Kdo jsem Já? (a další díla)
Ramana Maháriši (1879-1950), velký indický mudrc z posvátné hory Arunáčaly, dosáhl osvícení v krátkém okamžiku ve svých 16 letech, kdy poznal, že není tělem ani myslí, ale ryzím vědomím JÁ JSEM.
Prožil mystickou smrt i znovuzrození současně a od té doby až do odchodu z tohoto světa spočíval ve svém božském JÁ. To co dosáhl a žil, učil druhé slovem i písmem, ale ze všeho nejvíce svým neviditelným, avšak nesmírně mocným duchovním vyzařováním.
Tato jeho mocná duchovní síla působí dodnes a vede všechny, kteří se k němu obracejí o pomoc na stezce. O tom se jako mnoho jiných přesvědčil ze zkušenosti i překladatel, který jeho stezku zkoumání sebe sama nastoupil koncem padesátých let. Komentář, kterým Mahárišiho dílo evropskému čtenáři přibližuje, je založen na vlastních poznatcích z praxe átmavičáry i na dosažených výsledcích.
Maháriši se ve svých dílech nikdy neomezuje na pouhý výklad nauky, ale neustále zdůrazňuje potřebu vlastní duchovní praxe každého hledajícího a poskytuje nám cenné rady, jak dosáhnout našeho pravého JÁ. Jeho učení je v tomto smyslu přesným návodem k duchovní praxi, aniž by proto ztrácelo se zřetele nejvyšší pravdu, jíž jsme my sami.
Četba a hlavně praxe prováděná na základě pokynů uvedených v této knize je neselhávajícím prostředkem k dosažení Boha, našeho pravého Já. Trvalé sebedotazování a pátraní v Srdci po naší božské podstatě spolu s duchovním vyzařováním tohoto velikého realizátora nás nepochybně dovedou do Cíle, kterým je Nirvána, Království Boží v nás.
Ukázka z knihy
Třicet veršů
1. Každá činnost přináší své výsledky. Tak stanovil stvořitel. Je karma Bohem? Není, neboť není vědomá.
2. I když výsledky činností pominou, zanechávají své zárodky, které v příslušné době vzklíčí a uvrhnou konajícího do oceánu karmy. Činnostmi nelze dosáhnout vysvobození (spásy).
3. Avšak činy vykonávané bez lpění a jako služba Bohu očišťují mysl a ukazují cestu, která nakonec vede ke spáse.
4. Uctívání, opakování božích jmen (džapa) a meditace jsou prováděny tělem, hlasem a myslí. Meditace je lepší než džapa, džapa je lepší než uctívání.
5. Jestliže neustále pohlížíme na tento osmidílný vesmír, jako na tvar samotného Boha a sloužíme v takto prováděném uctívání celému světu, takové uctívání je ze všech nejlepší.
6. Hlasité opakování božího jména nebo mantramu je lepší než chvalozpěvy. Ještě lepší, je tiché šeptání. Nejlepší je však opakování myslí, což je vpředu uvedená meditace. Pozn. Chadwick překládá:”…nakonec přecházíme k tichému opakování v Srdci a tímto způsobem se naučíme meditovat”.
7. Lepší než přerušované myšlení (meditace) je nepřerušovaná meditace, která plyne spojitě a nepřetržitě jako proud oleje nebo věčný proud řeky.
8. Uctívání Boha s postojem “On je mnou” je lepší než uctívání prováděné s přesvědčením naší oddělenosti od Boha.
9. Esencí nejvyšší bhakti je spočívání v pravém Bytí, které je nad veškerým myšlením, což se dosahuje intenzivní zbožností.
10. Pohlcení ve zdroji neboli v jádru existence, v Srdci, je cílem učení všech cest karmy, bhakti, jógy i džňány.
11. Tak jako je pták chycen v síti, tak zadržováním dechu je mysl potlačena a pohlcena. Ovládání dechu je účinným prostředkem k utišení mysli.
12. Mysl a životní energie, které se projevují myšlením a činnostmi, pramení z jediného zdroje, z něhož se rozbíhají.
Z obsahu
Ramana Maháriši:
- Zkoumání Já nebo-li sama sebe
- Kdo jsem Já?
- Čtyřicet veršů na Bytí
- Třicet veršů
- Pět hymnů na Arunáčalu
Jiří Vacek:
- Jak správně chápat Mahárišiho učení
- Stručný návod k praxi přímé stezky