Pavel objevuje své další chyby
Jiří Vacek, Pavel Kubeš
Pro většinu hledajících je příznačné, že automaticky hledají nedostatky, chyby a příčiny svých nezdarů a veškeré zlo vůbec, zevně mimo sebe. Pravda je přesně opačná: my sami jsme zdrojem i příčinou našich úspěchů i neúspěchů, zla i dobra. Čím dříve tuto pravdu pochopíme a přestaneme hledat chyby zevně a obrátíme pozornost plně na sebe a na odstraňování svých chyb, tím je pro nás lépe. Dříve, než odstraníme vlastní chyby a nedostatky, nemůžeme očekávat vůbec nic dobrého. Zákon příčiny a následku na naši nevědomost a neochotu vidět vlastní chyby nebere ohledy. Vždy jen sklízíme, co zaséváme. Poslední platí plně i pro duchovní stezku. Můžeme dělat chyby i na stezce a přímo v meditaci, jak dokazuje v tomto směru již druhý Pavlův dopis. Poučení z něho je velmi závažné.
Stejně poučné je číst nekonečné úvahy a výlevy o tom, kdo je či není mistr a o jejich chybách. Kdyby tito lidé stejně kriticky zkoumali sebe a napravovali, co jim ve správném rozlišování překáží, jak mnoho prospěchu by získali. Ve skutečnosti nedělají nic jiného, než že odvádí pozornost od vlastní nedostatečnosti, aby se jí nemuseli zabývat.
Pro názorný příklad uvádím Pavlův dopis.
Krnov 14.11.2006
Vážený pane Vacek
Srdečně Vás všechny v Praze zdravím. Znovu Vám děkuji za Váš poukaz, že špatně medituji. Váš poukaz měl totiž ještě hlubší význam, než jsem si myslel. Nebyl jsem „spokojen“ s vámi odhalenou duchovní pýchou a podtnutím jejich kořenů – samolibosti a domýšlivosti jak skvěle medituji! To mi sice přineslo poznání, že je právě toto chůze po ostří, po kterém jdeme nad propastí duchovní pýchy, což platí pro každý dosažený vyšší stupeň meditace! Ale HLAVNĚ šlo o to, že jsem si uvědomil touto výtkou a následně pomocí snů a Hynka, že jsem víc pozornosti věnoval samotné pozornosti a jejímu střežení, než ZDROJI pozornosti tj. sobě - Vědomí! POZOROVATEL tj. vše si uvědomující Vědomí MUSÍ BÝT STÁLE ZŘEJMÝ! Při tom na právě toto – obrátit pozornost na sebe – uvědomující se Vědomí neustále poukazujete ať již v meditační řadě na pozorovatele v Královské józe nebo v Dokonalé józe na str. 94… JÁ jsem si stálým hlídáním pozornosti přestával uvědomovat sebe jako Vědomí této, ze mne vycházející pozornosti! Teď už mi dává smysl sen, ve kterém jste ke mně přišel opravdu nazlobený a nechtěl jste se mnou vůbec mluvit! Odešel jste od mne tj. TAK mi bylo ukázáno jak ode mě odchází Vědomí, totiž že jsem se JEMU nevěnoval! Dosadil jsem si do rovnice pan Vacek = Ryzí Vědomí, a tak jsem tu neznámou veličinu tj. chybu nakonec poznal (vypočítal).
Pan Kočí ve vámi vydané knížce Cesta za Pravdou na str. 56 dole píše… posledním pozůstatkem v mysli je naše pozornost, kterou si musíme plně uvědomit. Sledujeme-li tuto pozornost zpět, ZJISTÍME (to zdůrazňuji), že jejím zdrojem je naše jáství, což je naše Vědomí…. Přesně tohle jsem přestával dělat! Tady se zřejmě už uplatňovala výše uvedená samolibost – já vím – CO JÁ JE, JSEM SKVĚLÝ, „MÁM“ POZNÁNÍ SEBE, a ve skutečnosti jsem jen posiloval ego! Naštěstí jsem zaslechl Vaše „špatně medituješ“! A jak se to projevilo prakticky? Začal jsem cvičit „novou“ pránájámu podle CD č. 18. Je pro mne stále šokující poznání, kolik pomoci dostáváme, když dokážeme odstoupit od sebe tj. mělo by být a necháváme působit CO JE! A že TO je obsaženo ve jmenovaném cédéčku opravdu pociťuji. Rád bych končil tento dopis slovy: „Největší poklad žáka je MISTR! Má jej střežit jako své vlastní BYTÍ!"
Váš Pavel Kubeš