Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

K poznání Já nám může pomoci jen ten, kdo je sám dosáhl, umí do jeho vědomí vstupovat a udržet se v něm delší dobu. Bez takové pomoci je poznání nemožné dosáhnout. Na světě je takových mistrů – a toto duchovní umění je skutečně mistrovské, velmi málo. To platí například i o Indii. Naše země má tu obrovskou milost, že těchto mistrů má již delší dobu několik a navíc na rozdíl od mnohých cizokrajných mistrů jsou poměrně snadno dostupní. A nejsou to jen muži, ale i ženy. Proto bychom právem očekávali, že si praví hledající budou možnosti meditovat s takovými mistry vážit jako nejvzácnější duchovní milosti. V praxi je tomu často však naopak. Většina hledajících si důležitost meditace s mistrem pro dosažení poznání jednak neuvědomuje, jednak si takové příležitosti vůbec neváží.

Jiří Vacek

Karmický zákon není jen božskou trestající spravedlností, jak se často, ale nesprávně chápe. Ve skutečnosti je zákonem vzájemnosti, reciprocity, spojením všeho se vším a ve všem. Nikdo, žádný jedinec neexistuje sám a oddělen od světa, ve kterém žije a od jeho bytostí. Karma vše a všechny spojuje. Odhaluje souvislost všeho a všech se vším a tím i jednotu veškerého stvoření v jediném vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

Vědomí Já jsem je sebe si vědomé, absolutní bytí.

Meditace je soustředění pozornosti vědomí na předměty nebo na ně samé. Poslední je átmavičára.

Soustřeďuje se vědomí svou pozorností a nikoliv mysl.

To, co se soustřeďuje, je vždy důležitější než to, nač se soustřeďuje.

K tomu, nač se soustřeďujeme, proudí spolu s pozorností vědomí i jeho tvořivá moc.

Proto nač se soustřeďujeme a čím déle se soustřeďujeme, to oživujeme a posilujeme. Čemu pozornost nevěnujeme, slábne a mizí.

Jiří Vacek

... Důležité je při rozhodování o naší budoucnosti ve světě vycházet z pravdy, že nejsme tělem a proto se rozhodujeme v souladu s touto pravdou. Řešit svou budoucnost z postoje „jsem tělem“, znamená posilovat pouto k tělu, kterým nejsme a tak vytvářet překážky dosažení, které je naprostým rozpuštěním totožnosti s tělem. Pokud již přímo nahlížíme naši rozlišenost od těla, musíme tento správný postoj udržovat vždy současně s naším vyjadřováním. Rozumové pochopení „nejsem tělem“ a myšlení s tím v souladu je důležité. Skutečná a pravá netotožnost s tělem je však něčím mnohem víc. Je přímým poznáním ve vědomí, ve kterém přímo prožíváme: „Nejsem tělem, ale vědomím, které tělo oživuje“...

Jiří Vacek

Rolník ví, že aby sklízel, musí nejprve sázet a sít, protože bez příčiny není následku. Když zaseje, často se dlouho nic neděje, soudě podle toho, že zevně není nic vidět. V zemi, která byla oseta, však probíhá klíčení, které zevně není vidět, ale bez kterého by se nad zemí v náležité době neobjevily vzklíčené rostliny.

Obdobně je tomu s našimi prosbami, modlitbami a vyplňováním našich přání. Nejprve se zdá, že nejsme Bohem slyšeni a mnozí jsou proto přesvědčeni, že naše obracení se k Bohu je neúčinné. Ztrácí proto víru v moc meditace a modlitby k Bohu v přesvědčení o neúčinnosti našeho obracení se k Bohu a proto opouští modlitby a meditace v přesvědčení o jejich neúčinnosti. I sama jejich víra v Boha a v jeho pomoc bývá oslabena až ztracena.