Pozorování a soustředění na pozorovatele
Toto skriptum patří mezi jedno ze základních autorových děl. Zabývá se problematikou buddhistického bdělého pozorování ve světle stezky poznání sama sebe. Autor zde podává přesný výklad této buddhistické praxe, vysvětluje její výhody a nevýhody a podává důkaz, že základem Buddhova učení musela být átmavičára.
Některé duchovní směry učí bdělému pozorování. Neustále věnují pozornost tomu, co je přítomné, co se odehrává. Nezabývají se minulostí, ani budoucností, ale výhradně přítomností. Když jdou, veškerou pozornost věnují právě probíhající chůzi. Když něco cítí, jasně si uvědomují, co právě cítí. Když jí, tak si jasně uvědomují jezení.
Toto skriptum nás však vede ještě mnohem dále. Vede nás k poznání toho, co bdí, co vše pozoruje, co si toto vše uvědomuje. Jedině tak může být rozpuštěno naše ego a poznána naše buddhovská podstata: „Poznání Buddhova nestvořeného, naší buddhovské podstaty je možné pouze za splnění základní podmínky a tou je obrácení pozornosti na samu pozornost. Jakkoliv bdělým a pozorným pozorováním všeho, co je možné pozorovat, nikdy To jediné, co pozoruje – vědomí – si nikdy neuvědomíme a ani nemůžeme uvědomit, pokud tomu nevěnujeme přímo pozornost.“
V kapitole „Správné pokračování cvičení v bdělém pozorování" je čtenář seznámen se správným prováděním této praxe, ve které dochází ke spojení všech tří prvků účastnících se pozorování a to vědomí, které bděle pozoruje, samotného dění pozorování a předmětů uvědomovaných. Důraz je zde kladen na samotné pozorující vědomí, jehož uvědomění je v této praxi zásadní.
V dalších kapitolách je čtenáři předložen přesný popis nácviku uvědomění si toho pozorujícího vědomí jak v jeho aspektu pozorovatele neboli svědka, tak jako sebe si vědomé vědomí, které již nic předmětného nepozoruje, které si je plně vědomo sama sebe, existující jako nomenon, na ničem zevním nezávislá, neomezená existence. Tato praxe se nazývá átmavičára.
Ukázka z knihy
Pozorování, soustředění, uvědomování, to vše jsou činnosti jediného vědomí, které je neměnné a stále přítomné neboli věčné teď, věčně přítomný okamžik. To, co se mění, jsou obsahy tohoto vědomí, předměty, které si uvědomuje, včetně nás samých.
Je nezrozené, a proto je Buddhovým nezrozeným, neprojeveným, bez kterého neexistuje nic zrozeného, projeveného.
Toto vědomí je stále přítomné a neměnné; to, co pozoruji se neustále mění neboli samsára.
Pokud víme, poznáváme, že se vše mění, že vše i čas plyne, je zde něco, co se samo nemění, je sále stejné nad časem i prostorem, v kterém se všechny proměny a všechen pohyb dějí.
To něco je věčně přítomné vědomí, které samo neměnné, tyto změny v čase a v prostoru pozoruje neboli pozorující vědomí.
Ono nejen vše pozoruje, ale je si i vědomo, že pozoruje, což dokazuje, že je sebe si vědomé neboli živé. Vědomí je sám život; co není sebe si vědomé, není ani živé. Právě proto Ramana Mahariši tvrdí, že původní metodou osvícení v buddhismu musela být átmavičára.
Z obsahu
- Buddhistické bdělé pozorování
- Správné pokračování cvičení ve bdělém pozorování
- Átmavičára: stezka od začátku až do vysvobození
- Átmavičára a lokavičára, síly dostředivé a odstředivé
- Nácvik uvědomění si pozorovatele neboli svědka
- Vědomí je Bůh a proto svou mocí působí božsky