Jak jsem se stal slavným
Jiří Vacek
Jsem slavný a nevěděl jsem o tom až do 12.00 hod. pátého července 2006. Právě v ten okamžik mně Filip Blažek ukázal na našem meditačním maratónu knihu Roberta Homira „Šokující myšlenky slavných II“, do které jsem byl zařazen, aniž bych o tom věděl. Je tam 11 stránek výtahu z řady „O bibli a jejím učení“. Tak jsem se ocitl mezi velikány jako je T.G.Masaryk, P. Brunton, Jan Patočka, Martin Putna, Chalíl Džibrán a další a přece žil v nevědomosti o své slávě…
Podtitulu knihy v závorce (i méně slavných osobností), nechť si laskavý čtenář nevšímá!
Rozsah výtahu i závěrečné hodnocení, jakož i samotné zařazení do knihy o něčem vypovídají. R. Homir píše: „Všechny tyto myšlenky jsou excerpcí ze šestidílné práce ing. Jiřího Vacka, který ji nazval „O bibli a jejím učení“. Je to velmi poutavé a poučné čtení, s nimiž by se měl seznámit především každý křesťan, aby dokázal přehodnotit svou víru a pochopil marnost vnucovaných mu nadějí na nesmyslnou spásu“. Konec citátu. Pro naše dva avatáry jde ovšem jen o duchovní škvár.
Řada o bibli má již 7 dílů a není pouze kritikou církevního křesťanství, jak by mohl po přečtení výtahu čtenář usoudit. Jejím hlavním cílem je odhalení pravé, tj. mystické podstaty křesťanství a podat návod, jak provádět v denním životě Ježíšovo učení.
Kniha vyšla v roce 2006 a vydal ji Eko-konzult.
Jména pánů Paříka, M. Tomáše či Dostála a dalších jsem v knize nenašel. Jaká nespravedlnost vůči těmto mistrům šokujícího myšlení.
Řady o bibli si již dříve všiml měsíčník Phoenix a mnoho měsíců – víc než rok – otiskoval z ní výňatky. Čtenáři o ní projevili živý zájem. Soudný člověk by očekával, že křesťanský kazatel a teolog, když mě bude chtít čtenářům Dingiru představit, použije právě toto pojednání o základech pravého křesťanství. Ani nápad ani zmínka. Co se nehodí, o tom se nemluví. Místo toho je „představován“ spor dvou jógických škol s tím, že se neumím vyrovnat se svým postavením. Když se to křesťanům typu pana Vojtíška zdá vhodné, tak se z pokusu o zničení konkurence udělá spor dvou škol. Jak poučný příklad lásky k bližním: přilévání petroleje do ohně s cílem vytěžit z toho pro „pravé“ křesťany co nejvíc.
Také se mu již podařilo docílit žádoucí odezvy: „Spory mezi mystiky jsou trapné“. Tak se vyjádřil jeden přední církevní publicista. Tisíce dětí sexuelně zneužívaných kněžskými pedofily – co to vlastně je? Proč se křesťané nezabývají právě tím a podobnými zlořády? Asi proto, že je snazší vydávat jógu za blud a kritizovat jogíny a mystiky bez jakýchkoliv znalostí a rozmazávat spory, které spory nejsou, ale pouze snahou jedné strany zvýšit zisk ve svůj prospěch špiněním konkurence.
Již sama základní myšlenka Společnosti pro studium sekt je v rozporu s Ježíšovým učením „Nesuď, abys nebyl souzen“. Je velkou duchovní pýchou si myslet, že bigotní křesťanská víra ve výjimečnost a samospasitelnost křesťanství je dostatečným předpokladem pro posuzování ostatních duchovních směrů.