Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Luděk Hudec

Duchovní lidé mají mluvit pravdu a nikoliv lhát. Kdo lže, ten i krade a není duchovním člověkem. Do lhaní patří i zatajování pravdy. Kdo ji zatajuje, okrádá druhé o ní a prozrazuje, že si pravdy neváží.

To platí i v případě F. Drtikola. Ten veřejně vyhlašoval, že je komunista a vstoupil do strany z přesvědčení hned po válce a setrval v ní až do své smrti v roce 1961. Neopustil ji ani tehdy, když znal zločiny komunistů a jak likvidují veškerý duchovní život a zavírají ty, kteří v něm ilegálně pokračují.

Drtikol se dokonce chlubí, že v roce 1948 aktivně pomáhal nastolit komunistickou totalitu.

Lidé, kteří nemají rádi pravdu, tyto pravdy o Drtikolovi buď vyzdvihují jako vrchol ušlechtilosti nebo je zatajují. Komunistu Drtikola jako vrchol ušlechtilosti vyzdvihují tomášovci a jedním dechem nestydatě pomlouvají ty, které on jako příslušník strany pronásledoval.

Pan Funk pravdu o komunistickém smýšlení zatajuje. V knize F. Drtikol: Duchovní cesta je například ta část Drtikolova životopisu, kde se hlásí ke svému komunismu, prostě vynechána.

Na CS wikipedii v životopise Drtikola není o jeho členství v KSČ a o jeho komunistickém smýšlení ani řádek.

To je naprosto neslýchané lhaní, které uráží ty, které komunisté včetně Drtikola pronásledovali. O charakteru Drtikola vypovídá i to, jak se snažil získat členství v komunisty ovládaném Svazu výtvarných umělců právě v době, kdy skutečné umělce, ale nestraníky z něho komunisté vyházeli.

Takto lhát je hanba a kdo lže, ten i krade – má špatný charakter. Věřit takovým lidem se nevyplácí. Nikdy nevíme, kdy zase lžou.

Kdo chce znát pravdu o Drtikolovi, ať si přečte knihu Jiří Vacek: „Jak si uvědomit své Já“. Je tam Drtikolovi věnována celá stať str. 136 - 153 včetně jeho nezkráceného, vlastní jeho rukou psaného životopisu. (pozn: k přečtení i zde na našem webu)

Co Drtikol svým členstvím v KSČ podporoval a schvaloval, je zřejmé z příspěvku Luďka Hudce. I to je však jen malá část komunistických zločinů.

O podlosti komunistů

Luděk Hudec

Když jsem četl Vaše připomínky ke komunismu, tak jsem si vzpomněl na ještě větší podlost v otázce zemědělců. Před krátkým časem jsem napsal pro osvěžení paměti národa dopis na podobné téma jednomu poslanci, aby věděli to, co my jsme zažili a oni již neví.  Přenáším Vám z něho stať o zemědělcích.

Uvádím proto historické skutečnosti k připamatování:

1) Základní poučka o cestě k moci, kterou nám předkládali ve VUMLu jako ke straníkům (i když jimi všichni nebyli) byla velmi stručně vyjádřeno asi tato:

a) žijete-li v zemi, kde je diktatura (samozřejmě je míněna nekomunistická, nepřipravující pomocí Kominterny půdu pro světovládu ruských bolševíků), připojte se k demokratické opozici pro svržení nynější vlády

b) po vítězství demokracie zpracujte pomocí přesvědčování (myslí se tím sliby o socialistickém ráji, vyšší spravedlnosti a správné demokracii pro chudé, sebrání majetku bohatým a jeho rozdělení mezi dělníky, chudé chalupníky, stát bez daní, každý bude mít co potřebuje a ne na co má jako nyní atd. Zavedli pojem pracující inteligence aby tu "nepracující podle jejich měřítek" mohli pronásledovat) lidi, aby vás. zvolili

c) uchopte se moci a zaveďte diktaturu proletariátu, spravedlivou lidově demokratickou vládu jedné strany - vládu vybraných synů dělnické třídy. Jednejte podle hesla" Kdo nejde s námi, jde proti nám".

2. Jak to vypadalo v praxi:

V r. 1946 rozdával komunistický ministr Slovák Ďuriš na veřejných schůzích před volbami jménem KSČ (nikoli státu) na venkově dekrety na půdu. Dostávali je kovozemědělci, tedy chalupníci s malým políčkem, u nichž muži jezdili do práce do továren a ženy obhospodařovaly malé hospodářství. Tyto lidi natáhli tímto způsobem do KSČ.

Po puči tito "zemědělci" naháněli do schůzí na zakládání družstev neposlušné skutečné zemědělce i pomocí použití nabitých pistolí. Velké statkáře v monstrprocesech odsoudili za to, že jsou "kulaky" buď na mnoho let do kriminálu s nucenými pracemi, nebo ty vzdorovitější pro výstrahu ostatním rovnou k trestu smrti oběšením. Všem jejich majetek vzali. Jejich děti nesměly studovat. Předsedy družstev se stali uvedení kovozemědělci. Bývalí zemědělci, pokud nepracovali v družstvu jako nádeníci, nemohli nastoupit jiné místo, než podřadné. Na vojně byli přidělováni do otrockých PTP praporů.

Továrníkům, živnostníkům a velkým zemědělcům vzali všechen majetek, ale provozní dluhy, tímto majetkem kryté, tedy i zboží v obchodě a továrnách, které komunisté zabavili, museli celý život splácet z těch jejich jim dovolených zaměstnání, třeba drvoštěpů (znám konkrétní případ) po celý zbytek života jako osobní dluh.

* * *

Tak to je ta komunistická, a proto i Drtikolova ušlechtilost, ve které setrval až do roku 1961.

Naše duchovní literatura je působením komunistů a jejich přátel pokroucená. Píší se oslavné knihy o Drtikolovi, ve kterých se lže, ale o skutečných hrdinech, které Drtikolova strana pronásledovala a věznila, se nedozvíme nic.

Božena Weinfurterová umírá zapomenuta v nouzi, Otakar Čapek je dlouhá léta vězněn. O statečné paní Heranové a její skupině, která šířila ilegální duchovní literaturu a odseděla si za to mnoho let ve vězení, se nepíše. O mnoha dalších skutečně ušlechtilých odpůrců režimu, se ani nedozvíme.

Na jiné nestraníky opět ti „praví“ duchoborci házejí vymyšlené pomluvy. Opravdu převrácená duchovnost. Máro slaví hody.

Jak si vůbec někdo může myslet, že je duchovním člověkem, když lže tím způsobem, že úmyslně zatajuje pravdu, je mně záhadou. Takovým lidem je lépe se vyhnout, protože nikdy nevíme, co vše ještě tají.

Konec konců to, že dělají z člena z přesvědčení zločinecké organizace ušlechtilého mistra, mluví jasně o tom, co jsou sami zač.