Zamyšlení nad výroky ve Vědomé nesmrtelnosti
Výroky Ramany Mahárišiho, velkého indického mistra, obsahují nejvyšší duchovní pravdy. Je však třeba jim správně rozumět, tj. vnitřně, v pravdě a v duchu – nikoliv zevně, doslova a mechanicky. Pokud tak nečiníme, mohou nás výroky typu „Druzí neexistují“ nebo „Není co dosahovat“ mást, nebo dokonce odradit od vlastního duchovního úsilí, bez kterého není možno dosáhnout to, co již je dosaženo.
Zamyšlení je proto užitečnou pomůckou pro všechny, kteří Mahárišiho učení studují a provádějí v praxi. Otevře jim přístup k obrovskému duchovnímu pohledu, který je obsažen ve sbírkách jeho rozhovorů, jako je „Vědomá nesmrtelnost“, třídílné „Rozhovory s Ramanou Mahárišim“, „Tak pravil Ramana Maháriši“, „S Ramanou Mahárišim den za dnem“ a další.
Jiří Vacek nevychází pouze z dlouhodobého studia mistrova učení, ale i z výsledků své praxe.
Ukázka z knihy
Hovory mistrů, jakými jsou Ramana Maháriši, Rámakrišna, Nisargadatta Maharádž a další, jsou obrovským zdrojem poučení, pomoci a posily všech upřímných hledajících. Jejich čtení, kromě přímé praxe zkoumání sama sebe či alespoň meditace, je tím nejlepším, čemu se žák může věnovat.
Abychom jim správně porozuměli, je nutno si uvědomit, že rozmluvy nejsou systematickým výkladem filosofie ani praxe, ale pouze příležitostnými hovory s tazateli. Odpovědi na jejich problémy jsou dávány spíše z pedagogických hledisek než z hlediska celé šíře problému. Konkrétně to znamená, že se zdůrazňuje nutnost uvědomění Já jako vědomí a často se pomíjí problém projevu. Odpovědi se formulují z hlediska duchovní úrovně tazatele, přizpůsobují se jeho chápání a postavení ve společnosti. Je samozřejmé, že nelze totéž předepisovat člověku žijícímu ve společnosti a dokonce majícímu rodinu jako sanjásinovi. Poslední např. opravdu nemá plánovat a starat se, z čeho bude živ, protože jinak není opravdovým sanjásinem. Totéž však nelze radit tzv. „hospodáři“. Ten se bez rozumného plánování a předvídání neobejde: co nezaseje, to nesklidí.
* * *
Proto nás nesmí překvapit, že se k jednomu a témuž námětu vyjadřují často rozporuplně nebo jednostranně, což můžeme postřehnout na příkladu několika výroků Ramany Mahárišiho o duchovní literatuře a její užitečnosti:
V knihách Já nenaleznete.
Všechna knižní učenost je jen učenou nevědomostí.
Co se odsuzuje, není sama učenost, ale pýcha na ni.
Na otázku, zda tazatel má číst Bhagavadgítu, jednoznačně odpověděl: „neustále“.
O pravidelném denním čtení Ribhugíty ašramity, kterého v určitém období se sám aktivně zúčastňoval, prohlašoval, že je to totéž, jako být v samádhi.
Z obsahu
- Výroky z hlediska nejvyšší Skutečnosti
- Zničení mysli
- Guru je Bůh
- Může džňánin vše?
- Názory na sexuelní život
- Aktivita nebo fatalismus?
- Utrpení a bolest na stezce