Ještě duchovní pomoc
Jiří Vacek, Michal Pěček
(viz článek Duchovní pomoc)
Dobrý den,
nesmírně Vám mockrát děkuji za Vaši úžasnou odpověď. Naprosto z toho cítím, jak je to správné, nyní vím kudy tedy vede cesta. Mezitím jsem s tímto člověkem ve velmi vyhrocené a fyzicky i psychicky náročné situaci, měl konflikt a bohužel jsem nebyl tak silný, abych to ustál a pustil jsem do toho emoce, i když jsem si to už v tom okamžiku uvědomoval, jak píšete, stojí to nesmírně mnoho sil, snad už tedy budu vědět. Nesmírně se omluvám, že Vás obírám o čas, přesto mám otázku, která vyšla ze zkušenosti před dvěma dny. V meditaci jsem se dostal jako kdyby až za její hranici, bylo to něco úžasně nádhernýho, později jsem nalistoval zpět o pár stránek ve Vaší knize Rady na cestu, která je pro mě tak nesmírně přínosná, že ji čtu ihned podruhé, což se mi nikdy nestalo. Velice Vám za ni děkuji, pokud bych Vás příliš nezatěžoval, a odpověděl jste mi na následující otázku, byl bych nesmírně vděčný. Posléze mi došlo, že ten stav byl určitý druh samadhi, a jak jsem nalistoval zpět, našel jsem jeho označení sahadža samadhi, který mi k tomu naprosto odpovídal. Otázka je, je tento stav dosažitelný v běžném denním životě a mám tedy usilovat o tento stav, nebo je samadhi možné jen v meditaci například. Bylo to neskutečně úžasné, tak vytříbené vědomí sebe až nepopsatelně přitažlivé. Tělo i mysl absolutně mimo mě, vědomí, bezčasovost, a jako kdybych si mohl vybrat kdy z něj vystoupím, ale jak už tomu bylo kdysi s "výjimečným zážitkem", silně jsem věděl, že tu ještě mám vykonat něco, že ještě nesmím. Velice děkuji za odpověď, zdali je to tedy cíl, který jde realizovat do běžného bytí jako přirozené vědomí. Děkuji pěkně a přeji jen to nejlepší .
Přeji hezký den,
Michal Pěček, 3. 1. 2010
Odpověď
Milý Michale,
Ramana Maháriši definuje samádhi jako stav, ve kterém si uvědomujeme své pravé Já. Sahadža samádhi pak doslova je přirozené samádhi, což označuje stav, ve kterém si uvědomujeme své Já, ryzí vědomí Já jsem, i když jsme činní tělesně i duševně. V tomto stavu se máme snažit být trvale bez přerušení ať meditujeme v klidu nebo plníme své povinnosti ke světu.
Stejně důležité je současně neztotožňovat se s výtvory naší mysli, pozorovat je jako od nás rozlišené předměty, což platí zejména o citech, a také je rozlišovat na dobré – zlé, nutné – zbytečné a spásné – nespásné pomocí rozlišovací schopnosti získané studiem duchovní literatury.
Nestačí proto jen meditovat, spočívat v Já, ale musíme i řídit svou mysl, abychom nevytvářeli příčiny nových zrodů v samsáře. Z tohoto pohledu jakékoliv zaplétání do světa i z vysoce etických pohnutek, pokud není prováděna bez lpění a připoutanosti, snadno může právě pro tuto připoutanost překazit osvobození a vrátit nás do nebožského světa.
Takovéto „ohlédání od pluhu“ navíc zpětně narušuje i naši meditaci.
Rozpuštění ega je podmínkou zcela nevyhnutelnou.