Smysl života
Dílo je praktickou a podrobnou učebnicí realizace sama sebe. Na podkladě nevyvratitelné pravdy, že prvotním faktem je naše vlastní vědoma existence, autor zcela racionálně vyvrací mýtus o objektivní existenci světa a vede nás krok za krokem k poznání sama sebe, k poznání naší pravé podstaty. Na podkladě vlastních zkušeností dokazuje, že bez tohoto poznání, bez této realizace sama sebe není možné pochopení smyslu našeho života, a ani dosažení trvalého štěstí, po kterém každý vědomě či nevědomě touží.
V knize je také samostatná stať o praxi stezky boží síly pro ty, kteří neprovádějí átmavičáru, ale pouze kundaliní jógu. Zvláštní pozornost je věnována světlu a jeho získání a prohloubení, které je společné na stezce poznání sebe i stezce síly.
Ukázka z knihy
Tresť učení
Vše na tomto světě je marnost. Žádná radost netrvá věčně; když to pomine, zanechá jen žal. I kdyby člověk měl všechny radosti světa i učenost, přes práh smrti nic nepřenese. Jen poznání Boha. Proto se odvraťme od věcí dočasných k věčným a hledejme pravou radost, krásu, lásku i vědění, což vše je Bůh a v Bohu. Pamatujme, že nevíme dne ani hodiny! Pozdě budeš naříkat nad promarněným životem, až stáří, bída a choroba tě povedou k smrti v krutých bolestech a strachu že odcházíš stejně nevědomý, jaký jsi se narodil.
Cílem života je poznání Boha. Poznat Jej však můžeš jen Jeho milostí. Svou dobrou vůlí můžeš jen získat sílu, kterou nám dává poznání Sebe. Bůh se zjevuje jen čistým lidem. Proto Jej musíš stále prosit, aby tě očistil. Sám se nikdy neočistíš. Jen Jeho silou a milostí a spoléháním na Něj se můžeš očistit. Očišténí se skládá z oproštění se od přání, činů a sobectví (egoismu), které nás odvádějí od Boha, z očisty myšlenek a z odevzdání se do vůle boží a splynutí s ní.
Nehov a nesluž svému tělu, smyslům, mysli a jejich přáním, která se vydávají klamně za tvá přání. Ty nejsi ani tělo, ani mysl, jsi jen jejich uživatel, který se dostal do otroctví svých nástrojů. Ty jsi Bůh a nepotřebuješ nic než si uvědomit svoje božství, čímž dosáhneš všeho. Nic nechtěj mimo Boha, se vším bud' spokojen, přijímej vše dobré i zlé tak, jako by to bylo od Boha a z Jeho vůle. Bůh nejlépe ví, co potřebuješ, vždyť je tvým Otcem, který ti řekl: "Hledejte nejprve Království božího a vše ostatní vám bude přidáno."
V každé životní situaci hledej boží úmysl poučí tě a uč se ze všeho. Úspěch a neúspěch, štěstí a neštěstí, obojí je stejným podvodníkem, kterého si vytváříš sám svými přáními a sobectvím. Proto obojí přijímej klidně a pro Boha snášej a On ti dá sílu je nést a prožít. Někdy strast více prospěje, vychová než mnoho radostí.
Výsledky svých činů odevzdej Bohu. Bud' činný jen pro Boha. Bud' Jeho nástrojem a jednej bez připoutanosti v souhlase s boží vůlí. Staň se dítětem božím, které s důvěrou vzhlíží ke svému Otci nebo matce a jehož slzy jsou jeho nejmocnější zbraní, na které Otec i matka vždy přispěchají svému dítěti na pomoc. Vzdej se Vůli boží. Co lepšího lze udělat? Komu lze více důvěřovat, kdo s námi lépe smýšlí, kdo nás více miluje, než náš Otec v nebesích? Ani my sami si nemůžeme přát pro sebe nic lepšího než On nám chce dát a dává. Celé Jeho Království je pro tebe připraveno. Jen přijd' a bude ti odevzdáno. Bez lopocení, trápení a strachování se. Proto spoléhej jen na Boha. Opři se o Něj! On má veškerou moc a ty sám bez Něj nic nesvedeš.
Sobectví a ego jsou velkou překážkou na cestě. Obojí je nevědomostí. Vzdej se sám sebe a sebeklam tvé oddělenosti od Boha zmizí a ihned v Něm spočineš. Bůh je všude a ve všem. Vše stvořil a proto vše je On a vše je Jeho majetkem. Proto slova já a moje, ty a tvoje jsou směšným sebeklamem. Vše, co máš ti bylo jen propůjčeno a kdykoliv ti to může být vzato. Děkuj Bohu stále za Jeho dary a pros a bude ti dáno. Když vše je boží a Bůh je ve všem, jak můžeš někoho nenávidět, někomu závidět, nékomu ubližovat? Tím ubližuješ pouze sám sobě. Ty Jsi Bůh. Nevíš o tom jen proto, že v nevědomosti myslíš a rozlišuješ já - ty, moje - tvoje.
Buď pokorný, buď nejmenší z nejmenších , neboť neznáš soud boží. Miluj své bližní pro Boha a v Bohu a pokládej je vždy za lepší sebe. Lidská myšlenkaje tak vznešená a mocná, má patřit jen Bohu a jím se obírat. Myšlenka je reálnější a účinnější síla než síly fyzické. Stáváme se tím, co myslíme; dostáváme a přitahujeme si to, co si myslíme. Když stále myslíš na Boha, jistě Jej nakonec dosáhneš. Proto Jej nikdy ani na chvilku nepusť z mysli a z vědomí. Stále se s Ním obírej, uctívej Jej, raď se s Ním, pros Jej a říkej Mu, jak Jej miluješ, i když to třeba necítíš.
Střež své myšlenky. Zlou myšlenkou ublížíš nejvíce sobě. Bůh chce, abychom se Mu věnovali celí. Proto Mu odevzdej vše: své já, majetek, myšlenky, činy a hlavně své srdce, které nepřipoutávej k ničemu jinému než k Němu. Když je vyčistíš, Bůh je naplní sám sebou. Ze všeho svého konání, myšlení, cítění udělej cestu tím, že vše budeš konat pro Něj a Jemu vše obětuj. Seber všechnu svou sílu a cit a plně je věnuj Jeho dosažení. Neplýtvej svojí silou, nepřipoutávej se k ničemu, jen k Bohu. Vyslovuj Jeho jméno s důvěrou a Ono tě očistí od zlého a povede tě jako maják loď v noci bezpečně do přístavu, kde klidně spočineš a splyneš s Ním.
Kráčej světem bez připoutanosti; vědom si své oddělenosti od těla i mysli a užívej je bez pocitu, že jsi činitelem. Odevzdej se plně Bohu; buď v Něm neustále ponořen s myslí tichou a vyhaslou, stejně vyrovnaný v haně a slávě, v blaženosti i utrpení, bez nenávisti i odporu, s láskou pro vše, odtažen ode všeho a neustále rozlišující reálné od zdánlivého, v naprosté bezžádostivosti, vědom si svého pravého Já - Věčného, Neproměnného, Všepronikajícího Božství a bez přerušení v Něm spočívej.
Z obsahu
- Nutnost sebepoznání
- Závěry z filosofie pro praktický život
- Nezbytnost víry a její soulad s rozumem
- Předpoklady sebepoznání
- Všeobecné pokyny k praxi
- Dosažení cíle