Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Ráno (15.7.) 2 hodiny meditace s přáteli. Pavel Dymanus přiváží signální výtisk 2. knižního vydání Smyslu života. Obálka není dokonalá, hledá se chyba a řešení.

Odpoledne jedu na Luka k lékařce pro podklady k operaci oka.

Večer vyrážíme na chatu. Řídí Miluška, mně vypršela platnost zdravotního vysvědčení. Cesta přes Řeporyje je uzavřená, tak se musíme vrátit a jet Radlickou, ve které je kolona. Něco před sedmou dorážíme konečně na chatu, znavení vedrem přes 30° C a celodenní námahou včetně taháním těžkých tašek.

V pátek ráno přijíždí na chatu skupina čtyř přátel. Nejprve 2 hodiny meditujeme, pak nám pomáhají na zahradě a v chatě. V sobotu jsme sami. Před ranní meditací přichází SMS od Michala Dočkala. Je u nich meditace několika přátel a prosí o pomoc.

Když se na ně zaměřím, za chvíli nějak cítím kolem těla něco jako temnější mlhu, pokleslé energie, které se v meditaci uvolňují. Rozpouštějí se ve vědomí Já jsem, což zatěžuje sílu vědomí Já jsem, ale i celou bytost.

Odpoledne přichází následující SMS.

SMS, sobota 17. 7. 2010

Dobrý den, děkujeme za intenzivní pomoc při dopolední meditaci. Sešlo se nás u nás v bytě devět a pomoc skrze vás byla jasně zřetelná. Zítra opět meditujeme od 8 – 12. Budeme rádi, když nás v Duchu podpoříte.

Michal Dočkal

Takže další žádost o pomoc a s ní i zátěž a výdej energie. Ježíš, když pocítil, „že mu ušla síla“, tak se uchyloval „na horu“ neboli do samoty, kde čerpal novou sílu. Já se v době mobilů neschovám ani na naši zlaté hoře. Ve skutečnosti nejsme nikdy sami.

Líčení, jak Ježíš uzdravoval malomocné, slepé a chromé, je samozřejmě nutné chápat ve správném duchu: vnitřně a nikoliv zevně.

Léčil duchovní vady: slepotu – duchovní nevědomost, chromé, co nemohou chodit – stavěl na stezku, malomocné – zbavoval nákazy egem a světem. To jej vyčerpávalo, jako vyčerpává každého mistra, kdo tuto práci koná. Ti, kteří se drží v ústraní a nevedou druhé, takto sílu neztrácejí, a proto nesklízejí i následky – utrpení a nemocí všech druhů. Skutečná pomoc druhému je možná jedině tak, že převezmeme jeho karmické břímě, ať již celé nebo část.

* * *

Ráno (20.7.) v 6 hodin volá Sára – přeje mně, aby vše dobře dopadlo. Pak ještě volá Michal Dočkal totéž.

V 7 hodin vyrážím s Jirkou do nemocnice. Těsně před operací mě ještě znovu prohlížela lékařka: „Budeme vám operovat pravé oko!“ Musel jsem protestovat, že ne. Nevidoucí bylo levé. Jestli mě zkoušela nebo se opravdu spletla, nevím. Chování sester a lékaře je velmi překotné.

Asi v 8 hodin se převlékám do nemocničního pyžama. Ještě štěstí, že jsem neposlechl a nechal si pod ním k trenýrkám i tričko. Sedím  s jedním pacientem  v přípravně na operace, sestra nám chodí rozkapávat oči.

Místnost je na sever a je i v panujících vedrech studená, pyžamo tenké a čekání se prodlužuje. Z poznámek sester vyrozumím, že operatér ještě nepřišel. Dává se do mne zima. Ještě, že Jirka, který věrně seděl ve vedlejší čekárně, řekl sestrám, že je mně zima. Tak mně přinesli tenkou přikrývku z nějaké umělotiny. S tou mě pak přikryli i na operačním stole.

Na operaci jdu až po jedenácté hodině celý zmrzlý. Na operačním sále je ještě větší zima. Stěžují si na ni lékař i sestry.

Přikrývají mě rouškou a pod ní vhánějí kyslík, aby se lépe dýchalo. Umrtvení oka se děje kapáním do něho. Než začne znecitlivění působit, je zásah bolestivý k samé snesitelnosti. Mám pocit jakoby se mně někdo v oku šťoural prstem.

Celou dobu zákroku jsem samozřejmě usilovně v Já. Po chvíli již nic necítím a zákrok je u konce dříve, než jsem čekal. Lékař říká, že se povedl. Trval asi čtvrt hodiny. Původní čočku v oku mně vyměnili za umělou a dali mně na ni legitimaci.

S podporou sestry odcházím nejistě do další čekárny, kde je opět zima a čekám další hodinu. Teprve pak mohu s Jirkou odjet domů. Tam jsme dorazili asi v jednu.

Poobědvám, stále je mně zima a cítím, že na mne leze nachlazení. Ač je v bytě asi 27° C zalézám do postele pod peřinu s další dekou navrch. Po chvíli si dokonce zahřívám záda elektrickou dečkou. Léčím se prášky.

Vidění světa jedním okem je podstatně jiné. Není prostorové, ale plošné a vzdálenosti nejsou přímo vidět, ale odhadují se, často se i spletu. Jsem proto značně nejistý v pohybech. Navíc tělesně i úplně vyčerpán.

Odpoledne telefonicky ještě vyřizuji záležitosti kolem 2. vydání Smyslu života.

Ač jindy nesnáším horko, tentokrát spím navlečený a snáším dobře velké teploty.

Volá a píše SMS mnoho přátel, jak operace dopadla

* * *
Středa 21.7.2010

Ráno jedeme autem s Jirkou do nemocnice na kontrolu. Lékařka zjišťuje, že vidění na operované oko není ještě zcela dobré.

Doma je mám již  nezalepené. Dopoledne pozoruji jakési mžitky na levém oku a v zrcadle vidím, že jeho zornička je roztažená a na pravém oku naopak značně stažená. Nachlazení stále ještě cítím.

Meditace s přáteli u nás i ta dnešní probíhají bez přerušení dál.

Zrak se má postupně zlepšovat. Asi týden mám být doma, chránit oko před námahou a prachem. Nemůžeme proto jet na chatu. Správné určení brýlí bude možné asi za měsíc.

Po obědě ulehám opět v ložnici. Tělo si přímo říká o postel. Ložnice je plná světla.

Zavírám oči, uvolním se, odpočívám a spočívám v záři Já, chvílemi i usínám. Opět si hřeji záda elektrickou dečkou.