Jiří Vacek - duchovní učitel

Jóga není praxí řady cvičení, jak se někdy mylně chápe, ale způsobem života, který má odstranit naši nevědomost, nesvobodu a přivést nás k poznání našeho vnitřního božství, našeho pravého Já, a tím i k opětnému sjednocení s Bohem. Proto její praxe musí být trvalá a zahrnovat celou naši bytost

Dokonalá jóga shrnuje pojednání o rozličných druzích jógy, které obsahuje ediční řada "Nejvyšší jóga a mystika", a vytváří z nich celistvý systém vnitřního duchovního života, který je plně slučitelný se životem v rodině i ve společnosti a který přináší duchovní pokrok i bez přímého vedení mistrem v těle. Cílem je být mistrem sám sobě a plně prožívat Boha – nejvyšší Skutečnost.

Ukázka z knihy

Kolik stezek k Bohu?

Stalo se módou říkat, že každý má svou cestu k Bohu. Spíše by se však mělo říkat, že každý má svou okliku k Bohu a po té se ještě pohybuje velmi neochotně a často více zpět než kupředu.

Stezka k Bohu je však pouze jedna jediná a není jí nic jiného než obrácení celé naší bytosti k Bohu a to trvalé. K Bohu musí směřovat naše veškerá pozornost, mysl, láska, touha, vůle i síla. Stezka není nic jiného než toto trvalé a vytrvalé soustředění. Kdo toto nečiní, nekráčí k Bohu, ale naopak se mu jen ještě víc vzdaluje. Současně k tomu, aby se nám soustředění na Boha dařilo, je nutné, abychom nebyli z něho vytrháváni a odváděni sklony naší mysli, které směřují opačným směrem, pryč od Boha. Proto nedílnou součástí stezky je i ovládání a rozpouštění těchto vásan i našeho charakteru. Bez kázně mysli by naše úsilí bylo neustále mařeno neřízenou myslí, která by nám neustále ve shodě se svým zaměřením stahovala pozornost i sílu nežádoucím směrem. To je stezka v celé své úplnosti a nic víc není třeba, ale také nic míň nestačí.

Jóga a mystika nejsou soustavou cvičení, ta jsou pouze její částí, ale způsobem života, který je na prvém místě a trvale zaměřen na Boha a život v něm. Nestačí proto pouze „cvičit", meditovat hodinu či víc denně. Také nestačí pouhá kázeň mysli nebo dokonce „být dobrým". Meditovat a bdít nad myslí je nutno současně, trvale a po celý den. Oboje je nutno cílevědomě cvičit a zvládat tak, aby se obojí stalo zvykem a nakonec samovolným stavem. Právě mimo formální meditaci, tedy při běžném denním životě při plné činnosti ve světě, je nezbytné vynaložit největší úsilí a bdělost, aby nás - naši pozornost a mysl opět neuchvátily síly nepřátelské Bohu, které samozřejmě nejsou ničím jiným než našimi vlastními výtvory.

V této souvislosti nutno zdůraznit, že ze všech sil Pravdě a poznání nepřátelských nejsou zdaleka nejhorší naše negace, ale naše vlastní ego, nevědomý sklon považovat se za totožné s tělem a s myslí a z tohoto postoje myslet a jednat. Dobré i zlé ego, obě jsou naprostou negací, popřením Boha v nás a v tomto smyslu není mezi nimi rozdílů. Tak zvané „dobré" ego - jak však může být něco, co zapírá Boha, opravdu dobré? - může, ale také nemusí směřovat k Bohu, avšak pouze tehdy, uvědomí-li si plně, že svou samou existencí je vše možné, jen ne dobré. To platí i tehdy, když dosahuje v meditaci dobrých výsledků a dokonce i záblesků božství. Běda, když si je přivlastní a usoudí, že mu patří a že je proto spaseno. Spaseno je však teprve tehdy, je-li doslova „spaseno", pohlceno Bohem v poznání sama sebe a zmizí. Nikdy dříve.

Držme se proto jediné stezky, opusťme myšlenku, že jsme něčím či někým mimořádným, že máme „svou" stezku a kráčejme k Bohu tak, jako ti před námi, kteří jej doopravdy dosáhli: Buďme trvale na Boha soustředěni svým vědomím, tužme po Bohu celým svým srdcem a z celého srdce jej milujme a věnujme jeho dosažení všechny své síly. Současně bděme nad myslí a jejími smysly a ovládejme ji tak, aby nás od zaměření na Boha neodváděla, ale naopak nás k němu vedla. Varujme se „svých" stezek, protože to jsou stezky ega, které využívá doslova všech možností a které se nás snaží odvést z jediné stezky k Bohu na tu svou vlastní. Kam taková „vlastní" stezka vede, poznáme snadno, když zvážíme svou životní situaci a její perspektivu. Jen nesmíme před pravdou zavírat oči a nasazovat si růžové brýle.

Jednostranné soustředění na některý aspekt Skutečnosti, ať je jím vědění, láska či tvořivá síla, je nedostatečné, i když i to je dobré. Také pouhé omezení se na očistu nedostačuje: bez obrácení pozornosti k Bohu se stává marným bojem, protože usilujeme ze sebe a nikoliv opřeni o Boha a můžeme dokonce upadnout do pasti vlastní dobroty a čistoty. Dokud však žijeme v egu, nelze o skutečné čistotě a dobrotě mluvit, i když bychom se rozdali druhým, protože největší nečistotou a zlem je ego, stav bez vědomí Boha, samo. Nemáme patřit druhým, ale Bohu. Těm můžeme účinně pomoci a správně je milovat výhradně skrze Boha. Je velkou pýchou a pošetilostí myslet si, že můžeme cokoliv dobrého učinit a někomu opravdu pomoci, dokud jsme nepomohli sami sobě a v sobě k Bohu. Bez něho je vše jen marnost nad marnost.

Z obsahu

Dokonalá jóga

• Kolik stezek k Bohu?
• Charakter myšlení
• Aspekty Skutečnosti
• Nejvyšší Skutečnost
• Pravá a nepravá advaita
• Pedagogické aspekty v duchovní literatuře

Život v józe

• Jogínův den
• Jak žít ve světě
• Praxe soustředění na Jednotu nejvyšší Skutečnosti
• Máme se starat nebo se nemáme starat?
• Co je a co není odevzdanost

e-shop