele."

U některých přátel tato rada vyvolávala určitý zmatek, jako by šlo o dvojnost, o něco odděleného od pozorovatele, co jej pozoruje, že jsou zde dva: pozorovatel a něco jiného, co jej pozoruje.

Tak tomu samozřejmě není. Átmavičára je uvědomování si pozorovatele sama sebou neboli sebeuvědomování. Je pozorováním pozorovatele sebou samým. Pozorování pozorovatele je uvědomování si, že pozorující vědomím jsem Já sám. Pozorovatel, pozorující vědomí, obrací svou pozornost na samo sebe neboli „pozoruje pozorovatele" a tím si jej uvědomuje, i to, že toto vědomí je jeho pravé Já.

Přesně toto učí i Ramana Maháriši, například viz F. Humpreys: „Úryvky ze života a učení Bhagavana Šrí Ramana Mahárišiho," ale i na mnoha dalších místech. Příklad je uveden v knize „Tak pravil Ramana Maháriši".

Jak na článek reagoval Miloš Tomáš, je poučené, a proto jeho odezvu uvádím v nezkráceném znění.

Navíc, je vlastně záhadou, proč Miloš má potřebu se k naší praxi vůbec vyjadřovat, udělal by lépe, kdyby se věnoval výkladu své duchovní praxe, pokud ovšem nějakou provádí. Jeho články vyvolávají oprávněný dojem, že nepraktikuje vůbec nic.

Srovnání názorů M. Tomáše a Ramany Mahárišiho ponechávám na inteligentním čtenáři.

Jak je zřejmé, cílem článku bylo usnadnit pochopení, oč se v átmavičáře, která pracuje s pozorujícím vědomím, jedná. Proto v něm také nepojednávám o prázdnu. Nebylo jeho námětem. Dostatečné poučení o něm čtenář nalezne jinde.

Navíc, něco jako prázdno neexistuje. Pokud to Miloš neví, rád mu v rámci přátelských vztahů důkazy vysvětlím.

* * *
STŘEDA, 19. LEDNA 2011
Pozorování pozorovatele (pozorovatelem) - Jiří Vacek na Štědrý den aneb veselé Vánoce s Jiřím Vackem

Miloš Tomáš

Bezduchá klišé naplněná nesmysly. Takové jsou výplody - tj. "učení pravých mistrů" - Vacka a Krutiny. Začněme první větou článku Jiřího Vacka. "Jsme ryzím vědomím Já jsem, jako toto vědomí si uvědomujeme Sebe, své Já i vše stvořené, což je celý svět.. předměty a nezapomeňme - i prázdno, nepřítomnost čehokoliv uvědomovatelného, předmětného..."

 Co že je to za blábol?! Samozřejmě, poslouchající a nepřemýšlející ovečky vše zbaští. A určitě Vackovi věří, i když jim říká, že si uvědomujeme i nepřítomnost čehokoliv uvědomovatelného. Rozumný, normální, nespící člověk si poklepe na čelo.

 Už jsme si zvykli, že Jiří Vacek zaměnil Boha za ego, je to pro něj prostě Ego. Proto píše "...uvědomujeme Sebe.." s velkým písmenem. Uvědomujeme si Sebe, své Já... A co kdyby se tohoto Já, Sebe... zbavil. Udělal by dobře. Ale on se ještě pořád plácá v dualitě. V mnohosti. A bohužel až přespříliš. Je to Jiří Vacek.

 Ale že si uvědomujeme i nepřítomnost uvědomovatelného?! Neuvěřitelné, úžasné! To ten Vackův uvědomovatel musí fakt být velký borec!

 Ponořme se dále do textu. "Pokud je toto uvědomování řízeno pozorností..." Zřejmě tedy u Vacka a členů jeho sekty bývá též uvědomování řízeno nepozorností...? Prostě tam pozornost někdy chybí..! Pak copak je to asi za uvědomování...? Aha, tak to chodí možná jen v té sektě.

 Čtěme dále. A což tento "hlod" ? "Činností vědomí je uvědomování. Pokud je toto uvědomování řízené pozorností (!), mluvíme proto o pozorování. To v podstatě není nic jiného než uvědomování." Robík Pettinger by mohl umístit tento celý citát do záhlaví...!!! Jde zřejmě o vrchol Vackovy moudrosti, výsledek štědrovečerního "satguruova" samádhi.

 Nuže, ponořme se do "mistrových" štědrovečerních úvah dále. O kousek níže se dovídáme:

"Jak vyplývá z úvodu kapitoly, můžeme takto si uvědomovat, pozorovat nebo se soustřeďovat buď:
1) Sama sebe ve vědomí Já jsem
nebo
2) Předměty - svět, bytosti, předměty, prázdno..."

 Předměty jsou tedy předměty, ale ještě jiné věci... Proč "osvícený satguru", pan inženýr, nenapíše třeba objekty nebo tak něco... Inu předměty jsou předměty. Ale také svět a bytosti. Pak ovšem nevím, proč bytosti nepatří do světa? Je to nějaké podezřelé, podivné. A prázdno je též předmět? No, určitě se najdou ovce, které budou pět na tyto Vackovy nesmysly ódy. Pokud tomu kdo skutečně věří, pak se nedivím, že třeba prodělává psychiatrickou léčbu.

 Jiří Vacek toho o prázdnu moc neřekl. Tedy jen to, že je to předmět. "A osvícení?" ptá se Jiří Vacek na závěr a odpovídá si: "Jak slovo napovídá, hovoří o záři světla, které v nás svítá." To bude asi z toho jejich velkého halogenu.

Potud Miloš Tomáš, který nejen vše ví lépe než Ramana Maháriši, jak jsem ukázal, ale dokonce jeho učení považuje za bezduché nesmysly.