Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, hledající

Ramana Maháriši tvrdí, že nejvyšší učení je tichem. Tím nemíní pouhé nemluvení, ale klid mysli, ve kterém osvícený nechává svobodně zářit vědomí Já jsem. Jinak řečeno: nejúčinnější pomoc, kterou ten, kdo poznal Já, může k jeho poznání poskytnout druhým, je meditace s nimi. Já, které z toho, kdo si je uvědomuje, září na ty, kteří v jeho společnosti meditují, svou mocí rozpouští jejich sklony nepřátelské poznání, utišuje jejich mysl a budí je k uvědomění jejich podstaty, vědomí Já jsem. Toto tiché vyzařování Já působí vždy. Jeho účinky jsou úměrné množství překážek hledajícího, které musí rozpustit i jeho vlastnímu úsilí. Pokud hledající vytrvá, usiluje a s mistrem medituje, výsledky se dostaví, i když je k tomu někdy třeba více let. Zralým hledajícím stačí čas kratší.

Následující dopisy jsou toho názornou ukázkou.

HK 6.6.2006

Vážený a milý pane Vacek,                                                          

Rád bych se s Vámi tímto dopisem podělil o některé postřehy ze své duchovní praxe, zkušenosti z jarní Morávky a také poděkoval za vedení a pomoc na cestě. Čím dál tím více si uvědomuji, že bez Vaší podpory formou skvěle metodicky podané a knižně vydané nauky a dlouhých meditací ve Vaší svaté přítomnosti, kdy se nám doslova rozdáváte bez ohledu na své zdraví a osobní pohodlí, bych na cestě spíše jen přešlapoval než postupoval.

Mé duchovní začátky (asi před 13-ti lety) byly mírně řečeno velmi neradostné. Na stezku mě dotlačila moje špatná karma (velmi dobrý a neselhávající duchovní motor) a rozhodně to nebyla cesta rozkvetlou zahradou zalitou sluncem, ale spíše duchovní horor. Zevně: nemoc a z toho plynoucí bezmoc, rodinný rozpad, neřešitelné problémy v zaměstnání atp. Duchovně: meditace mi vůbec nešla, nedokázal jsem ani na pár vteřin zastavit mysl, pránájámu jsem dokázal cvičit, pro fyzickou slabost, jen několik minut. Tak jsem zpočátku četl duchovní knihy, modlil se k Bohu o pomoc a cvičil jógické asány. Obrazně řečeno: Před očima jsem měl Boha a na paty mi šlapala zubatá s kosou. To se člověk moc neohlíží a pospíchá co může kupředu. Tento stav mi velmi pomohl zbavit se mnohých závislostí na světě.

Pozvolna, následkem velkého duchovního úsilí a Vaší pomoci, se situace začala zlepšovat. Úsilí bylo opravdu velké, často až na hranici mých možností, někdy snad i za ní. Tisíce hodin meditací (střízlivý odhad: doposud více jak 10.000 hodin formálních meditací, z toho přes 2.000 hodin ve Vaší přítomnosti), tisíce stran prostudovaných duchovních textů, převážně Vašich titulů. Přemáhání těžkostí plynoucích ze špatné karmy, vzdávání se všeho co je s duchovní snahou v rozporu a bere čas a sílu tolik potřebné pro praxi.

Vždy jsem se řídil dvěma Vašimi výroky:

a) kdo poctivě usiluje, má vždy ochranu a vedení

b) vytrvat a vydržet za každou cenu, to za každou cenu platí doslova.

Nyní mám duchovní podmínky o jakých se mi ještě před pár lety ani nesnilo. Formálně medituji minimálně 4 hodiny denně, ½ až 1 hodinu studuji duchovní literaturu, ½ hodiny cvičím hathajógu. 1x týdně meditace u Vás v Praze, 6 týdnů do roka Morávka, k tomu ještě veřejné meditace v Praze, Brně a HK, maratóny v „Duchovním Srdci“ a občas meditace s Láďou Cepkem.

Mysl se mi postupně uklidnila a poslední dobou se mi daří pozorovat tělo. Nemám nějaké zvláštní duchovní zážitky, pokrok spíše vnímám jako rostoucí klid a jistou odpoutanost od světa.

Zevně se vytvořila téměř neuvěřitelná situace, ve které se vše zevní podřizuje duchovnímu, samozřejmě v rámci karmického zákona.

A nyní k letošní jarní Morávce (je to už moje 36-tá). Podmínky byly velmi dobré: mohl jsem se zúčastnit obou běhů, ubytování bylo podle mých představ a to nejlepší bylo, že mě osud posadil v meditačce na křeslo přímo proti Vám. Tam bývá duchovní vyzařování nejsilnější, hotové peklo pro ego. 1. turnus jsem vnímal jako takový rozjezdový, kdy jsem se na začátku já i ostatní vnitřně silně čistili. To u mě vyvolávalo ospalost a jistou zastřenost vědomí. Ke konci turnusu se meditace vylepšily. Dosahoval jsem při nich velký klid mysli za zcela jasného vědomí, když jsem se podíval na své tělo, tak mi připadalo stejné jako ostatní předměty a těla v mém okolí. V průběhu 1. týdne jsem od Vás obdržel několik duchovních impulsů, kterými jste mě „stavěl do latě“.

Při střídání turnusů byla odpolední meditace vedena Vaší dcerou Evou. Skrze ní jsem také obdržel silný duchovní impuls a meditace se ještě prohloubila.

Po večeři mi Mirek Janeček na pokoji vyprávěl jak své kamarádce na vycházce ukázal Já a nabídl se, že to se mnou zkusí taky. Byl jsem zvědav jak teda takový Já „od Janečka“ vypadá a tak jsem souhlasil. Mirek mi řekl ať si sednu a dívám se na topení. Pak povídal, že rozpustil nějaký závoj a že už vidí mýma očima a ať se podívám opačně. Snažil jsem se obrátit pozornost na sebe a on zajásal: tak tohle je Já, teď nic jiného nedělej jenom se na ně soustřeďuj. Poslechl jsem ho, ale nezdálo se mi, že bych zažíval něco zvláštního, něco co bych neznal. Začalo ale ve mně klíčit podezření, že už občas Já slabě prožívám a vůbec o tom nevím.

Následující den jsem opět při meditaci prožíval velký klid mysli za jasného vědomí. Pomyslel jsem si, kde teda to Já je. Klid mysli tu je, jasné vědomí tu je, Mistr tu je (dokonce hned několik) a Já nikde. Jak si to Já vůbec představuje, to stávkuje nebo co. Snažil jsem se s ještě větší silou obrátit pozornost na sebe. Už jsem byl téměř na konci „meditačních“ sil, když tu najednou se velmi zvolna to ticho začalo něčím naplňovat nebo spíše v něm začalo něco vystupovat do popředí. Něco co nebylo nijak zvláštní, neznámé – byl jsem to prostě Já. Říkal jsem si v duchu, ale tohle přece znám, to už jsem občas zažíval hlavně při probouzení nebo usínání. Měl jsem z toho smíšené pocity: jednak jsem měl radost a zároveň jsem si nebyl zcela jist jestli to bylo ono. Zkušenost byla slabá a zcela obyčejná. Povzdechl jsem si tolik let dřiny a pak takovéto obyčejné Já.

V následujících dnech se mi dařilo při společných meditacích do této zkušenosti vstupovat a také poněkud zesílila. Nejlépe se mi jevila, když jsem od Vás opět obdržel silnější duchovní impuls: pak se milé Já celé rozzářilo, zesílilo a už se mi začalo docela zamlouvat. Posléze opět povadlo a po meditaci zhaslo docela. Neměl jsem sílu je udržet.

Tato zkušenost se mi pak objevovala i samovolně hlavně ráno na procházce před ranní meditací. Zakoušel jsem ji v okolí duchovního Srdce a byla opět slabší a zcela „normální“.

Tak to by asi tak bylo vše o mě a o Morávce.

Ještě jednou děkuji Vám, Vaší paní Milušce a dceři Evě za podporu a vedení na cestě.

Děkuji Bohu, že jsem Vás potkal; děkuji za tuto jedinečnou příležitost.

S úctou a vděčností Jindra Mládek

* * *

červen 2006

Vážený pane Vacku,                                                                             

Chtěl bych vám tímto vyjádřit vděčnost za Morávku, celá byla jako vždy nabitá vědomím a láskou.

Je to obrovská milost pobývat ve vaší blízkosti, váš pohled plný lásky mne vždy povznese výš a zažene rázem všechny chmury, nemohu ani uvěřit co dokáže jediný váš pohled.

Na začátku Morávky se mi zdal sen, v něm někomu pomůžu ke stezce a za to dostávám milost, smrt. Po smrti čekám v jakémsi tunelu, před branou mám obavy z dalšího vtělení. Brána se otevře a společně s přítelem (mistr?) letíme nahoru. S nesmírnou radostí, blažeností, zjišťuji, že jdu do světla, nejsem ničím, jen velmi jasně si uvědomuji sebe, čisté vědomí JÁ JSEM.

Po probuzení jsem skutečně ničím, do konce Morávky se takto prožívám, chvílemi je to až humorné, pozorovat tělo jak sedí, chodí sem a tam.

Moc vám děkuji za vše i za vaše knihy, které nesmírně pomáhají, poslední z nich (Život a učení Ramany Mahárišiho) se mi několikrát proměnila ve světlo.

Roman Petřiš

* * *

MÁJ 2002

Vážený pán Vacek!                                                                                

Úvodom listu Vás pozdravujem. Veľmi rád by som sa s Vami podelil o skúsenosti z Jedlových Kostolan z apríla (dubna) tohto roku.

V pondelok na večernej meditácii ma doslova zavalil Kľud. Bol som akoby hlboko pod vodou a každé hnutie mysle samovoľne utíchalo. Bojoval som o bdelosť o čo najjasnejšie vedomie vlastného Bytia. Večer na chatke som sa snažil udržovať v meditačnom prúde. V celom tele ale hlavne v pravej nádí som, pociťoval teplo až pálenie. „Náhodou“ som v knihe „Rozhovory s Ramanou Mahárišim“ otvoril hneď na strane kde vysvetluje:

Tazatel: „Uklidňují takové zkušenosti nádí, pránické průchody nebo je podráždí?“

Šrí Ramana Maháriši: „Nejprve jsou podrážděny. Plynulou praxí se zprůchodní a uklidní a člověk není podrážděn nebo vzrušen“.

Tak som sa teda snažil nazaujato pozorovať telo a prebiehajúce procesy v ňom. Zo spánku nebolo skoro nič. Často som sa budil na pálenie v pravej časti hlavy. Nad ránom som sa však rozpomenul, že vo Vašej knihe Šakti Jóga je zmienka o takzvanom „krste ohňom“ ktorý može niekedy trvat dlhé obdobie ale je možné ho vyvážiť negatívnym prúdom protilahlej  nádí. Tak som to teda skusil a po niekoĺkých minútach cvičenia keď som nadychoval iba ľavou nosnou dierkou v predstave pránu cez lavu nádí až do prvej čakri a odtiaľ cez sušumnu nad hlavu sa skutočne (napetie a pálenia upokojilo a prestalo. Mohol som ďalej meditovať celý deň.)

Dopísané 6.4.2006, ďalej som sa nedostál skrze svoje podvedomé negácie strachu, že napíšem niečo zlé, neschopnosti nadviazať kontakt s kymkoľvek, podvedomích poranení z detstva a minulych životov, ale v tomto štáte v súčastnosti možem o serioznej pomoci v oblasti hlbinej psychológie akurát tak snívať. Je to utrpenie. Jedinou oporou je Boh, stezka Vy pán Vacek, šrí Ramana Maháriši a další mudrci a svetci z duchovnej literatúry, ktorú odporúčatě.

Vzhľadom na svoje negacie sa už niekoľko rokov pri meditácii nesustreďujem na Vašu fotografiu, aby som Vás nevedome nezaťažoval ale na šrí Ramana Mahárišiho, ktorého velku fotografiu mám pred sebou. To neznamená žeby moja viera vo Vaše božstvo ochabla. Skor rastie z roka na rok  „neboť láska a viera roste pomocí poznání“ – Poutník vypráví o své cestě k Bohu.

Šrí Ramana Maháriši ma krásne vedie k Sebe k Bohu. Jednak svojím výrazom na fotografiách mi jasne dáva vedieť ako idem. Niekedy si myslím, že idem dobre vo formálnej meditácii a On sa mračí. Po kritickom zhodnotení situácie s jeho pomocou zístím že skutočne nevedome som ztotožnený s telom alebo mysľou, to sú hlavné a časté príčiny. Na jemnej úrovni pri meditácii sa mi často stane že ponechám stranou ztotožnenie s telom a idem rovno na aspekt Bytia Existencie pričom jemné ego existuje súčastne a to šrí Ramana neznáša – je úplne nekompromisný, akekoľvek ego musí zmizet. Ďakujem Bohu za túto nesmiernu pomoc.

Ďalej ma šrí Ramana vedie pomocou Vašich prekladov Jeho kníh. Často sa stane, že „náhodou“ otvorím „Rozhovory...“ alebo iné dielo presne na strane kde je informácia ktorú práve k súčasnej praxi potrebujem. To sa mi hojne stáva i s Vašimi knihami a ďalšími skutočne duchovními knihami.

Uvádzam i jeden sen, ktorý mi utkvel v pamati:

Na chodbe sa tiesnilo mnoho ľudí. Všeci sa radovali a hovorili: „príde šrí Ramana“. Na stenách boli jeho fotografie. Vošli sme do veľkej haly rozmerovo asi ako telocvična. Po bokoch boli tribúny na sedenie. Sedelo na nich mnoho ľudí v bielych rúchach. Vyzerali ako sádhuovia z Indie. V strede haly bolo vyvíšené pódium vo veľkosti boxérského ringu. Ocitol som sa na tomto pódiu a spozoroval že na kresle s vysokím operadlom tam sedí človek vyzerajúci ako egypťan vo faraonovej pozícii s vysokou palicou (myslím, že to ste boli Vy). Po chvíli prišiel šrí Ramana Maháriši. Hodil som sa pred Ním na zem tvarou k zemi. Skor vyššia Sila ma takto hodila. Sám som bol prekvapený ako spontánne sa tak stalo akoby som tak činil v minulosti. Hlboká úcta a pokora ma zcela ovládli. Šrí Ramana prišiel ku mne a priložil mi ruku na chrbát v oblasti Duchovného Srdca. „Již dobrá saráb“ povedal a prúd vedomia Já ma zcela pohltil.

Zobudil som sa a vedomie Já s Jeho blaženosťou a jemným svetlem žiarili ďalej a naplňovali celú miestnosť. Bolo to krásne. Bolo to v čase keď som cez deň potlačoval myseľ so slovami shut up – buď ticho (šaráp) Rasty. Dva roky po návrate z Ameriky takže som často v mysli použival anglické výrazy. Žil som tam 1 rok a pol.

Spočivanie v srdci sa od vtedy výrazne zlepšilo a s ním aj schopnosť vstupovať do vedomia – uvedomovania si vedomia Já som – existujem. Snažím sa srdca držať neustále či už vo formálnej meditácii ako aj počas dňa. Je to pre mňa velká opora. Bez srdca som ničím.

Mimochodom šrí Ramana povedal slovo saráb trochu ináč a s intonáciou akoby ma tak nazval – dal mi také meno. Má veľký zmysel pre humor.

Daľší sen je krátky ale pre mňa veĺmi poučný: Pozeral som sa v sne na fotografiu Ramanovu. Pekne žiarila, bolo mi dobre. Zrazu sa Jeho črty menili na podobu diabla. Strašné dačo. Zobudil som sa od strachu. Nemohol som to vobec pochopiť ale uvedomoval som si, že niekde robím chybu. Myslím, že som sa tak upol na Jeho podobu, že som Ho ztotožňoval s telom a ztotožnenie vedomia s telom – ego a to je jediný a pravý diabol.

Možno je viac vysvetlení. Snažím sa nedržať dogmaticky nejakého názoru ale byť vždy pripravený zmeniť ho podľa Ducha nie podľa litery – ako nám neustále pripomináte vo Svojich knihách, ktoré vo mne priamo navodzujú prežitky toho o čom čitam. Nie s takou intenzitou – silou ale je tam kvalita – informácia. Mám potom také vzorky – stopy – po ktorích možem pokračovať na ceste. A hlavne sú doslova nabité Duchom Pravdy. Studovať Vaše knihy je ako študovať Ribhu Gítu, Jógu Vašištu, spisy Ramana Mahárišiho. Priamo navodzujú stavy poznania vedomia Já som a ničia ego a rozbíjajú duševné zatvrdliny – vásany pochadzajúce hlavne zo ztotožnenia s telom, mysľou a pohltenia nášho vedomia v nich.

Jasné návody k praxi, ktoré v nich podávate sú tie najúčinejšie nástroje na vyslobodenie z tyranie pohltenia telom a vytvorov mysle.

Za to Vám patrí nekonečná vďaka.

Moja prax teraz pozustáva z 1 hodiny vnutornej pranajámy a 1 hodiny meditace na pozorovatele. To v pracovních dňoch. Cez vikend, sviatky a keď mám čas usilujem este viac – robím si program ako v Kostolanoch alebo podobne. A keď je Moravka, Kostolany alebo iné sústredenie (napr. maratón v Duchovnom Srdci) snažím sa dodržovať presný rozvrh akoby som bol tam. Účinky takych sústredení pociťujem hoci na dialku velmi silne a všetkím, ktorí sa podieľajú na týchto stretnutiach veľmi ďakujem.

Meditačný prud z klubovne Duchovné srdce je tak silný, že som ho pociťoval pred tím ako som sa dozvedel z internetu o existencii klubovne.

Dovtedy som sa divil: „Morávka nieje, Kostolany niesu, formálna meditácia u pána Vacka nieje, tak odkiaľ  tá sila čo ma drží v kresle ide?

S touto pomocou sa mi usiluje oveľa lepšie a prihlásil som sa na seminár v Jedlových Kostolanoch.

Teším sa na stretnutie s Vami a všetkími čo prídu.

Želám Vám i celej Vašej rodine veľa lásky a svetla vo vedomí Já som.

Ďakujem  

Rastislav Lešiga, Vinné

* * *

SMS od Sáry 8.3.06, 18:53:20

Milá Sluníčka, moc Vás i přítomné zdravím. I za Karvinskou skupinu, tolik nám     pomáháte. Nezávisle na sobě mi sdělují prožitky a hlavně sny s vaší osobou, až jim někdy závidím: dodává jim to touhu po Bohu a motivuje k většímu sebezkoumání. Jaký větší důkaz o vašem svazku s Bohem si ještě přát? Pěkný večer v Já přeje Sára.

Dopisy jen potvrzují, co o učení tichem říká Ramana Maháriši i nutnost velkého úsilí k dosažení poznání Já i účinnost spojení obou.

Zkušenosti hledajících rovněž potvrzují, co učím o průběhu poznání. Většinou se neodehrává naráz, ale postupně s různou silou. S tím souvisejí i časté pochybnosti, zda je zkušenost pravá. Ty se neřeší myslí, ale usilovnou átmavičárou. Ta vede k ustálení a zesílení jeho prožitků a nakonec nabýváme schopnost v něm spočívat jako své umění.

Jindra je jedním z mála hledajících, kteří nevynechali jedinou naší Morávku. Na tu jej přivedla šakti. Jezdil na dřívější jógické semináře, které se tam konaly, a když se jej Leošek zeptal, zda nechce pokračovat na našich ryze meditačních seminářích, souhlasil. Tak byl přiveden ke mně.

Hluboké poučení, které dopisy každému hledajícímu přinášejí, je pro jejich vlastní pravdu nesmírně cenné. Pokud mu věnují náležitou pozornost a zařídí se s ním v souladu, zákonitě dříve či později dosáhne to, co on.