Jiří Vacek - duchovní učitel

Mantra jóga podává výklad filosofie a působení mantrických cvičení i podrobný návod k jejich praxi. Opakování manter, což jsou slova nebo krátké věty s náboženským obsahem, je hojně rozšířenou mystickou i jógickou praxí, která je známá ve všech náboženstvích včetně křesťanství. Pro svou jednoduchost se jí chápou zejména ti, kteří s duchovním životem začínají. Není však výhradně praxí pro začátečníky, ale správně prováděna, vede k cílům nejvyšším. Dílo uvádí příklady této praxe a vhodných manter ve všech náboženstvích včetně modlitby Ježíše Krista, která je dosud hojně rozšířena ve východním křesťanství a těší se stále většímu zájmu i na Západě. Výklad je doplněn o pokyny pro opakování manter od předních světců a mudrců křesťanských i východních. Kniha je praktickou příručkou pro všechny, kteří mantry používají nebo mají v úmyslu tuto stezku nastoupit.

O mistrovství a žákovství. Není snad duchovní problém, o kterém by panovalo tolik různých a často úplně protichůdných názorů, jako je tomu o duchovním mistrovství a žákovství. Někteří mistry plně zavrhují, jiní naopak zbožšťují. Obojí krajnost je nesprávná a vychází z nepochopení podstaty jak žákovství, tak mistrovství.

Dílo odpovídá na tak závažné otázky jako kdo je mistr, jaká je jeho role v duchovním životě žáka, jak jej nalézt a získat za vůdce a učitele, což je ze všeho nejtěžší, ale i nejdůležitější pro žákův rychlý pokrok. Objasňuje proto podmínky, které musí žák splňovat, aby vztah mistr - žák mohl vzniknout a hlavně splnit svůj účel, kterým je žákovo dosažení vlastního mistrovství.

Ukázka z knihy

Jaký má být správný žák

Karmický zákon, který není jen zákonem odplaty, odměny a trestu, ale zákonem akce a reakce, příčiny a následku, platí všude, vždy a ve všem. Platí i ve vnitřním životě. Každý má přesně takového mistra, jaký sám je. Kdo nemá žádného, nesplňuje dané podmínky. Nepraví žáci mají nepravé učitele. To je zcela zákonité. Kdo chce správného učitele, musí splňovat podmínky správného žáka, které jsou samozřejmě v prvé řadě vnitřní. Je proto v nejvyšším zájmu žáka, aby je nejen splnil, ale trvale splňoval. Kdo je přestane plnit, zákonitě v důsledku toho mistra ztratí.

Co tvoří tyto podmínky? V prvé řadě žákova touha po Nejvyšší Skutečnosti, ať ji chápe dualisticky jako Boha nebo advaitisticky jako své Božské Já a velká láska k ní. Dosažení Boha musí stát na prvém místě jeho žebříčku hodnot a to skutečně a nikoliv pouze ve slovech. Po etické stránce musí plnit přikázáni lásky ve svém životě. Usilovně medituje a rozpouští vasány, které jej poutají k tělu a ke světu. Toto je jediný účinný postup, jak mistra získat. Jsou-li tyto podmínky splněny, i když není skutečný mistr v těle nablízku, osud žáka se zákonitě utváří tak, že se setkají. V krajním případě se žáka ujme mistr vnitřně v jemném těle a žák se s ním stýká telepaticky, ve vizích nebo ve snech. Někdy žák nevidí ani mistrovu podobu, což není důležité. Podstatné je jeho působení.

Pokud se žák potká s mistrem v těle, pak opět záleží na něm, jednak zda mistra získá a zda si jej udrží. Úspěch vyžaduje v prvé řadě trvalé plnění uvedených základních podmínek, avšak i správné rozvíjení vztahu k mistrovi a to jak k jeho osobě, tak i k odhalenému božství, které z mistra působí: správně oboje rozlišovat, ale současně je neoddělovat. V tomto případě je nutný vnitřní, duchovní náhled, aby bylo dosaženo správného pochopení. Je zcestné vidět v mistrovi pouze zevní osobnost, ale je obdobně nesprávné jeho osobnosti nedbat. Správný žák se ladí na vnitřní mistrovo božství a přijímá jeho působení a současně buduje svůj vztah k mistrově osobnosti na úctě, lásce a přátelství, ve kterém podle svých sil a možností dává i přijímá. Ten kdo si myslí, že může pouze brát a že není povinen do vztahu k mistrovi nic vkládat, brzy se tímto sobeckým postojem o mistra připraví.

Správný žák si uvědomuje, že ve společnosti mistrově se nachází ve společnosti boží a od toho odvozuje i svůj vztah k němu. Tak jako věřící křesťan, který přijímá vnitřně tělo Páně ve tvaru zevně obyčejné oplatky, tak i správný žák ví, že obyčejná zevní osoba mistrova je ve skutečnosti naprosto neobyčejná. Nedá se proto mýlit jejím zevním vzezřením a neposuzuje ji zevně. Byl by to stejný omyl, jako vidět v proměněné hostii jen tu obyčejnou oplatku z mouky a neuvědomovat si v ní přítomné tělo Páně, pokud byla řádně proměněna. Mistr je mistrem, i když jí maso, někdy kouří (i když by bylo lépe, kdyby nekouřil), žije normálním partnerským životem, má děti a podobně. Naproti tomu, pokud někdo není mistr, může se živit jen ovocem, držet celibát, žít v jeskyni a dokonce i dělat zázraky, ale nic z toho mistrovství netvoří.

Chce-li žák mistra získat, což je v jeho nejvyšším zájmu včetně co nejdelšího pobytu v jeho přítomnosti, ve které je vystavován mistrovu božskému vyzařování, musí se ze všech sil snažit si jej naklonit. To není nic neobvyklého nebo zvláštního. Tak získává muž ženu, přítel přítele. Není důvodu, proč by něco podobného nemělo platit ve vztahu k mistrovi. Mistr v prvé řadě samozřejmě oceňuje žákovu touhu po Bohu či poznání, ovšem nikoliv jen podle slov, ale hlavně podle úsilí, které na stezce vyvíjí. Je ochoten tím víc poskyt nout, čím víc se žák snaží. Nemá však smysl plýtvat silou a časem na někoho, kdo tyto dary z nejvzácnějších obratem promrhá ve světě. Podstatná je žákova víra v mistra. Všimněme si dobře, jak Ježíš vždy zdůrazňoval ve vztahu k sobě víru a kde nebyla, "málo zázraků učinil". Víra je skutečnou silou a mnohé indické historky poukazují na fakt, že působí i když žák je mistrem odmítnut nebo mistr nemá dokonce nejvyšší úroveň. Bez víry v mistra nelze nic očekávat ani dosáhnout. Kdo nevěří, škodí sám sobě. Nestačí ovšem jen věřit, ale je nutné i usilovat a toužit celou svou bytostí.

Jestliže žák nechová k mistrovi lásku, úctu a nenabízí mu své přátelství a ochotu podílet se na vzájemném vztahu, nemůže od mistra mnoho očekávat. Když jej navíc počne vidět "kriticky", to jest zpravidla zevně, podle litery a nikoliv vnitřně podle ducha, ať se nediví, že se velmi rychle o jeho zájem a nakonec i možnost styku s ním připraví.

Pravá úcta k mistrovi je samozřejmě vnitřní a nikoliv v padání před mistrem na zem. Žák ji vědomě udržuje i když zevně se stýkají jako rovný s rovným. Pro žáka je však neblahé, nechá-li se touto zdánlivou rovností a obyčejností mistrovy osobnosti oklamat a začne na mistra takto pohlížet a dokonce se i k němu tak chovat. Pravé přátelství k mistrovi se projevuje ochotou mu pomoci, je-li třeba a něco pro něho i udělat. Přikázání lásky k bližnímu zahrnuje i určitou míru starosti a pomoci těm, kteří se nacházejí v naší blízkosti. Mistr je Bohem a současně i naším nejbližším bližním. Je s podivem, jakoby někteří žáci si toto neuvědomovali. Koho již chtějí milovat a podle toho i jednat, když ne svého mistra? Jak mnoho jich to však neví a nečiní. Paradoxně tímto do sebe zahleděným sobectvím škodí nejvíce sami sobě: uzavírají se Bohu ve svém egu. Slepota ega je bezmezná. I prostým rozumem vzato by měl být správný vztah k mistrovi naprostou samozřejmostí, protože je v jeho vlastním zájmu, pokud chce dosáhnout skutečně vysvobození ze své nebožské existence.

Pamatuji se, jak při návštěvě svámiho Prémánandy v Praze, který podle mého mínění byl spíše propagátorem jógy a advaity než jejím uskutečnitelem, si jeden z účastníků setkání sedl vedle něho na pohovku. Ihned řekl: "Tohle byste si v Indii nesměl dovolit. Dokonce ne ani můj vlastní otec." Jistě, zevní úcta může být přehnaná nebo ryze formální. Na druhé straně se skutečně stává, že tam, kde se tento zevní odstup nedodržuje, žáci počínají s mistrem jednat a chovat se k němu tak, jako by byl jedním z nich a někdy dokonce méně než jedním z nich. Je to jejich škoda, neboť tím se připravují o jeho pomoc a vedení. Kdo nedbá o Boha, o toho nedbá ani Bůh. Kdo nedbá o mistra, o toho nedbá ani mistr. Dokonce ani nemohou.

Kamenem úrazu vztahu žáka k mistrovi bývá napomenutí nebo výraz nespokojenosti od mistra. Nejběžnějším jevem je "hluchota". Žák sice slyší, ale ve skutečnosti neslyší. Jeho se to netýká, to není jeho případ, to není důležité. Výsledek je nula. Často se žák i urazí a na mistra rozhněvá. Cítí se dotčen, což podává jasný obraz o stavu jeho mysli: Je tak dokonalý, že nemá chyb. Ve skutečnosti právě tyto jeho chyby jej tak pevně ovládají, že si není schopen připustit ani jejich existenci. Je poučné, jak každý v celku ochotně přijme názor, že je podstatně božský, dokonalý, že není v tomto smyslu třeba nic vytvářet či někde hledat. Méně pozornosti však již hledající věnují faktu, že je nutno odstranit překážky, které nám brání, abychom si svou pravou, božskou podstatu uvědomovali a žili. Když pak se jedná o zcela konkrétní jednu překážku, určitý nedostatek, snad nikdo není ochoten vůbec připustit, že ji má a tím méně ji odstranit. Naprosto logickou otázku, proč, když nemá chyb, Skutečnost nežije, si nepoloží. Jaká slepota! Raději zavrhne toho, kdo mu chce vrátit zrak. Každý však má jen to, co chce a co si zaslouží a ani mistr na této zákonitosti nemůže mnoho měnit a hlavně nemá chuť tak činit. Není důvodů ani příčin. Tady pomůže jen jeden nakonec vždy přicházející a neselhávající učitel: utrpení nikoliv jako trest, ale jako zákonitý výsledek našich činů a postojů. Když selhává dobro, nastupuje zlo. Jiná možnost neexistuje. Ani tuto pravdu však nepřijímáme a ve své zaslepenosti doufáme v dobro ze zla. Lze si představit větší pošetilost?

Není pochyb o tom, že pravý mistr nesmírně urychluje duchovní vývoj žáka v prvé řadě svým vnitřním, duchovním vyzařováním a ovšem i radou a další pomocí např. poskytnutím vhodné literatury i duchovní společností, jež se kolem mistra zpravidla shromažďuje.

Dosáhnout poznání sama sebe nebo dalšího stupně jednoty je dokonce bez mistra prakticky nemožné. To na druhé straně neznamená, že cesta, zejména její začátek i pokročilé stupně jsou bez mistra nemožné. Správný žák nastoupí stezku i bez mistra a může dosáhnout i značných výsledků. Odkládat vstup na stezku a neusilovat, dokud nenalezneme mistra, by bylo velmi nemoudré. Mistra bychom nenalezli a na stezku nikdy nevstoupili. Právě naopak, mistra potkají zcela jistě ti odvážní a plní nadšení, kteří se vydají na stezku sami i bez mistra a plně se jí věnují. Stane se jim přesně tak, jak říká Ježíš: "Kdo má, tomu bude přidáno. Kdo nemá nic, tomu bude i to nic vzato!" Nehledejme proto mistra pouze zevně, ale na prvém místě vnitřně, svou touhou, láskou a opravdovým úsilím. Takto jej nepochybně v té či oné formě nalezneme; nemusí to být vždy nutně mistr v zevní podobě.

Z obsahu

Mantra jóga

• Možnosti využití mantry
• Způsoby opakování mantry
• Rozdělení manter podle náplně a použití
• Filosofie božího jména
• Guru Svámi Muktánanda o mantře

O mistrovství a žákovství

• Mistr je jen jeden
• Mistrovství, jeho podstata a role
• Mistr a zázračné síly
• Pravé žákovství je vnitřní
• Zodpovědnost mistra a žáka
• Jaký má být správný žák

e-shop