Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, hledající

Drahý pane Vacku, nejdražší Mistře,

poslední den podzimní Morávky jsme se "náhodou" potkali na schodišti a Vy jste se mnou neskonale laskavě hovořil a naplnil mě velkou radostí. Řekl jste mi také, abych Vám napsala. Ale já jsem se až do dneška "ostýchala", "nevěděla", jak na to. Říkala jsem si, o čem bych asi tak mohla Mistrovi psát, copak ho zajímají moje "neumětelské" názory, na co bych se mohla ptát, vždyť jsem na začátku? Tento postoj pokračoval ještě po setkání v Praze, ačkoliv jsem se už cítila trapně, styděla se. Až dnes jsem si uvědomila, jak pošetilá, nepokorná jsem byla. Vy přece nečekáte žádné filozofické úvahy.

Dnes jsem náhodně otevřela spis O mistrovství a žákovství, který jsem si přivezla z Morávky, tam jsem si mimo jiné přečetla, že čím víc se žák mistrovi odevzdá, otevře a přilne k němu, tím víc jeho duchovního vlivu může přijmout.

Dlouhé roky jsem si přála sedět u nohou mistra, byla to silná touha, silné přání. Dnes ve svém srdci cítím velkou blaženost a vděčnost. Moc Vám děkuji.

Na Morávce sedaje v poslední řadě vidím, jak nádherný vztah máte se svými žáky, kteří s Vaší pomocí na stezce notně pokročili. Jak nádherné je v jejich podání "sloužit" Mistrovi, jaké porozumění, úcta, která není jen gestem, jak je vše opravdové, bez špetky předstírání. Je to pro mě velkou školou, ale zároveň velkou nadějí.

Z Morávky jsem si taky přivezla Stezku lásky k Bohu. A prosím Vás o radu, je to skutečně moje stezka, jak myslím, nebo mám postupovat jinak?

Přeji Vám zdraví a hodně sil,

s láskou a vděčností Vaše M. K., 25. 10. 2015

* * *

Odpověď:

28.10.2015

Vážená paní,

každý by vlastně měl kráčet stezkou lásky, protože sám náš cíl, Bůh je láska. Stezka bez lásky není možná. Ať děláme cokoliv, pokud to děláme bez lásky, není to stezka k Bohu.

Ježíš říká, že celá stezka je shrnuta v trojjediném přikázání lásky: k Bohu, k bližním a k sobě. Musíme ale dobře chápat, co je láska, o které se mluví. Ta k Bohu zahrnuje nás celé a to stále.

Musíme nepřetržitě milovat Boha celou svou bytostí, což zahrnuje na prvém místě naše vědomí. Jeho pozornost musí stále směřovat k Bohu. Milovat Boha ze všech svých sil znamená neustále na něho s láskou myslet a usilovat o obnovu našeho spojení s ním. Naše zevní skutky s tím musí být v souladu. Tak, tímto způsobem milujeme i své bližní i sebe.

Jelikož základem Boha je vědomí Já jsem, nejpřímější a také nejúčinnější stezka k Bohu, je hledání našeho pravého Já, které do nás Bůh vložil při našem stvoření jako část sebe. I tato stezka átmavičáry, vzývání jména božího, se neobejde bez lásky.

To jsou všeobecné pravdy o stezce k Bohu. V praxi každý volí stezku, jaká se mu líbí a které mu vyhovuje a kterou provádí rád neboli s láskou. Takže, má-li nějaká stezka vést k Bohu, neobejde se v žádném případě bez lásky k Bohu.

I když usilujeme pouze o vysvobození, také se bez lásky neobejdeme, protože to, co nás osvobozuje, je sám Bůh a nic jiného. Vysvobození lze nalézt pouze v Bohu a nikde jinde.

Jiří Vacek