Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Spolu s několika dalšími přáteli máme společnou jednu noční zkušenost. Budí nás ze spánku meditace, silné vědomí Já jsem, pro které nelze spát. Následkem je ospalost ve dne a potřeba zvýšeného odpočinku až spánku v průběhu dne.

Po hledání příčiny tohoto jevu, se domníváme, že jsme ji nalezli. Žijeme ve velkých městech, kdy ve dne až pozdě do večera jsou v činnosti tisíce světsky zaměřených myslí, které tak vytvářejí síly nepřátelské meditaci. Proto je také během dne nepříjemně pociťujeme. I z těchto důvodů duchovní sídla a centra vznikala a dále vznikají většinou stranou velkého nahromadění světsky zaměřených lidí, kde by se tyto vlivy nepřátelské pokroku na stezce neuplatňovaly.

Značná většina lidí usíná v průběhu večera a v noci jejich mysli přestávají vytvářet světsky zaměřené myšlenky a city. Duševní atmosféra, která je stejně skutečná jako ta zevní a dokonce ještě mocnější než ona, se tak vyčistí a začnou převládat čistší a duchovnější vlivy. Výsledkem je pak vylíčená nespavost těch, kteří tyto vlivy zachycují a prohlubují bdění v meditaci.

Jednu takovou noc, kdy mne silný meditační proud vědomí vzbudil a nedovolil mi spát, jsem prožil v sobotu 26. září. Vědomí Já jsem mne vzbudilo ve dvě hodiny ráno. Po ospalosti ani stopy, byl jsem plně bdělý. Vědomí Já jsem zářilo samovolně a přinášelo jemný blažený klid sebe si vědomého bytí. Pokoušet se spát by bylo úplně marné.

Z nitra mně přišel popud, abych otevřel namátkou knihu D. Godmana: „Život podle Bhagavana“. Je podle mne jednou z nejlepších knih, která podává současně spolehlivý obraz toho, co mudrc učil i jak žil. Annamalai Swami, na jehož vzpomínkách je kniha založena, žil s Mahárišim v ášramu desítky let a měl s mudrcem velmi těsný celodenní vztah.

Knihu jsem otevřel na straně 100 a hle, co jsem se dozvěděl. Maháriši tam jasně říká: „Advaita (nedvojnost) by se neměla vkládat do běžných činností. Zcela stačí, když nerozlišování je v mysli. Pokud v sobě chováme množství nerozlišujících myšlenek, pak bychom neměli předstírat, že venku je vše jediné“.

A dále volně podáno: „Máme zažívat advaitu v Srdci, ale nemáme zavádět nedvojnost do činností. Zejména není vhodné zavádět nedvojnost do styku s mistrem“.

Přesně toto je můj názor, který jsem získal z vlastní zkušenosti a zde nachází své jasné vyjádření i ve slovech mistra.

Sám svět je sice částí Jednoty, ale je nepopiratelně z pohledu stvořených bytostí rozlišený. Nerozlišený svět nemůže existovat, protože svět je rozlišenost sama. Navíc tam, kde obyvatelé světa v důsledku toho i jejich světy jsou od Boha odpadlé i přes svou božskou podstatu, nerozlišování je popíráním pravdy o světě. Jakkoliv je tato relativní a dočasná, představuje skutečnou moc, která nás ovládá, ať si myslíme, co chceme.

Výsledkem nepřípadného uplatňování hledisek jednoty v našem životě i světě, které jsou od Boha v současnosti odpadlé, je pak zlo v podobě přesvědčení: „Zlo neexistuje, není oč usilovat, vše je jedno“ a jim podobné. Ego má pak dobrou výmluvu, proč se nemusí měnit. To je zlá moc zla nad námi upevňující nevědomost, která nám bere možnost jakéhokoliv zlepšení a úsilí o ně.

Ego, jehož podstatou je nejednota, oddělení od Jednoty, si pak může dovolit cokoliv, protože vše je jedno.

Přečtený výňatek Mahárišiho učení spustil samovolné intuice, které mne přiměly, abych je bez přemýšlení zaznamenával. Zde je, co ke mně postupně v noci z nitra přišlo. Psal jsem od dvou hodin do čtyř místo spánku.