Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Átmavičára je nepřetržitým dotazováním se: kdo si uvědomuje, že si uvědomuje sebe i svět? Je třeba dosáhnout co nejvyššího soustředění na skutečnost vlastní existence: Já jsem a vím, že jsem a jsem to Já, kdo jsem si toho všeho vědom a hlavně své existence. Nestačí pouhé uvědomění Já jsem, ale je nezbytné, aby stále rostlo a sílilo. Tak jako se ve stavu nevědomosti samovolně ztotožňujeme s tělem, musíme se po dosažení poznání Sebe zcela samovolně a bez přestávek ztotožňovat s vědomím Já jsem.

Mountain Path, Sádhu Óm

21. díl, viz přehled všech dílů

... Lidé, jejichž pozornost směřuje zpravidla zevně, mají sklon přikládat přílišnou důležitost zevnímu spojení, jelikož nejsou schopni nahlédnout, co se děje v jejich nitru. Ta nejdůležitější práce, kterou mistr vykonává, nespočívá v jakýchkoliv zevních tvarech, činnostech či událostech, nýbrž pouze hluboko v srdci každého z nás. Tím, že mistr září jako ryzí vědomí Já v našem nitru, nás utváří a připravuje, abychom získali co největší užitek ze zevního spojení s ním, ať již se jedná o pobývání v jeho tělesné přítomnosti, jež je nám v podobě Arunačály neustále dostupná, či o spojení s jeho učením...

Jiří Vacek

... Naším posláním je žít v božské blaženosti, žít pro Boha a v Bohu a nikoliv trpět a umírat pro Boha. Trpíme pro naši nevědomost a nedostatek Boha v nás. Bůh nám nesesílá utrpení a trpět není jeho vůlí, ale jejím opakem. Naším vzorem není trpící věřící nebo dokonce mučedník, ale život v blažené boží lásce. Není záslužné pro Boha umírat, ale žít.