Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Otázka existence světa je pro všechna náboženství obtížně vysvětlitelná.

Když věříme ve stvoření našeho světa Bohem a nevěříme v karmu a převtělování, nutně se musíme ptát, proč je Bůh k někomu tak krutý.

Část advaitistů tvrdí, že stvoření neexistuje. Neumí však vysvětlit, proč to, co neexistuje, má nad námi tak velkou moc. Mimochodem, někde jsem četl, že Maháriši odmítl, že je stoupencem přesvědčení o neskutečnosti světa. Jeho „Třicet slok“ (pozn: součást díla Kdo jsem Já) nám nabízí jiný názor na svět:

„Hledět na vše – pět elementů, slunce, měsíc a všechny tvory jako na projev Svrchovaného, toť pravé uctívání Boha

Svrchovaný Tvůrce a tvorové JSOU. Jsou proto totožní co do svého bytí, ale odlišení co do přívlastků a poznávacích schopností“.

Sádhu Óm nám nabízí odlišný pohled na svět od toho, který v „Třiceti slokách“ učí Ramana Maháriši.

Sám Maháriši nás od úvah o vzniku světa odrazoval: „Nechte svět světem a dělejte átmavičáru. Až dosáhnete poznání Sebe, vyřešíte i otázku světa“. Určitě dobrá a užitečná rada.

Sádhu Óm uvádí: „Vznik ega jako individuální duše, která se ztotožňuje s tělem, je základní příčinou projevení tohoto neskutečného světa. Potíž je v tom, že nejprve musí existovat tělo, projev a teprve pak se s nimi je možné ztotožňovat a tak dát vznik egu“.

Pravda je, že ego ve své nevědomosti o vědomí, ve kterém svět existuje, nám podává zkreslený obraz o existenci světa, protože si neuvědomuje vědomí jako základ světa, ve kterém projev existuje.

Proto nám představuje svět pouze jako projevenou existenci tvarů, které připisuje objektivní, na ničem nezávislou existenci. To je základní omyl, protože svět bez vědomí, které si jej uvědomuje, nejen neexistuje, ale ani existovat nemůže.

Právě svou nevědomou existencí tak každé ego vytváří svůj klamný obraz světa a v tomto smyslu je jeho stvořitelem. Není to skutečné tvoření, ale nedostatek na straně ega, které nám podává neúplnou a proto i klamnou informaci o světě. Lze to přirovnat k nevidoucímu, jehož vnímání světa je ochuzeno o zrakové vjemy.

Proto Maháriši plným právem radí o existenci světa nebádat, ale dělat átmavičáru. Nalezení vědomí jako základu světa je nezbytnou základnou znalostí o něm. Existenci světa, byť i v různé podobě přímo nebo nepřímo uznávají všechny cesty k poznání Sebe a Boha.

Všechny příkazy na etické chování včetně trojího přikázání lásky k Bohu, k bližním i k sobě, vycházejí z předpokladu existence Boha, cíle stezky, našich bližních, to jest světa i nás samých a to ve vzájemné závislosti.

Přijetí přesvědčení o neexistenci světa nejen nic neřeší, ale bere i smysl našemu úsilí a ponechává nás bezbranné vůči moci, kterou, ať již existující nebo neexistující, svět nad námi má.

Jediným řešením je dosáhnout poznání Sebe některou z přímých stezek, nejlépe átmavičárou. Ta přímo míří na odhalení základu světa, jímž je vědomí.

Nakonec, i kdyby svět neexistoval, jeho klam existuje a existuje i ten, kdo si jej uvědomuje. Poznání vědomí, které si svět uvědomuje, je proto i řešením otázky jeho existence.

Svět je v jakékoliv podobě relativní existencí, vždy plně závislou na vědomí, které si jej uvědomuje. Bez vědomí světa není ani svět.

Neobvyklý je názor, že pralaja, rozpuštění vesmíru není rozpuštěním všeho stvoření, ale je osobní zkušeností na stezce, která nastává po rozpuštění ega. Svět rozpouští átmavičára a rozpuštění totožnosti s tělem. Ego zničené ohněm poznání Já, se již nikdy znovu neobjeví, což platí i pro jeho svět.